Tisíc a jedna chuť světa. Ľubomír Smatana představuje zajímavá bistra v Česku

Láska z americké pouště pokračuje v Břeclavi. Guatemalsko-český pár tam učí místní milovat mexickou kuchyni

Jiskra mezi Guatemalcem Fredym a Češkou Monikou vzplanula v chladicím boxu v restauraci v americkém Santa Fé. Po pár společných letech života v rozpálené poušti se jim narodila dcera. Společně se vrátili do Moničiny rodné Břeclavi, kde otevřeli bistro Fredy‘s. Vaří, pečou a smaží latinsko-americké lahůdky, od taco přes burrito až po quesadillu, v kuchyni mluví třemi jazyky a zaměstnávají i deset lidí. V malém okresním městě je takové latino bistro dost neobvyklá věc.

„Občas si lidi musejí na chutě zvyknout. Ti, co to nikdy nezkusili, poprvé nejsou úplně nadšeni. My jim říkáme, přijďte zase, ochutnáme něco jiného. A třeba potřetí už ty chutě sednou, už ani příbor nepotřebují,“ vysvětluje Monika Peréz Esteban, jak si hledá cestu latino kuchyně v konzervativním moravském městě.

Fredy a Monika v království koření a papriček

Pohled, úsměv a už to bylo

Její manžel Fernando, řečený Fredy, se kdysi dávno vyučil automechanikem a občas jezdil traktorem. V patnácti letech odešel z chudého guatemalského venkova do Spojených států a v Santa Fé narazil. Přímo do Moniky.

Čtěte také

„Šla jsem si pro nějaké zboží do chlaďáku a bump, srazila jsem se s Fredym, podívali jsme se na sebe, usmáli, vypálil na mě španělsky a už to bylo. Kdyby mluvil německy, tak by to asi tak nedopadlo,“ směje se světlovlasá žena s dvěma copánky, které jí upletla dcera kamarádky z Ameriky.

„Přijela na dovolenou a myslím, že u nás skončí na brigádě. Aby se nenudila,“ rozesměje se znovu Monika.

Přiznává, že ona zrovna nevaří: „Když jsme měli stánek na ulici, tak jsem hlavně připravovala suroviny, teď mám na starost chod celého podniku.“

Lodí z Mexika

Fredy si sundá gumovou rukavici, kterou právě nabral zeleninu, utře si ruce a jde do skladu. V policích leží americké koření, různé druhy paprik a namodralé placky.

Americké koření

„To si necháváme vozit z Mexika. Bez toho by to nešlo. I kukuřičnou mouku, i nachos nám vozí lodí. Teď sháníme ženu, která by nám tady placky pekla,“ popisuje.

Ve velkém pytli ukazuje burské oříšky, které před použitím peče na roštu a rozemele. Monika sahá do kapsy, ve které nosí občas papriku k zakousnutí.

„Když někam jdeme, bereme si s sebou naši pálivou salsu. Dávám si to ke všemu snad kromě svíčkové od maminky,“ vystřelí Monika další salvu smíchu.

Jako v baru v mexické poušti

Vaření má na starost Fredy, který se vyučil v mnoha restauracích v Novém Mexiku. Ve Spojených státech žil stejně jako Monika přes dvacet let.

„Pocházím z vesnice nedaleko Chiapasu, dodneška tam není asfalt a třeba televizi jsem viděl poprvé, když mi bylo třináct (před třiceti lety pozn. red.). Táta ji zapojil do baterky od traktoru a chodila se k nám dívat půlka vesnice.“

Bratři, Los hermanos

Za Fredym přijeli před několika měsíci i jeho dva bratři. Zatím mluví jen španělsky a otáčejí se v kuchyni. I díky takové společnosti to tu opravdu vypadá jako v baru někde v mexické poušti. Letošní horko to jen dokresluje.

Španělština, angličtina a čeština s ryzím moravským přízvukem

Když manželé Estebanovi začínali s bistrem na ulici v Břeclavi, chytli se prý docela snadno, lidé si exotické jídlo poměrně rychle oblíbili.

„Nemůžeme si stěžovat, vyděláme si na živobytí a jednou začas i na dovolenou v Mexiku. Fredy jezdí domů na Vánoce jednou za dva roky.“

Bistro je vymalované veselými, sytými barvami

Bistro je vymalované vesele po jihoamericku, syté barvy a jednoduché motivy doplňují reklamy ve španělštině, a ta je dokonce nastavená i v objednávkovém systému. Personál přechází běžně na angličtinu nebo na češtinu s ryzím moravským přízvukem.

Bez příboru

Světlovlasá Eva s brýlemi nese hostům quesadillu s trhaným hovězím a rovnou přidává radu: „To se jí bez příboru, rukama.“

Ostatně takový nápis si každý může přečíst přímo u kasy. „No jasně, jako v Mexiku,“ dodává Monika, která se snad nikdy nepřestává usmívat. A její smích je nakažlivý v celém bistru. V takovém prostředí i lépe chutná.

autoři: Ľubomír Smatana , vma
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová