Ukrást beduínům velblouda se nevyplácí

Za beduínským kmenovým vůdcem Abú Saddámem jsme museli do kopců vysoko nad Jordánem. „Hospodařím v celé téhle oblasti. Mám tu docela hodně zvířat, asi 500 ovcí a koz i několik velbloudů a koní,“ ukazuje.

„Toto je náš rodinný tábor. Mám devět synů, devět dcer a dvě manželky, takže je nás v rodině celkem 21. Všechno je v pořádku, jak má být, i když život kočovníků vůbec není snadný. Žili tak už naši tátové, dědové i pradědové,“ vypočítává.

Jsme v místech, kde stále vládnou prastaré tradice, a to včetně kmenového práva. Odpovídá tomu i význam každého setkání beduínských náčelníků.

„Abú Saddám je muchtárem našeho kmene. Právě on je nejvyšší autoritou pro rozhodování o našich záležitostech,“ říká abú Štéví, který zrovna přijel s mnoha dalšími muži navštívit mého hostitele.

Vztahy mezi beduíny odrážejí mnohasetleté rodové vazby|foto: Břetislav Tureček

Abú Saddám mi mezitím ochotně vysvětluje, jak se beduíni dívají na jordánskou státní moc. „Řešíme si naše případné spory spíš sami mezi sebou. Beduíni státním soudům moc nedůvěřují, naše spravedlnost je daleko rychlejší a účinnější,“ upozorňuje.

Beduíny lpí na ochraně své cti

Trochu se ozývají dohady. Někdo se přede mnou snaží vyvolat dojem, že mezi státními zákony a zvykovým právem beduínů není žádný rozpor. Abú Saddám však trvá na svém.

„Máme své vlastní kmenové zákony a radši si všechno nejdřív řešíme sami. Máloco se dostane až ke státním soudům,“ podotýká.

Čtěte také

Beduíni lpí hlavně na ochraně mužské i ženské cti. Podobu nepsaných zákonů mají i pravidla pohostinnosti.

„Jeden z hlavních zákonů je poskytnout přístřeší a ochranu komukoli, kdo přijde. I kdyby to byl vrah na útěku před krevní mstou nebo náš vlastní nepřítel,“ dozvídám se.

Jak mi hostitelé říkají, jejich stany nemají zámek. I proto jsou v každé domácnosti zbraně – od nožů a dýk až po pistole a pušky. Daleko častěji se však ke slovu dostávají kmenové soudy.

Zbraně slouží beduínům na ochranu před zločinci i pouštními šelmami|foto: Břetislav Tureček

Za jednoho velblouda rovnou čtyři

Abú Saddámovi synové zrovna lákají velbloudy na noc do ochranné ohrady. Není proto divu, že se ptám i na tato zvířata.

„Pokud by mi někdo ukradl velblouda, mluví naše kmenové právo jasně,“ zdůrazňuje Abú Saddám staleté zásady, které udržují zločinnost u beduínů nižší než v takzvaně civilizovaných městech.

„Až bychom zloděje dopadli, musel by mi zvíře vrátit a ještě přidat čtyři velbloudy jako odškodné. Čtyři za jednoho!“ uzavírá Abú Saddám rezolutně.