Tereza Boučková

"Režim se mi mstil tak, že jsem třeba neměla pas, nesměla jsem cestovat, a když jsem si našla nějakou lepší práci, tak hned naklusali estébáci a nechali mě vyhodit," přibližuje Tereza Boučková v rozhovoru s Lucii Výbornou dobu, kdy totalitní systém ničil své odpůrce tím, že jim znemožnil realizaci v osobním životě. Období od roku 1968 do podpisu Charty 77 zachycuje nejnovější autorčin scénář Zemský ráj to napohled, podle kterého nyní režisérka Irena Pavlásková točí celovečerní film.

Další svou životní zkušenost - adopci a problematickou výchovu dvou osvojených synů, popisuje Tereza Boučková ve scénáři k filmu Smradi a ve svém zatím posledním románu Rok kohouta. Psaní pro ni je určitým druhem terapie. "Psala jsem si zápisky, které byly záznamem toho dne a po týdnu jsem zjistila, že mi docela pomáhá vypsat se z nejaktuálnějších pocitů. Potřebovala jsem se někde vypovídat, ale nebylo kde, protože kdo neprožívá podobnou situaci rozpadu adoptivní rodiny a všech hodnot, tak těžko porozumí," dodává Tereza Boučková.

K problému nezdařené socializace adoptovaných synů spisovatelka dodává: "Dlouho jsem si myslela, že uspějeme, ale někdy v pubertě se to ze dne na den začalo lámat. Kluci strašně toužili žít si po svém, vadil jim řád, který je v rodině nutný," dodává Tereza Boučková, podle které její děti cítily, že na ně jejich adoptivní rodiče nemají právo, a podle toho se chovaly.

Tereza Boučková tvrdí, že je typ spisovatelky, kterou musí téma drtit a svírat, aby vytvořila dobrou věc. A o čem píše v současné době? Po dokončení zásadního románu Rok kohouta se zařekla, že se nebude nutit do dalšího tématu, užívá si reakce na knihu a odpovídá na dopisy čtenářů. "Strašně si užívám života a připadám si jako znovuzrozená. Tím že jsem překonala těžké životní krize a začala jsem žít znova, tak je mi teď opravdu dobře," říká Tereza Boučková.