Šikana na pracovišti: Dospělí se ji musí naučit nahlašovat, pomohou tím i svým dětem

„Pro mě byl nejextrémnější případ jednoho lékaře. Začal být šikanován svou nadřízenou. A tím, že měl po transplantaci srdce, ty tlaky neustával, až nakonec podleh – to srdce mu selhalo, zemřel.“

Čtěte také

„Syna několikrát zbili, školu jsme ale měnit neměli, aby neutrpěla její pověst.“ Jak mají šikanu řešit rodiče?

Nedávný příběh z akademického prostředí představuje, kam až může šikana na pracovišti zajít. A přestože se v Česku nejčastěji setkáváme právě s bossingem, tedy šikanou z pozice vedoucích, čím dál častěji se objevuje i šikana mezi kolegy nebo ze strany podřízených.

Všechny případy podle psychologa Martina Matuška navíc neovlivňují jen samotnou oběť. Šikana se může podepsat na chodu celé instituce.

„Dneska je prokázané, že člověk, který sleduje, když někdo někomu ubližuje, tak sám trpí a současně už je dnes taky prokázáno, že pokud se na tom pracovišti lidé necítí bezpečně, jsou mnohem méně výkonní, angažovaní, méně kreativní,“ popisuje psycholog Martin Matušek.

Zapsat si do deníku

Ideálním začátkem pro řešení jakékoliv formy šikany na pracovišti je podle Michaely Švejdové z Mobbing Free Institutu deníkový zápis. Ten by měl ideálně předcházet konfrontaci agresora i nahlášení problému vedení či pomocné organizaci:

„Udělat si takovou inventarizaci, s čím se v té práci setkává. To znamená, jestli na něho ten člověk řve, jestli mu dává úkoly, které nespadají do jeho kompetencí, jsou třeba degradující, a aby si to zapisoval nějakou dobu, protože já tam dokážu nahlédnout, jestli se opravdu o šikanu jedná, nebo ne.“

Řešit šikanu v zaměstnání je pro hodně lidí velmi obtížné. Podle posledního výzkumu agentury STEM/MARK se k nahlášení odváží 63 procent obětí. Za obavami může stát laxní přístup zaměstnavatelů nebo i postavení agresora v pracovní hierarchii, což potvrzuje i jeden z příběhů zaslaných do redakce Radiožurnálu:

„Vedení vědělo, že jeden kolega útočí na své spolupracovníky i přímé nadřízené. Dělo se to několik let a různým lidem, kteří se v kanceláři během té doby vystřídali. Štvalo to úplně všechny, ale protože ten kolega dělal hodně neplacených přesčasů a bral i nevděčnou práci, tak mu vedení vždycky jenom pohrozilo, a tím to skončilo. Pracuje tam doteď, a já už ne.“

I dospělí musí sebrat odvahu

Přestože k šikaně může docházet v jakémkoliv zaměstnání, v některých profesích se statisticky objevuje častěji:

Čtěte také

Kyberšikana? Ve virtuálním světě nevidíte, jestli oběť pláče. A nic vás tím nebrzdí, upozorňuje odborník

„Třeba ve zdravotnictví, školství, státní správě. Teď se hodně objevuje šikana v sociálních službách, ale musím říct, že ve školách hraje šikana prim, i mezi dospělými.“

Zároveň ale Michaela Švejdová tvrdí, že je důležité odvahu k řešení vztahových problémů v práci najít: „My se to musíme nejdříve jako dospělí naučit sami, sebrat tu odvahu a řešit to, abychom byli příkladem našim dětem a dokázali jim pomoct.“

O pomoc organizacím si můžou říct instituce i jednotlivci, kteří se se šikanou potýkají. Vedle Mobbing Free Institutu, je možné kontaktovat například linky důvěry nebo veřejného ochránce práv. Více si o šikaně v pracovním prostředí můžete přečíst na našem zpravodajském serveru iROZHLAS.cz.