Sušené směsi jídla putují z ukrajinského Lvova na frontu. Díky nim si vojáci můžou dát teplý boršč nebo sladkou kaši

S paní Oksanou, jednou z hlavních organizátorek potravinové pomoci, vcházím do skladu.

Teplé jídlo na frontě za 20 minut

V poličkách před námi jsou balíčky, ve kterých je vidět sušená zelenina. Mají i speciální nálepku. A je tam napsané borš lvovský, lvovská voluntérska kuchňa, a podobně. 

8 fotografií

„Nasypou to do hrnce s deseti litry vody a za dvacet minut mají teplé jídlo. Ale jsou i taková místa, kde chlapci nemají možnost si takto vařit. Tak máme i směsi, které jen zalijí horkou vodou, a taky mají teplé jídlo.“

Nasbírat, očistit, usušit

Čtěte také

Chtějí zaplašit bezmoc z konfliktu na Ukrajině. Dávat peníze jim nepřipadá dost, a tak američtí Ukrajinci vaří

Polévek mají několik druhů. Je tady i pohanková polévka s houbami. Další je s těstovinami a fazolemi. Aby se ty fazole dlouho nevařily, tak už jsou předvařené a znovu vysušené. Jedna paní sem zrovna přinesla oříšky a z nich tady vyrábí energetické tyčinky.

„A ještě taky takové balíčky s ořechy a sušeným ovocem děláme. Třeba snajpr si nasype směs, doplní energii a zažene hlad.“

A ještě tady mají speciální čajovou nebo spíš bylinkovou směs z bylinek, které nasbírali minulý rok.

Za únor jsme nasušili 70 až 80 tun zeleniny.
Paní Oksana ze Lvova

„V létě nemáme vůbec čas odpočívat, protože musíme dělat zásoby na zimu. Pracujeme už osm let, tedy od začátku války v roce 2014. Ale teď je aktivnější fáze bojů a pomáhá nám víc lidí. V prvním měsíci té nové aktivní války jsme každý den posílali jeden dva kamiony s různými potravinami.“

Pomáhat vojákům...za Ukrajinu

Dva muži tady zrovna do dodávky skládají balíky s vodou.

„Teď už je toho o trochu méně, ale o to víc posíláme své výrobky,“ upřesňuje paní Oksana.

Do podpory ukrajinské armády se od února zapojila i rodina paní Yulyi.

Čtěte také

Ukrajinský Mariupol tetrapody nejen chránily, ale také zdobily. Zachránit přístavní město ale nedokázaly

„Hned druhý den po začátku války jsme začali svařovat protitankové ježky. Hledali jsme a sbírali železo od lidí, něco jsme ho kupovali nově. Poslali jsme celkem osm fůr ježků do hlavního města. Nejdřív jsme pomáhali vojáků v Kyjevě, aby Rusové neunesli vládu a aby Ukrajina vůbec byla.“

Pak se doma pustili do krájení a sušení zeleniny. Teď paní Yulya přinesla dvě plné tašky. Venku před skladem čistí stará paní mrkev. Paní Oksana mne vede do kuchyně, ve které další ženy krájí okolo velkého stolu papriky.

Non-stop sušírna

 „Pracujeme tu každý den od rána do večera. Za únor jsme nasušili 70 až 80 tun zeleniny.“

Tady už to hučí. Mají několik sušiček. Zrovna v nich mají pomeranče, papriky.

„Zeleninu tam dáváme každý večer. Ty sušičky jsou zapnuté prakticky už pět let v kuse od té doby, co jsme je koupili. Říkáme, že testujeme jejich výdrž.“

Na každou směs, včetně sladkých kaší, mají speciální recept|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

Tak jsem teď v jiné části města v suterénu jednoho domu a jsou tady čtyři paní, které ze sušené zeleniny připravují balíčky. V kyblících, které jsou tu postavené u stěn, je sušená zelenina. A je tady třeba mrkev, kapusta – zelí, cibule, hodně červené řepy.

Učitelka angličtiny Natália mi vysvětluje, že na každou směs mají speciální recept. Teď tu zrovna vyrábí sladké kaše.

Ženy jednotlivé suroviny odváží a nasypou do plastových sáčků. Ty pak zataví a nalepí na ně štítek.

Ženy jednotlivé suroviny odváží a nasypou do plastových sáčků. Ty pak zataví a nalepí na ně štítek|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

„Nebývalo tu tolik práce. Ale od února jsem tu přibližně tři až čtyři dny za týden.“

Jak se za tu dobu proměnil samotný Lvov, do kterého z východu Ukrajiny utekly desítky tisíc lidí, paní Natálie není schopná posoudit. Je buď tady, nebo učí online. V jejich škole je teď jedna z městských ubytoven pro běžence.