Steve Lichtag

Nejdřív točit, potom zachraňovat – tak zní slavné heslo Steva Lichtaga, který už má za sebou několik filmů i knih přibližujících podmořský svět. Podobné motto zřejmě spoustu lidí vyděsí. Rozhodně prý však neplatí absolutně. „Přestává platit ve chvílích, kdy bych kvůli němu přišel o kamaráda,“ upřesňuje dokumentarista. „Nejtěžší ovšem je vycítit moment, kdy už je situace za hranicí a všechno je špatně.“

Pro natáčení v moři přitom platí určitá pravidla, která mají nebezpečnou práci, při níž se filmaři mohou tváří v tvář setkat například se žralokem bílým, ulehčovat. „Někdo točí a jiní hlídají,“ konkretizuje Steve Lichtag. „Do vody většinou chodíme ve dvou, abychom se vzájemně hlídali a viděli na sebe. Na lodi pak stojí takzvané kukačky, tedy hlídači se speciálními brýlemi, kteří nám dávají signály, kde se zrovna žralok nachází, kam míří a co má za lubem.“

To nejhorší, co může od hlídačů kameraman v moři uslyšet, pak jsou slova vertical atack. „Pak musí být člověk opravdu rychlý. Jde o to rychle strčit nohy a praštit žraloka kamerou do čumáku,“ přibližuje. Hlídači na lodi tak jsou během mořského natáčení nepostradatelní. „Bez nich bychom museli týmy obměňovat hodně často,“ usmívá se dobrodruh.

Nejhorší během natáčení žraloků je podle Steva Lichtaga čekání|foto: Alžběta Švarcová

Lucii Výbornou mezi 10. a 11. hodinou zajímalo i mnoho dalšího. Nepřekážejí Stevovi Lichtagovi během natáčení brýle? Jaké to je točit film s velrybami? A kam jezdí dobrodruzi a profesionální cestovatelé, když si chtějí opravdu odpočinout?

Záznam celého rozhovoru se Stevem Lichtagem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.