Stoletou hornoslezskou úzkokolejku Poláci rozkradli, teď plánují její obnovu
Napříč celým Horním Slezskem u českých hranic vedla ještě na začátku 90. let úzkokolejná trať. Poláci ji používali skoro sto let, než po pádu bývalého režimu přerušila provoz. Většinu kolejí pak zloději odnesli do sběren surovin. Zbyly jen dva úseky – delší vede ke stříbrnému dolu v Tarnovských Horách, na kratším úseku v Rudách se zase mohou pyšnit dvěma parními lokomotivami. Letos se chystají vůbec poprvé část trati prodloužit.
Jsme na zastávce Stanica, před námi leží jen asi 400 metrů trati, zbytek je rozkradený.
Jarosław Łuszcz sedí ve strojvůdcovské kabině nablýskané červené dieselové lokomotivy, kterou jsme sem přijeli. Koleje před námi ještě protíná silnice, ale dál už zarůstají vysokou travou.
Čtěte také
Rozkradená minulost
Couváme čtyři kilometry zpátky do stanice Rudy, kde úzkokolejka sídlí a kde je Jarosław Łuszcz přednostou.
„Kdysi to byla jedna velká dráha z Raciborze, přes Rudy, Gliwice, Bytom, Tarnowské Hory až do Miasteczka Śląskeho,“ popisuje. „Zbyly jen dva krátké úseky, které se už nedají spojit, v cestě jim stojí domy a supermarket.“
Tady v Ruchách se zachovalo alespoň šest kilometrů trati a historické nádraží. Vcházíme společně do výtopny, velké cihlové budovy z konce 19. století s krásnými černými krovy. Jsou tu odstavené dvě malé parní lokomotivy, teď právě ale ani jedna nemá kotel, protože jsou na zimu v opravě.
Místní úzkokolejné parní lokomotivy jsou jedny z posledních provozuschopných v Polsku. „S tou větší tady jezdíme už šest let, menší dáváme dohromady. Kotle se opraví a doufám, že na jaře vyjedeme s oběma,“ dodává přednosta stanice.
Čtěte také
Elektrický pradědeček
Neuvěřitelných pokladů mají tady ve výtopně více, třeba zřejmě nejstarší provozuschopný úzkokolejný elektrovůz na světě – Siemens z roku 1896.
„Museli jsme mu odmontovat pantograf, aby projel pod mostem, který na trati máme. Kromě toho našeho se stejný vůz zachoval jen jeden, z něj ale zbyla jen karoserie a leží v muzeu,“ říká Jarosław Łuszcz.
Na trati už nejsou troleje, a tak když chce historický elektrovůz vyjet na koleje, musí před sebou tlačit malý vagonek s dieslovým generátorem elektřiny.
Mašinfírou nanečisto
Úzkokolejka je, ač krátká, oblíbeným cílem výletů. Vyjížďka do Paprucze vzdálené dva kilometry trvá jen pár minut, ale i tak si ji hlavně nejmenší cestující užívají. Strojvedoucí Marian si bere na klín jedno šťastné dítko za druhým a nechává je houkat a tahat za rychlostní páku.
„Jezdil jsem 45 let na běžných tratích, teď už jsem v důchodu. Řídit takový vláček je hračka ve srovnání s lokomotivou, co za sebou táhne 3,5 tisíce tun uhlí,“ směje se pan Marian a ochotně se s návštěvníky fotí a na rozloučenou mává ajznboňáckou čepicí.
Vzkříšení na obzoru
Už brzy tady Marian nejspíš sveze děti po trati výrazně delší.
„Od Polských státních železnic jsme dostali osm kilometrů kolejí. Chtěli bychom trať letos prodloužit celkem o pět kilometrů do stranice Pilchowice,“ přibližuje. „Ve druhém směru chystá zase obnovení části tratě radnice města Rybnik. Myslím, že letos bychom mohli vyjet i tímto směrem.“
Přednosta stanice Jarosław Łuszcz doufá, že delší trať přiláká ještě více návštěvníků. V sezóně od dubna do října tady kvůli nim vypravují parní lokomotivy každý víkend.
Související
-
Parní vlaky na Slovensku staví i na fotbalovém hřišti
Tyhle koleje měly být už dávno pryč. Vytrhané pražce, lokomotivy ve šrotu, prostě mrtvá dráha. Turisty v Čierném Balogu na Slovensku dnes však vítají oblaka páry a ...
-
Krví poznamenaný most přes řeku Kwai dnes láká hlavně turisty
Byla to stavba, která sice mohla ovlivnit dílčí bitvy druhé světové války, ale její konečný výsledek by určitě nezměnila. Přesto na ní zemřely desítky tisíc lidí. T...
