Simulace eskalátorů nebo jízdy autem. Virtuální realita pomáhá pacientům po operaci nádoru překonat problémy s rovnováhou

20. březen 2021

Na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku v pražském Motole nově operují nádory sluchového nervu moderním 3D digitálním mikroskopem. Pacienti, kteří mají po operaci problém s rovnováhou, ji pak musí procvičovat – třeba za pomoci virtuální reality.

Do ordinace docenta Zdeňka Čady, který se Motole specializuje na poruchy rovnováhy, vchází pacient Jiří. Má po operaci velkého nádoru, který mu utlačoval mozeček, tedy část mozku zodpovědnou za udržování rovnováhy.

Čtěte také

„Až si na nos nasadíte 3D brýle, začnu vám pouštět obrázky, které se skládají z černobílých kostiček a běží různou rychlostí různým směrem,“ říká docent Čada panu Jiřímu.

To, co pacient ve 3D brýlích vidí, poté lékař sleduje na obrazovce monitoru. Když pacientovi pouští do čtyř stran se rozbíhající šachovnice, připomíná to trochu klasické optické klamy. Člověku se z toho hlava točí už jen od pohledu.

„Trochu se to motá, ale na zvracení mi není,“ svěřuje se pan Jiří. „Pacienty standardně v této pozici necháváme 30 minut. Cílem je, aby se stali méně citlivými na 3D projekci, což se promítne do snížené citlivosti i v reálném životě,“ vysvětluje lékař. 

Simulace reálných situací

V reálném životě na šachovnici v pohybu samozřejmě obvykle nenarazíte. Ubíhající obraz, který projekce simuluje, ale můžete pozorovat poměrně často – například při používání jezdících schodů v metru.

I proto docent Čada promítá Jiřímu do brýlí také simulaci jízdy na eskalátorech. Umí ho ale přenést i na místo spolujezdce do auta – to aby si zvykl na krajinu ubíhající kolem. Obraz může zrychlovat i zpomalovat a pacient se na něj nemusí dívat pouze v sedě.

Ubíhající obraz, který projekce simuluje, je v reálu možné pozorovat poměrně často – například při jízdě autem

Budeme se snažit sledovat, jestli pacient náhodou nemá výkyvy těla ve stoje. Optokinetická stimulace, ať už 2D nebo 3D, může pacienty někdy vysloveně rozhodit, například když je na ulici míjejí auta.“

Virtuální trénink trvá půl hodiny, pacienti ho absolvují zhruba sedmkrát. Lékař jim ho může ztížit ještě tím, že je místo pevné země postaví na pěnovou podložku. 

Trénink už před operací?

Momentálně v Motole provádějí také studii, jestli by virtuální realita nemohla pacientům pomoct už před samotnou operací. „Snažíme se pacientům aplikovat virtuální realitu už před výkonem, aby zatížili mozek a byli připraveni na to, co může přijít po operaci,“ upřesňuje lékař. 

Ve spojitosti s nádory sluchového nervu jde o světově unikátní experiment na několika desítkách pacientů. Výsledky budou v Motole znát za jeden nebo dva roky. 

autoři: Matěj Skalický , als
Spustit audio

Související