Mezi oběťmi ruské agrese jsou i tisíce dětí. „Na rozdíl od dospělých stres neodkládají,“ říká psycholožka

S rodinou pekaře a pastora Olega Tkačenka jsem se spojil po jednom z prvních velkých útoků na město Pokrovsk v Doněcké oblasti. Olegův osmiletý syn Dáňa mi popsal, jak přiletěly rakety.

Dáňa jako malý expert na ruské zbraně byl skálopevně přesvědčený, že šlo o rakety S-300, které zasáhly vedlejší vchod do jejich domu a exploze jim v bytě vyrazila okna. Jeho třináctiletá sestra Saša situaci popsala s dívčí pečlivostí.

Čtěte také

Výbuchy slýcháme každý den. Když letí drony, nikdo už ve městech neutíká, popisuje válečný zpravodaj Dorazín

„Klidně jsme seděli na pohovce v našem novém bytě. Pak jsme uslyšeli ránu, která se rozlehla nejenom po celém čtvrti, ale po celém městě. Roztřásla jsem se. Kamarád Sláva mě uklidňoval a odvedl mě do chodbičky,“ popsala Saša.

„Potom přiběhli rodiče a táta vydal povel: ‚Rychle se sbalte!‘ Oblékli jsme se a posbírali všechno, co jsme považovali za cenné. Viděla jsem, že úplně všechna okna jsou rozbitá,“ uvedla dívka.

Dál převzal štafetu reportování zase Dáňa, který byl také v šoku. Nebyl si ale jistý, jestli neslyšel taky děla, granáty nebo protitankové střely. Děti potom popsaly, jak seběhly ze šestého patra po schodech, protože výtahem to bylo nebezpečné – mohly by v něm uvíznout.

Čtěte také

Uprostřed války. Jak čelit nebezpečí, stresu a emocím?

Máma Saši, Dáni a dvouleté Lízy Žeňa si vzpomněla, jak uviděla záblesk a pak po bytě letěly závěsy. „Raketa naštěstí dům zasáhla z druhé strany, ale síla to byla,“ říká Žeňa Tkačenková. Dáňa potom viděl, jak přijela policie a stavebníci, čímž měl na mysli záchranáře.

Žeňa dodává, že po Pokrovsku bylo nebezpečné se i pohybovat. Jeli v autě s Olegem a kolem nich za bílého dne výbuchy, dým a požáry. S malými dětmi už nebylo únosné v Pokrovsku dále přebývat. Oleg Tkačenko se s rodinou i pekárnou za pomoci českých organizací Koridor UA a Team4Ukraine přestěhoval do Slovjansku. Tam je situace o něco bezpečnější, ale i tak děti každý den slyší výbuchy, byť poměrně vzdálené.

Dětské válečné trauma

Čtěte také

Ukrajinci dál „fungují“ i přes velké trauma. Vnitřní odpojení od Ruska je nenávratné, míní Pazderka

„Plus je v tom, že dětská psychika je dostatečně pružná. Dospělí to prožívají hůř, zatímco děti to přenášejí na hru a přehrávají si ty situace s pomocí hraček, jako jsou vojáčci, na pískovišti, prací s hlínou nebo plastelínou. Dítě se snaží samo sobě pomoci a vymanit se z toho stresového stavu, dokonce aniž by to tušilo,“ uvedla o dětském válečném traumatu dětská psycholožka Liljana.

Rodiče by dětem neměli bránit, aby si hrály s vojáčky nebo na vojáky. „Maminky si stěžují, že jejich chlapci si za války hrají s vojáčky a zbraněmi na válku. Ve skutečnosti je to velmi dobře. Děti to prožívají a stres neodkládají,“ vysvětlila Liljana.

„Oni prociťují svůj strach a hned jej ventilují například malováním. Kreslí to, co prožily a čeho se bojí. Na rozdíl od dospělých, kteří svá traumata drží uvnitř a nabalují je na sebe jako sněhovou kouli. Potom u nich vznikají různé psychické poruchy,“ dodala dětská psycholožka.

Psychologové proto radí pracovat zároveň s dětmi i s jejich rodiči.