Točí film o rozhlase a sovětské invazi. „Tehdy se lidé začínali bavit, nemazali se s tím,“ říká režisér Mádl
Scenárista a režisér Jiří Mádl je právě uprostřed natáčení celovečerního filmu Vlny. Snímek pokryje příběh vysílání Československého rozhlasu v 60. letech. Ukáže tak i události pražského jara a invazi vojsk Varšavské smlouvy. „Četl jsem knihu Od mikrofonu k posluchačům a měl pocit, že to je polovina synopse k filmu, kterou mi někdo dává,“ popisuje Mádl první impuls k natáčení.
Jak daleko jste s natáčením filmu Vlny?
Právě jsme dokončili hlavní českou část, která trvala dost dní. Vyplivla mě teprve před čtyřmi pěti dny, takže to ještě hodně pociťuji. Dál nás pravděpodobně čeká slovenská část, jelikož máme i slovenského koproducenta.
Vaše první dva celovečerní filmy by se daly označit za komorní, nízkorozpočtové snímky. Nyní to bude trochu jiný případ. Vstupujete do nové fáze, zkoušíte jiný žánr a mnohem větší rozpočet. Jaké to je?
Po těchto stupních je to trochu jednodušší cesta. Film Pojedeme k moři byl úplně nízkorozpočtový, ale snímek Na střeše už měl parametry běžného natáčení.
Měl jsem i možnost dělat Vlny dřív, ale netroufl jsem si na to. Chtěl jsem mít před tím natočený ještě jeden film. Je to vždycky výzva, vždycky má člověk strach. Protože jsme ale šli po krocích, tak jsme teď docela pevní v kramflecích.
Čtěte také
Četla jsem, že za první myšlenkou na film o rozhlase bylo vaše lajdáctví a nechození na přednášky ve škole. Je to tak?
Ono to nebylo úplně lajdáctví, protože já už jsem tehdy jako herec točil, takže jsem tolik nemohl být ve škole. Byli na mě v dobrém slova smyslu přísní – nevyhodili mě, ale dali mi strašně moc práce navíc.
Začalo to tím, že jsem si musel přečíst tlustou knížku Od mikrofonu k posluchačům od Evy Ješutové a kolektivu autorů. V ní je ale strašně moc zajímavých věcí. Opravdu strašně moc. A najednou někde uprostřed je kapitola o redakci mezinárodního života.
Četl jsem to a měl pocit, že to je polovina synopse k filmu, kterou mi někdo dává. Pak tam byla ještě situace s jakýmsi Rostislavem Běhalem, která se reálně stala a která pro mě byla hnacím motorem, protože jsem ji chtěl mít ve filmu.
Herci a pamětníci
Kdy přišly první myšlenky na obsazování a tváře ke konkrétním osudům?
Musím říct, že poměrně dost pozdě. Měl jsem představu. Úplně prvně obsazený byl Petr Lněnička do postavy Jana Petránka, protože jsem cítil, že mají strašně podobné fluidum. Na skoro všechny role jsme dělali kamerové zkoušky a jsem moc rád, že i opravdu známí herci je byli schopni podstoupit.
Čtěte také
Jsem za to neskutečně rád, protože když člověk dělá mozaiku osmi redaktorů, pak ještě šéfredaktora a dva bratry, o které jde ve filmu nejvíc, tak si tam nikdo nesmí být podobný. Nesmíte uhnout s chemií tam, kam by to film sráželo.
Rok 1968 se už v českých filmech objevil víckrát – v dokumentárních či hraných podobách, na rovině od komedií po tragédie. Je něco, na co se z toho dá navázat, anebo chcete spíš vytvořit zásadně jiný obraz toho, co se v roce 1968 dělo, a pojmout to úplně jinak a po svém?
Byl bych velmi rád, aby to působilo jinak, protože to byla, a na to nezapomínejme, i doba radostná. Opravdu se něco lámalo, a když o pražském jaru vyprávějí pamětníci, tak mluví s entuziasmem.
Byla tam skvělá hudba, lidé se opravdu začínali bavit a nešlo z nich žádné poraženectví. A i když si zvolili život na úkor svých bližních a svého pohodlí, tak byli pevní, usmívali se a řekli: „Já nechci chodit zlomený.“
Mám pocit, že všem ukazovali s prominutím, „fakáče“, protože se s tím fakt nemazali. Jsou to hrdinové a jsou to pro mě radostní hrdinové.
Jak Jiří Mádl režijně pracuje se svými hereckými kolegy? Čím je mu Český rozhlas blízký? A kdy film Vlny spatří světlo světa? Poslechněte si rozhovor v audiozáznamu.
Související
-
David Prachař o roli ve filmu Citlivý člověk: Na sklonku života se člověk vrací tam, kde nikdy nebyl
Herec David Prachař přijel na karlovarský festival se snímkem Citlivý člověk, který soutěží v hlavní soutěži. Jak o filmu vypráví? Poslechněte si rozhovor.
-
Po pěti špatných filmech si začnete pokládat existenciální otázky, říká o své profesi kritička Kiang
„Nesmíme zapomínat na to, že nezáleží, jestli se nám film líbil nebo ne. Jde především o naše pocity,“ podotýká kritička Jessica Kiang.
-
Ženy mají dnes ve filmovém průmyslu větší šanci uspět s krátkometrážními animacemi, soudí výtvarnice
„Pro ženy v běžném filmovém průmyslu není tak snadné prorazit ve velkých kreativních rolí jako kameramanka, režisérka,“ popisuje nerovnosti výtvarnice Diana Cam Van Nguyen.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.