Rozšířená realita nachází uplatnění v medicíně. Budoucím lékařům pomůže s přípravou na povolání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na figuríně se učí studenti 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Pro studenty není nic lepšího, než si teoretické vědomosti vyzkoušet v praxi. A pro studenty medicíny to platí dvojnásob. Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy si už teď můžou poměrně věrohodně vyzkoušet situace, které budou běžně zažívat třeba na příjmu v nemocnici. Pomáhá jim k tomu speciální figurína. Lékařská fakulta chce do této praktické výuky zapojit i rozšířenou realitu. Lékaře a vývojáře navštívil náš reportér Vojtěch Koval.

Na nemocniční posteli v učebně leží simulátor – sofistikovaná figurína, které se hýbe hrudník, když dýchá, a můžete jí změřit třeba i tep. Kolem ní si vyšetření pacienta právě trénuje skupinka studentů medicíny.

Poslechněte si celý magazín z 28. prosince 2019:

  • 00:30 simulátor nemocného pacienta
  • 04:46 na co se těšit v další epizodě podcastu Budoucnost R: digitální opečení sál
  • 07:49 jak vznikají sněhové vločky
  • 10:39 šikovná učebnice matematiky – od studentů pro studenty
  • 14:25 proč Čeští vědci postavili na Papuy-Nové Guiney jeřáb?
  • 18:20 dánské umělé ostrovy

Pomyslné životní funkce figuríny ovládá školitelka, která je upravuje podle postupu studentů. Tato výuková metoda je v podstatě to nejmodernější, co si studenti můžou vyzkoušet.

Jak to udělat, aby se nácvik podobal realitě?

Pořád to ale nestačí. „Významná část diagnostického léčebného procesu je to, že vidíte toho člověka - jak vypadá, jak na vás působí, jak se pohybuje, jakou má barvu kůže. To dnes žádný simulátor nasimulovat neumí,“ vysvětluje doktor Mikuláš Mlček z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Doktor Mlček s kolegy proto spojil síly s českou vývojářskou společností Pocket Virtuality. Jejich cílem je vyvinout metodu, která bude kombinovat fyzický simulátor a rozšířenou realitu.

„Používáme real-time 3D skener,“ vysvětluje Jan Hovora z Pocket Virtuality. „Data z něj zpracovává neuronová síť, která se snaží v reálném čase zjistit, jak vypadá vnitřní kostra figuríny, pacienta a lékařů kolem něj, abychom věděli, co vlastně dělají a kam šahají.“

Lékařská fakulta a Pocket Virtuality teď pracují na studii proveditelnosti. Její součástí by měl být pilotní provoz. První studenti by si tak brýle pro rozšířenou realitu mohli při výuce nasadit možná už za pár měsíců.

Jan Hovora ale přiznává, že některé funkce ještě jejich technologie nezvládne: „Běžně rozšířená realita vytvoří obraz, který v některých částech překrývá skutečnost, ale v medicíně – když šaháte na pacienta – tak potřebujete, aby ruce lékaře, který má na hlavě ty brýle, překrývaly tento virtuální obraz, který ale překrývá část skutečnosti!“ Je tedy potřeba vymyslet způsob, aby virtuální projekce vlastně zůstala doktorům pod rukama…

Brzy by měla technologie rozpoznat polohu pacienta, změnu barvy kůže podle okysličení, případně vyrážky, a změnu výrazu obličeje.

V současnosti tedy Pocket Virtuality pracuje na jakési beta verzi výukového simulátoru. Doktor Mlček s kolegy už teď přemýšlí i nad trochu vzdálenější budoucností. 

„Byl by významný pokrok, kdybychom si mohli s figurínou povídat. Kdyby na ni student mohl mluvit, ona poznala, co říká, a dokázala mu relevantně odpovědět. Nám by to strašně pomohlo. Pak by výuka mohla být ještě individuálnější,“ uvažuje Mlček.

Jan Hovora ale upozorňuje, že technologie, která by zvládla zpracovat data z figuríny a rozšířené reality a podle toho reagovat na dotazy studentů, bude dostupná možná až za několik let. Simulátor kombinovaný s rozšířenou realitou by ale podle něj mohl být první vlaštovkou, která snad najde uplatnění nejen v medicíně, ale třeba i v průmyslu.