Tenkrát jsme mlčeli. Zapsáno v paměti
Uznání Romům za hrůzy prožité během 2. světové války je stále opomíjeno
Celý seriál:
Téma odškodnění za újmy způsobené během druhé světové války Romům a Sintům v českých zemích zůstává i po 80 letech nedostatečně zpracované. O tom, co odškodnění vlastně znamená a jaká je jeho podstata, hovoří Renata Berkyová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, která se specializuje na válečnou a poválečnou historii Romů a Sintů v ČR, problematiku odškodnění a politiku paměti.
Čtěte také
„Nejde jen o finanční odškodnění, odškodněním je i veřejné uznání, v tomto případě utrpění a rasové perzekuce Romů a Sintů v českých zemích. Finanční újma s tím samozřejmě souvisí, stejně jako doposud nejenom že nevypořádané, ale vůbec ani netematizované majetkové odškodnění. Stále zde totiž funguje stereotyp, i historický, o tom, že Romové perzekuovaní za 2. světové války patřili primárně do nejnižších sociálních vrstev a byli tím pádem bez majetku, což není pravda.“
„Byli tu i velice majetné romské rodiny, které se snažili vyjednávat nebo uplatit některé četníky, zkrátka nějakým způsobem využít svůj majetek k záchraně vlastního života. Což by udělal asi každý, kdyby tu možnost měl.“
„Toto téma je zatím v naší společnosti zcela nepopsané. Za těch 80 let už by si člověk i myslel, že je vše dávno vyrovnané, ale není tomu tak,“ vysvětluje Renata Berkyová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.
Historik Jiří Smlsal připomíná, jak Romové během 2. světové války ztratili nejen svobodu, ale i svůj majetek. Popisuje mechanismus, kdy byly jejich domy a pozemky zabaveny a prodány v dražbách. Často za účasti sousedů, kteří na tom vydělali. Téma podle něj stále zůstává opomíjeno.
„Většina byla zatčena přímo ve svých domovech. Museli domy opustit se vším vybavením, s nábytkem, s celoživotními úsporami, i s domácími zvířaty. A tyto domy a pozemky pak byly prodány ve veřejných dražbách. Protektorátní četníci domy zajistili a ve spolupráci se starosty příslušných obcí je vydražili. Výtěžek připadl nacistickému aparátu, ale na majetku se obohatili i neromští sousedé, kteří tak za velmi levnou cenu získali například celé domy.“
Čtěte také
Jiří Smlsal ve své knize Holokaust a majetková perzekuce Romů v Protektorátu Čechy a Morava popisuje, jak se Romové po válce vraceli do svých domovů a často nenašli ani své příbuzné, ani své domy. Ty byly buď zbořeny, rozebrány sousedy na stavební materiál nebo zabrány jinými lidmi.
„Přeživší Romové pak neměli žádné prostředky k tomu, aby začali nový život. Často byli v prosté chudobě a museli spát v improvizovaných přístřešcích. Ale také šlo o jistý druh ponížení a bezpráví, protože se na místo pomoci setkávali v mnoha případech spíš s odmítáním. Majetky jim nebyly vráceny, i když v mnoha případech velmi dobře věděli, kdo se na jejich utrpení obohatil.“
Historička Hana Čapková upozorňuje na to, že po válce byla Romům poskytnuta jen minimální podpora. Jedinou organizací, která jim tehdy pomáhala, byl Svaz protifašistických bojovníků.
„V jejich časopise také nacházíme první cenné svědectví o tom, co se Romům za války stalo. Někdy jim pomáhali v tom dostat aspoň nějaké uznání za to, co za války zažili. A třeba i díky zákonu z roku 1946 č. 255, dostat se i k nějakému odškodnění třeba formou navýšení důchodu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
