Světový týden mezináboženské harmonie

V pondělí 3. února odpoledne se v pražské Obci křesťanů sešlo zhruba 50 lidí, aby poslouchali přednášky a následně o nich diskutovali. Jako první vystoupil farář obce křesťanů Tomáš Boněk s tématem Je odlišnost ohrožující nebo obohacující? V jeho příspěvku mě zaujalo:

„Radujme se z toho, co nás spojuje, važme si toho, co nás odlišuje, a bojujme s tím, co nás rozděluje.“

Po krátké diskusi a leckdy spíš monolozích jednotlivých účastníků následoval druhý panel o aktivní roli náboženství ve společnosti. Ten měl dva okruhy: Sociální práce v islámu a Náboženství jako součást běžného života. Zástupce hnutí Hare Kršna se tu vystřídal s pracovníkem orientálního ústavu Akademie věd Bronislavem Ostřanským.

„Muslimsko-křesťanský dialog obecně, těch položek, na kterých se lze shodnout, je více než těch, na kterých se shodnout nelze. Tam je zase problémem ta ohromná rozrůzněnost v muslimském světě. Například, co se řeší, tak to jsou 3 okruhy: žena a islám, islám a lidská práva, islám a demokracie. Ale tady je důležité říct, že mnohé věci, které jsou pranýřovány, jsou pranýřovány i z muslimské strany. Samozřejmě kritikové mají pravdu, proč se muslimové neozvou silněji a hlasitěji, když k něčemu takovému dojde.“

No a po těchto dvou panelech následovala přestávka, během které jsem oslovil některé z účastníků...

Máte nějakou osobní zkušenost s porozuměním jinému náboženství?

„No, u mě je to zajímavé tím, že já jsem z židovské rodiny, ale nikdy jsem se jako taková ta pravá židovka necítila. Takže jsem se vždycky snažila nakouknout i do jiných náboženství a zjišťovat, kde je ta pravda.“

„Byl jsem svědkem skutečně velice dojemné scény, kdy na jedné straně byl židovský představitel, kterému Palestinci zabili syna, a na druhé straně zase byl palestinský představitel, kterému židé zabili dceru. A tito dva lidé založili organizaci, která vede ke smíření, protože si řekli, že už nebudou dál rozvíjet nenávist jeden vůči druhému. Ale objali se a pracují na smíření i přes všechny tyto křivdy, které se reálně odehrály. To byl pro mě velice silný zážitek.“

Celou konferenci o mezináboženské harmonii uzavřel doc. Ivan Štampach.

„Od dialogu se jeho angažovaní příznivci posouvají k hlubinnému ekumenismu, zatímco instituční náboženství se těžko propracovávají k dialogu, ponor do hloubky spirituality by mohl vést k nalezení společné zkušenosti. Hluboké sdílení mezi náboženstvími je nejlepším předpokladem společné práce ve prospěch ostatních lidí. Společné péče o chudé a společné prosazování sociální spravedlnosti.“