Tisíc a jedna chuť světa. Ľubomír Smatana představuje zajímavá bistra v Česku
Láska z americké pouště pokračuje v Břeclavi. Guatemalsko-český pár tam učí místní milovat mexickou kuchyni
Jiskra mezi Guatemalcem Fredym a Češkou Monikou vzplanula v chladicím boxu v restauraci v americkém Santa Fé. Po pár společných letech života v rozpálené poušti se jim narodila dcera. Společně se vrátili do Moničiny rodné Břeclavi, kde otevřeli bistro Fredy‘s. Vaří, pečou a smaží latinsko-americké lahůdky, od taco přes burrito až po quesadillu, v kuchyni mluví třemi jazyky a zaměstnávají i deset lidí. V malém okresním městě je takové latino bistro dost neobvyklá věc.
„Občas si lidi musejí na chutě zvyknout. Ti, co to nikdy nezkusili, poprvé nejsou úplně nadšeni. My jim říkáme, přijďte zase, ochutnáme něco jiného. A třeba potřetí už ty chutě sednou, už ani příbor nepotřebují,“ vysvětluje Monika Peréz Esteban, jak si hledá cestu latino kuchyně v konzervativním moravském městě.
Pohled, úsměv a už to bylo
Její manžel Fernando, řečený Fredy, se kdysi dávno vyučil automechanikem a občas jezdil traktorem. V patnácti letech odešel z chudého guatemalského venkova do Spojených států a v Santa Fé narazil. Přímo do Moniky.
Čtěte také
„Šla jsem si pro nějaké zboží do chlaďáku a bump, srazila jsem se s Fredym, podívali jsme se na sebe, usmáli, vypálil na mě španělsky a už to bylo. Kdyby mluvil německy, tak by to asi tak nedopadlo,“ směje se světlovlasá žena s dvěma copánky, které jí upletla dcera kamarádky z Ameriky.
„Přijela na dovolenou a myslím, že u nás skončí na brigádě. Aby se nenudila,“ rozesměje se znovu Monika.
Přiznává, že ona zrovna nevaří: „Když jsme měli stánek na ulici, tak jsem hlavně připravovala suroviny, teď mám na starost chod celého podniku.“
Lodí z Mexika
Fredy si sundá gumovou rukavici, kterou právě nabral zeleninu, utře si ruce a jde do skladu. V policích leží americké koření, různé druhy paprik a namodralé placky.
„To si necháváme vozit z Mexika. Bez toho by to nešlo. I kukuřičnou mouku, i nachos nám vozí lodí. Teď sháníme ženu, která by nám tady placky pekla,“ popisuje.
Ve velkém pytli ukazuje burské oříšky, které před použitím peče na roštu a rozemele. Monika sahá do kapsy, ve které nosí občas papriku k zakousnutí.
„Když někam jdeme, bereme si s sebou naši pálivou salsu. Dávám si to ke všemu snad kromě svíčkové od maminky,“ vystřelí Monika další salvu smíchu.
Jako v baru v mexické poušti
Vaření má na starost Fredy, který se vyučil v mnoha restauracích v Novém Mexiku. Ve Spojených státech žil stejně jako Monika přes dvacet let.
„Pocházím z vesnice nedaleko Chiapasu, dodneška tam není asfalt a třeba televizi jsem viděl poprvé, když mi bylo třináct (před třiceti lety pozn. red.). Táta ji zapojil do baterky od traktoru a chodila se k nám dívat půlka vesnice.“
Za Fredym přijeli před několika měsíci i jeho dva bratři. Zatím mluví jen španělsky a otáčejí se v kuchyni. I díky takové společnosti to tu opravdu vypadá jako v baru někde v mexické poušti. Letošní horko to jen dokresluje.
Španělština, angličtina a čeština s ryzím moravským přízvukem
Když manželé Estebanovi začínali s bistrem na ulici v Břeclavi, chytli se prý docela snadno, lidé si exotické jídlo poměrně rychle oblíbili.
„Nemůžeme si stěžovat, vyděláme si na živobytí a jednou začas i na dovolenou v Mexiku. Fredy jezdí domů na Vánoce jednou za dva roky.“
Bistro je vymalované vesele po jihoamericku, syté barvy a jednoduché motivy doplňují reklamy ve španělštině, a ta je dokonce nastavená i v objednávkovém systému. Personál přechází běžně na angličtinu nebo na češtinu s ryzím moravským přízvukem.
Bez příboru
Světlovlasá Eva s brýlemi nese hostům quesadillu s trhaným hovězím a rovnou přidává radu: „To se jí bez příboru, rukama.“
Ostatně takový nápis si každý může přečíst přímo u kasy. „No jasně, jako v Mexiku,“ dodává Monika, která se snad nikdy nepřestává usmívat. A její smích je nakažlivý v celém bistru. V takovém prostředí i lépe chutná.
Související
-
Festivalový zápisník Ľubomíra Smatany
Ve Varech to na začátku července žije, a kdo může, jede tam. Kdo nemůže, ten by měl každý den v 8:50 poslouchat festivalové reportáže našeho reportéra Ľubomíra Smatany.
-
Nejhezčí plovárny v Česku. Co je na nich kouzelného a kde je najdete?
Reportér Ľubomír Smatana vám v novém seriálu představí prvorepublikové perly mezi plovárnami i ty, které díky nadšencům znovu získávají svůj lesk.
-
Pražská zoo, jak ji neznáte. Nový reportážní seriál Ľubomíra Smatany k 90. výročí vzniku Zoo Praha
Zoologická zahrada v pražské Troji vstoupí 28. září do desáté dekády své existence. Reportér Ľubomír Smatana nahlédl s mikrofonem tam, kam se běžný návštěvník nepodívá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
