Specialistům hokejistům dělá problém náš lehčí puk, vysvětluje mistr světa v in-line hokeji Jakub Bernad

Jakube, nedávno jste s českou reprezentací přijel ze Světových her. Jak zpětně hodnotíte zisk stříbrné medaile? 

Samozřejmě prohrát poslední zápas vždy bolí, zvlášť v prodloužení jako teď posledně s Amerikou. Ale jsou to Světové hry, olympiáda neolympijských sportů, takže tam se každá medaile počítá. 

Ve finále jste prohráli s USA. Cítili jste se před zápasem jako favorité? 

Proti Americe jsme rozhodně favoritem nebyli. Poslední roky začali posílat na světové akce to nejlepší co mají, navíc teď to bylo u nich doma. Oni na Světové hry postavili dream team. Bylo to předpokládané finále, ale nepočítalo se s tím, že jim budeme tak konkurovat. Myslím si, že jsme tím všechny překvapili. 

Mrzí stále porážka z finále? 

Je to sice už asi tři týdny od té porážky, ale stále tam je ta pachuť stříbrné medaile.  

Z pěti pokusů na Světových hrách Američané hned čtyřikrát vyhráli. Čím to je, že tak dominují? 

Na poslední Světové hry postavili nejlepší tým a měl jsem možnosti vidět, že mají na špičkové úrovni tolik hráčů, že jsou schopni poskládat třeba pět takových národních týmů. 

Není to i tím, že mají tolik v oblibě i klasický hokej? 

V Americe hodně záleží na tom, v jakém státě ten in-line hokej hrajete. Mekkou je určitě Kalifornie, kde měl jsem možnost se zúčastnit největších turnajů na světě a to je jinej svět. Populární je hlavně, když se blíží Světové hry a ty největší turnaje, během běžné sezony úplně nevím, jak na tom jsou.  

Můžete srovnat klasický hokej s in-line hokejem? 

Je to spíše taková odlehčená verze hokeje, protože se to hraje v letních měsících a v zemích, kde není lední hokej tolik rozvinutý. Třeba v Evropě to jsou Francie, Španělsko nebo Itálie. Pro nás v Čechách je to takový letní hokej. Největší rozdíl je v bruslích, protože místo klasických bruslí na led tam jsou kolečka a člověku chvíli trvá než si na to zvykne.  

Dá se na těchto bruslích vůbec zabrzdit? 

Ano, dá se na in-line bruslích zabrzdit. Hraje se na speciálním plastovém povrchu, který se vyrábí jen v Čechách a firma, která je ze Žamberku, dodává plochy pro celý svět. Člověk si na to musí zezačátku zvyknout a třeba hokejovým specialistům ještě dělá problém lehčí puk, se kterým se náš sport hraje. 

Jak je to s hrací plochou?  

V Česku se in-line plochy pokládají na zimních stadionech, vždy čekáme až skončí hokejová sezona, rozmrazí se led, vysuší se to a položí se plocha. Nemáme bohužel zatím žádnou halu na in-line hokej, kde by byla možnost tréninku celoročně.  

Kde trénujete v průběhu hokejové sezony? 

Kluci, kteří hrají hokej, tak trénují normálně na ledě. Ti, kteří se in-line hokejem živí, tak jsou přes sezonu v cizině.  

V jakém se hraje systému? 

Hraje se dvakrát dvacet minut, celoplošně po celém hřišti bez ofsajdů a zakázaných uvolnění, se čtyřmi hráči v poli a brankářem.  

Jakube, budu Vás citovat: „Od roku 1998 se stalo jen jednou, že jsme z mistrovství světa nepřivezli medaili. Neznám v Česku úspěšnější sport a je smutné, že se o něm v nemluví." 

Je to tou základnou, v době na přelomu tisíciletí byl český hokej na světové špičce a hráči hráli i in-line hokej a v dnešní době to hrají již profesionální in-line hokejisté, kteří se tím živí celoročně v zahraničí. Ten mix je správný vítězný koktejl. 

Čím to je, že se tento sport ještě nezpopularizoval? 

Mělo by se o tom mluvit více v médiích, protože v dnešní době se o nás mluví jen, když přivezeme nějakou medaili, což si myslím, že je škoda. Chtělo by to i zájem o naší extraligu. 

Kdy jste začínal? 

Začínal jsem v žákovských kategoriích kolem třetí, čtvrté třídy v Písku u Milana Bubeníčka, pak to skončilo, tak jsem hrál lední hokej a zpátky do in-line hokeje jsem se vrátil v šestnácti letech. 

Je lední hokej ideální průpravou pro in-line hokej? 

Určitě ano, člověk získá tu herní vyzrálost a inteligenci, která se dá využít v in-line hokeji. 

Dá se s in-line hokejem začít úplně od píky, bez jakékoliv hokejové průpravy? 

Tady v Čechách úplně ne, protože zde sezona trvá zhruba tři měsíce, protože je to jakási výplň mezi dvěma hokejovými sezonami. V zahraničí je to o něčem jiném, tam děti v některých týmech hrají jen samostatně in-line hokej. 

Co Vás vůbec zavedlo do Francie, kde máte za sebou už pátou sezonou? 

Původně jsem tam nešel za in-line hokejem. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, tady v Čechách to bylo pořád stejné, i když jsem chtěl nejdříve do Německa, ale to neklaplo. Doma si trošku klepali na čelo, co já budu dělat ve Francii. Měly o mě zájem kluby z in-line hokeje. Hned první sezonu šlo kombinovat oba hokeje. Když jsem nehrál ten lední, tak jsem cestoval šest set kilometrů na zápas v in-line hokeji. Když to ale člověk miluje, tak něco obětuje.  

Musel jste k tomu dělat ještě něco, aby jste se uživil? 

Je to dost individuální. Většině kluků, co působí v cizině, tak jim to stačí. Mě to přišlo jako ztráta času čekat jen na večerní trénink, protože tam se chodí hrát až večer po práci. Já osobně se to snažil pořád kombinovat nějakým způsobem s prací. 

Jak těžké bylo zařadit se do místní kultury? 

Ze začátku to bylo těžké, ale měl jsem štěstí, že se o mě starala jedna rodina. Když to přeženu, tak ten první rok jsem tam byl, tak jsem tam seděl, usmíval se a kýval, že rozumím. 

Momentálně vám přistála nabídka na angažmá v Miláně. Jak se do Itálie těšíte? 

Původní přesvědčení bylo, že bych se vrátil zpět do Letňan, ale pak přišla nabídka z Itálie, která mě oslovila, dávala mi smysl a moc se na angažmá do Milána těším. Do Itálie jdu za in-line hokejem i klasickým hokejem. Budu mít více zápasů, v ideálním případě ve středu a v sobotu v in-line hokeji a v neděli klasický. Sportu tak bude dostatek. 

Jakube, jak se v myšlenkách vracíte k loňskému triumfu na světovém šampionátu v Itálii? 

Loňské mistrovství světa bylo specifické, protože dva roky předtím jsme v době covidu prakticky neměli možnost si zahrát. První trénink jsme měli až v dějišti šampionátu a rozehrávali jsme se až během samotných zápasů. Postupem turnaje se náš výkon vylepšoval a ve finále jsme předvedli to nejlepší, co jsme mohli. 

Na zmíněném MS jste měl roli zástupce kapitána. Máte ambici se v budoucnu stát i kapitánem? 

Nemám, na kapitánskou pásku jsou tam určitě jiní lídři a takhle jsme s tím v pohodě. 

Co si lze pod pozicí zástupce kapitána vůbec představit? 

My fungujeme jako velká parta, ale kapitán s těmi asistenty působí jako spojovací komunikační článek mezi hráči a trenérským štábem.  

Myslíte si, že i v reprezentačním dresu můžete využívat zkušenosti ze zahraničních angažmá? 

Hlavně asi v té otázce ohledně bruslení. Člověk je totiž pořád na bruslích a nemusí si zvykat na ty přechody. Což vždy člověku ten minimálně týden zabere, to tedy díky možnostem v zahraničí odpadá. Talže než zkušenost, tak je to spíš výhoda.

Jakube, máte po sezoně. Co Vás momentálně čeká? 

Dva týdny po Světových hrách jsem si úplně odpočinul a dnes znovu začínám tréninkový proces. Trénuji tady s Martinem Iterským. 

Příprava na novou sezonu před cestou do Itálie bude probíhat tady v Česku? 

Jednu část přípravy už mám za sebou, to vyvrcholilo Světovými hrami. A teď je tam hodně běhání v rychlosti a posilovny, na bruslích budu dvakrát, třikrát týdně. 

Jak moc se těšíte do Itálie? 

Bude to pro mě nový výzva, sportu bude hodně. Jdu do nové země, kde se musím naučit jazyk, takže samozřejmě nějaké obavy tam jsou.  

Máte v Miláně už domluvené nějaké zázemí? 

O tohle všechno se stará klub. A hraje tam můj spoluhráč Martin Fiala a také už jsem tam byl dvakrát na návštěvě, kdy proběhlo seznámení nejen s vedením klubu, ale i městem. Takže nejdu úplně do neznáma.  

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas