Špaček: Když byl syn na ledě, zažil jsem nový pocit nervozity. Na mistrovství světa zahrál skvěle

Jaroslave, jaký to byl zážitek, když jste v květnu mohl prožívat mistrovství světa v hokeji, kde váš syn David získal zlatou medaili?

Když jsme s Martinem Procházkou seděli na pódium před zápasem kluků proti Norsku, tak jsem byl hodně nervózní. Bylo to po dobrém zápase s Finskem, tak jsem si říkal, že pokud to bude tak pokračovat, tak to bude skvělé. Už při prvních duelech na mistrovství světa byl vidět velký rozdíl oproti výkonům z turnaje v Brně.

V hledišti jsem pak seděl úplně napjatý a byl jsem nervózní i za Davida. Čůrky potu mi tekly po zádech, protože vždy jsem byl zvyklý na pozici hráče anebo trenéra, ale tohle bylo nové. Atmosféru jsem ani nevnímal. Když vždy David slezl z ledu a nic se mu nestalo, tak jsem si musel dát trochu vína. Celý průběh šampionátu byl skvělý.

Čtěte také

Špaček zahrál v Praze skvěle. Další titul mistrů světa může být díky úspěšným mladíkům brzy, myslí si Koukal

Nečelil jste většímu tlaku, i proto, že váš syn je v nominaci?

V první řadě jsem byl rád, že Davida Marek Židlický a jeho tým sledoval po celou dobu a komunikovali. Byl jsem rád, že ho pozvali na přípravná utkání na Slovensko. Tam hrál výborně. Hlavně jsem ale chtěl vidět srovnání, protože před tím hrál dva roky v juniorce. Teď to byl první rok mezi dospělými, tak mi šlo o srovnání s nejlepšími evropskými hráči. Záleželo mi na tom, zda se dokáže s konkurencí popasovat.

Golf a pak oslava titulu

Máte nějakou historku k letošnímu šampionátu?

Mám. Jezdím s jednou partou na zápasy v golfu a mě letos odlet do Skotska vycházel na pátek 24. května, zrovna před medailovým víkendem. Už ve čtvrtek před čtvrtfinále to bylo hodně nervózní, ale manželku jsem ujišťoval, že jsem si případně na neděli ráno objednal letadlo z Walesu. V pátek odpoledne jsem odletěl do Walesu, kamarádi na mě nevěřícně koukali a ptali se, co na letišti dělám. Normálně jsme tam doletěli a v sobotu hráli golf, navíc jsme první dvě třetiny hokeje Česka proti Švédsku sledovali na mobilu. Po dvou odehraných třetinách už jsme museli jít hrát golf, tak jsem si říkal, co teď budu dělat.

Po zápase v golfu jsme šli do baru, protože už jsem věděl, že kluci budou hrát finále, v neděli ve čtyři ráno jsem skočil do taxíka, jel jsem na letiště do Manchesteru a v devět ráno jsem byl v Praze. Manželka mě naložila, dvě hodiny jsem spal a jeli jsme na zápas. Po vítězném finále jsme to samozřejmě oslavili a druhý den ve čtyři jsem už zase byl na letišti a v jedu hodinu odpoledne po několika flaškách šampusu už jsem hrál zase golf. Na Staroměstském náměstí už jsem nebyl, tam byla manželka se syny a synovcem. Toho Staromáku už jsem si užil v minulosti dost. (smích)

Když se vrátíme k Naganu. Jak jste vnímal trochu překvapivou nominaci od trenéra Hlinky na tento slavný turnaj?

Já už jsem před tím asi tři roky hrál za národní tým za doby trenéra Bukače, ale pořádně jsem se tam dostal až později. Kouč Hlinka pak viděl mě a Frantu Kučeru jako stabilní dvojici a věděl, co v nás je. Hlinka měl koule na to vzít i hráče z Evropy a věřil nám. Kluky z týmu jsem pořádně neznal a po dvou, třech dnech po setkání už se hrálo. Pomohly nám zápasy ve skupině, během kterých jsme se sehráli.

Nemrzí vás, že jste nemohl oslavit zlatý hattrick s národním týmem?

Nakonec to mrzelo. Můj další rok jsme ale postoupili poprvé s Floridou do play off v NHL, kde jsme hráli dobře a i proti New Jersey, s kterými jsme prohráli 0:4 na zápasy, tak to vše bylo vyrovnané. New Jersey ten rok vyhrálo Stanley Cup. Kdybychom nepostoupili do play off, tak bych určitě na mistrovství světa letěl, ale takhle by to bylo hodně komplikované.

A co povedené mistrovství světa v roce 2004 v Praze?

V turnaji jsme šlapali skvěle, já si pak zranil koleno a už jsem to nedohrál. Mančaft jsme měli dobrý, po dvou třetinách jsme v klíčovém zápase vedli 2:0, ale pak se stalo, co se stalo. Za rok se nám to ale pak vrátilo v dobrém. Určitě by bylo hezké mít medaili v nové O2 aréně, ale nevyšlo to. Lidé ale kluky ocenili za předvedený výkon, protože tam všichni nechali maximum. Zklamání bylo velké, ale pak jsme si dali pivo a bylo to lepší.

Trasa Plzeň-Praha

Ve výlukové sezoně NHL 2004/2005 přišel návrat do Plzně, ale pak trejd do Slavie. Jak na to vzpomínáte?

S Martinem Strakou jsme byli domluvení, že se vrátíme. Úplně se nám nedařilo a potáceli jsme se tam někde kolem osmého, devátého místa. 30. prosince jsme hráli ve Vsetíně a pak přišlo info, že mě chtějí vyměnit. Jednalo se o trejd do Slavie, kde byl Vláďa Růžička a byla tam šance, že by se mohl udělat titul. Z Rokycan do Prahy to není tak daleko, navíc mi tam dali byt, kdybych potřeboval přespat.

Většinou jsem tam přespal, protože zápasy se hrály večer od sedmi a ráno pak byl ještě trénink. Moje paní se pak divila, jak to dělám, že jsem z Prahy dřív doma, než když jsem před tím hrál v Plzni. Tak jsem ji samozřejmě říkal, že chvátám za ní. (smích)

V play off jsme narazili na silný Liberec, kde byl třeba Jarda Modrý, Milan Hnilička atd.. My shořeli na gólmanech a padli jsme v sedmém zápase. Na druhou stranu, pak se jelo na mistrovství světa do Vídně a to bylo nejlepší mistrovství, které jsem zažil. Na tom šampionátu hráli nejlepší hokejisté. Skvěle jsem to tam oslavili a užili si i Prátr.

Čtěte také

Eliáš o začátcích v New Jersey Devils, práci ve Slavii a mistrech světa. Poslechněte si Čistou hru z pražského Edenu

Jak to bylo s pivečkem u rolbařů?

V Chicagu chodili ruští hokejisté do zázemí, kde byly hokejky a všechno ostatní. Měli tam vzadu vykuchanou ledničku, kde měli karton piv. Říkal jsem si, kam oni pořád chodí. Oni tam chodili kouřit a pít pivo.

Nejlepší historku mám ale asi z Montrealu. Tradičně se tam před Vánoci jezdí do nemocnic, kde hokejisté předávají nemocným dětem dárky. Cestovali jsme do nemocnice autobusem a jel s námi i majitel Montrealu Canadiens. Všichni ví, že majitel vlastní i pivovar. Seděl jsem před ním a ptám se ho, jak se má a zda nezná někoho, kdo vlastní pivovar. (smích) Říkal jsem mu, že jsem v Montrealu už druhý rok a ještě jsem neviděl pivo. Přešli jsme to a normálně proběhla návštěva nemocnice.

Druhý den, když jsem mířil na trénink, tak mě zastavil securiťák před arénou a řekl mi, že mám dárek od Jeffa. Přijel jsem do garáží a tam byla normálně pyramida z kartonů piv. Sice to bylo pro všechny, ale securiťák mi řekl, že si mám naložit, kolik potřebuji. Majitel mi pak psal SMS zprávu, jestli to stačí. (smích)

Nyní působíte jako manažer hokejové mládeže v Plzni. Co vše zařizujete?

Vyřizuji přestupy, hostování, papírování, smlouvy. Se štábem několika skautů to konzultujeme a vždy si každého hráče vyhodnotíme. I proto si myslím, že akademie funguje. Letos bychom měli vyhrát počtvrté v řadě, což je skvělé. A-tým podepsal několik hráčů z juniorky, což je pro nás takový ten cíl. Chceme vychovávat hráče pro A-tým. Junioři chodí trénovat s dospělými, což je super.

Nelákal vás nový kouč A-týmu Plzně Josef Jandač na trenérskou střídačku?

Zkoušel to. Jsem rád, že vzal pozici hlavního trenéra v Plzni. Ale říkal jsem, že už jsem byl u A-týmu, v reprezentaci i u mládeže, tak toho bylo dost. Tak zůstávám jen u mládeže. Věřím, že zase vychováme kvalitní hráče a budeme s A-týmem dobře spolupracovat.

Kde Jaroslav Špaček sledoval semifinále letošního mistrovství světa v hokeji a kde ponocoval před finále? Jak si užil vítězné finále, ve kterém hrál i jeho syn David? Jak Špaček s Procházkou společně vzpomínají na trenéra Ivana Hlinku? Poslechněte si v Čisté hře Martina Procházky.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík