Švédky v kněžském rouše
26. září 1958 přijal švédský parlament v mnoha ohledech revoluční zákon. Revoluční hlavně z ženského hlediska - zákon totiž vůbec poprvé umožnil švédským ženám výkon kněžského povolání. A parlament se jím zabýval proto, že švédská evangelická luteránská církev byla v té době státní institucí. O dva roky později, 10. dubna 1960, tak mohl Švédský rozhlas odvysílat následující historickou zprávu: První tři ženy, Margit Sahlinová, Elisabeth Olanderová a Ingrid Perssonová byly oficiálně vysvěceny.
Úsilí žen o možnost výkonu kněžského povolání však sahalo mnohem dál než jen do padesátých či šedesátých let. Už v roce 1919 byl poprvé vznesen požadavek na to, aby ženy získaly rovnoprávnou možnost zastávat funkce ve státních službách - tedy ve všech, nejen církevních. Zákonná omezení však byla zrušena až v roce 1945, jenže i tehdy byly církvi restriktivní výjimky ponechány. I ve zlomovém a již zmíněném roce 1958 byla možnost ženského výkonu kněžkého povolání doprovázena kontroverzní tzv. "klauzulí svědomí", na jejímž základě mohl mužský kněz bez problémů odmítnout spolupráci se svou ženskou kolegyní.
Počátkem šedesátých let byly ženy ve švédské církvi každopádně hodně exotickým zjevem. Margit Sahlinová tehdy situaci komentovala slovy. "Určitě vím, že i zahraničí sleduje náš vývoj s velkým zájmem a považuje jej za otevření nových možností." Z dobového tisku lze vyčíst, že novináři nejevili zájem jen o skutečně emancipační problémy na církevní půdě, ale například i o tak "zásadní" detaily, jako byla vhodná či nevhodná délka ženských kněžských sukní.
Po vysvěcení Margit Sahlinové a jejích dvou kolegyň tvořily ženy mezi všemi kněžími švédské luteránské církve pouhou jednu desetinu procenta. Podle nejnovější dostupné statistiky je jich dnes mezi zhruba čtyřmi tisíci švédských evangelických kněží téměř čtyřicet procent. Mezi studujícími jsou dnes dokonce až ze sedmdesáti procent ženy, a církvi už slouží nejen kněží, ale i dvě ženské biskupky. Ani nyní ovšem nelze beze zbytku tvrdit, že netolerance mužských kněží k ženám z církve zcela vymizela - klauzule svědomí byla například zrušena až před osmi lety.
Diskusi o další emncipaci nevede švédský parlament, ale sama luteránská církev - v roce 2000 totiž definitivně došlo k její odluce od státu. Úroveň emancipace by Švédsku věřící ženy z celé řady jiných církví a zemí mohly zřejmě závidět. Švédsko samo nicméně stále spokojno není. Jak v roce 2005 naznačil průzkum provedený mezi těmi, kdo z církve vystupují, tito lidé jsou paradoxně nespokojeni především s tím, jak nerovnoprávné postavení ve švédské církevní hierarchii ženské kněží ještě stále mají. Čím výš se člověk dívá, tím méně žen tam nachází.
Na emancipaci těchto sfér však už švédské ženy v kněžském rouše podle všeho nebudou muset čekat dalších padesát let.
