Soukromí exekutoři zahajují činnost

Zákon o soudních exekutorech patří mezi úspěšné poslanecké návrhy schválené naším parlamentem. Jeho osud byl ale dost kostrbatý. Poprvé jej neschválila v roce 1999 vláda ani sněmovna.

Ministrům se nelíbilo podle jejich usnesení především to, že návrh přináší část působnosti státu na soukromé subjekty, aniž poskytuje státu efektivní nástroje k ovlivňování činnosti exekutora. Slíbili tehdy, že do půl roku připraví návrh vlastní.

To se nestalo a předběhla je opět téměř totožná skupinka poslanců a zákon letos v lednu poměrně hladce prošel. Stát tak poprvé v naší historii privatizoval svou důležitou pravomoc.

Toto odstátnění se začalo rozbíhat v červenci a exekutoři začali fungovat v září. Státu by vznik obdobného úřadu trval bezesporu pár měsíců. Jak se daří soukromníkům, jsme se pokoušeli zjistit u soudního exekutora Martina Tonkla.

Okolnosti schůzky už naznačily, že práce je hrozně. S půlhodinovými odklady se setkání postupně přesunulo od oběda k večeři.

?Je toho hodně, je toho strašně moc. Zejména je to dáno tím zájmem věřitelů, kteří se na nás obracejí v obrovské míře.?

Exekutor má zřejmě hodně napilno, je zavalen případy. Jistě už se těší, až první z nich dotáhne do konce.

Martin Tonkl: ?On tomu nikdo nevěří. Ukončených věcí máme několik, já osobně bych řekl, že už se to dá počítat v desítkách. Mě samotného to zaskočilo, zejména proto, že to byly věci, které se jevily jako beznadějné.?

Po zkušenostech se státní nemohoucností je to skutečně překvapující zjištění. Martin Tonkl si ale přisazuje, když úplně jiným směrem obrátí po krvi bažící otázku na nejotřesnější případ exekuce.

Martin Tonkl: ?Minimálně dva, tři jsem předtím pokoušel beznadějně jako advokát u soudu zajistit a neúspěšně. A otřesné na tom mi přišlo zejména to, že soud mi opakovaně psal, že ten člověk se nevyskytuje a je neznámého pobytu a naši zaměstnanci, pokud se tam dostavili, vykonavatelé, tak samozřejmě to tak nebylo. Ten člověk se zdržoval na místě, jen zřejmě v době výkonu nebyl doma. Pokud vím,takováto drobnost rozhodla o neúspěšnosti exekuce a to mě zaskočilo, byť jsem byl připraven na cokoliv.?

Klotový rukáv zřejmě nikdo nerozkmitá tak, jako malý kolektiv exekutorových zaměstnanců. Svou roli jistě hraje i finanční motivace. Kdo vlastně exekutorovy výkony zaplatí?

Martin Tonkl: ?Exekuci zásadně by měl zaplatit celou dlužník. To znamená tady není možno chápat, že exekutor funguje na nějakou provizi z vymáhané částky.?

V ideálním případě tak dostane věřitel nazpět i zálohu, kterou musí exekutorovi složit. Ten peníze vymůže neodkladně. Kancelář má hned vedle dražební síně.

Martin Tonkl: ?Ty věci je potřeba dražit stále a ihned zpeněžovat ty movité věci.?

Bušit kladívkem při aukci ale většinou není nezbytné.

Martin Tonkl: ?Ta exekuce, zejména ta rychlost, že jaksi vykonavatel stojí u dveří například tři neděle nebo čtrnáct dní po podání návrhu, tak ta je zaskočila do té míry, že ti povinní a často i jejich rodinní příslušníci tu pohledávku prostě uhradili.?

Jediné, co se ale nedozvídáme, jsou dojemné případy uspokojených věřitelů. První lavina žádostí o exekuci přichází v drtivé většině od zdravotních pojišťoven a peněžních ústavů.

Přesto už exekutoři vytrhli trn z paty i zoufalému věřiteli.

Martin Tonkl: ?Jeden věřitel, fyzická osoba, který celkem nešťastně půjčil někomu částku kolem asi 50 000 Kč. pro něj jsou to docela značné peníze a pro něho to celkem životní věc je. A teď najednou po pěti, šesti letech najednou někdo dlužníka dohnal a částku vymohl.?

Domoci se svých peněz může takřka každý, kdo má doma pravomocný rozsudek promlčecí doba pro jeho vykonání je deset let a okamžikem podání návrhu na exekuci se přerušuje. Problémy s dluhy tak začnou padat o patro níž. Na soudy se obrátí ti, kdo s žalobou váhali s pocitem, že stejně nikdo peníze nevymůže. Pohrůžka soudem začne dlužníky opravdu strašit a ti se pokusí vše urovnat.

A tak dále. Exekutoři ale hlady neumřou, práci mají i na opačném konci řetězce, při sepisování smlouvy o půjčce.

Martin Tonkl: ?Kdo poskytuje dneska úvěr, tak už vlastně žádá o sepsání toho exekutorského zápisu. To je prevence svým způsobem, že jo. A tento zápis slouží potom jako exekuční titul a není potřeba složitě žalovat.?

S existencí takového úpisu se věru nevyplatí otálet se splátkami!

Stát poprvé v naší historii zprivatizoval významnou represivní činnost. Posuďte sami, zda uspěchaně, nebo se vám chce také zvolat - proboha, proč tak pozdě?

A ještě otázka závěrem. Myslíte si, že v amerických městech, která privatizovala měření rychlosti automobilů, se jezdí tak vražedně jako u nás?