Šikana na školách

Jedním z největších problémů českého školství je, kromě platů učitelů, šikana na školách. Dá se říct, že prakticky neexistuje nějaká třída, kde by se žáci s těmito projevy nesetkali. Co všechno se šikanou souvisí, jak se jí bránit a jde to vůbec? To všechno radí rodičům, učitelům a školákům psychologové. My o tom budeme mluvit právě teď. Celý den jsme za vás hledali odpovědi na otázky, jak zacházet se školní šikanou a jaké jsou její projevy. Ty naše poznatky teď shrnuje redaktorka Michaela Vetešková a začíná zajímavým zjištěním.

Ilona Špaňhalová: My máme asi tak v průměru 200 volání za měsíc, které se týkají šikany dětí a je vlastně to i specielní třeba i v tom, že v době prázdnin, které teď byly, tak se úplně sníží počet těch dětí, které volají na linku bezpečí s nějakou školní tématikou, ale nesníží se vlastně počet těch dětí, které volají v rámci šikany.

Konstatuje psycholožka linky bezpečí, Ilona Špaňhalová. Šikana je častá, všudypřítomná a na rozdíl od let minulých se o ní otevřeně hovoří. Tudíž rodiče, učitelé a samotné postižené dítě může na šikanování reagovat. Bohužel, tak tomu ještě před více než deseti lety nebylo a syn paní Moniky se s následky šikanování stále vyrovnává. Šikanovat ho začali spolužáci už na prvním stupni základní školy.

Projev paní Moniky: Zažíval traumata a tragédie, které zřejmě asi se nedají ani tak moc vypovědět, ale něco málo je možno pochopit z toho, že on ve svých 13 letech se čtyřikrát pokusil o sebevraždu a to takovým způsobem, že to nebyly žádné demonstrativní pokusy, ale když jsme se ho ptali, proč vlastně třeba se pokusil vypadnout z okna v sedmém patře nebo podobně, tak říkal: No, kdyby se mi to povedlo, tak se spoustě lidí uleví.

Syn paní Moniky má dnes 17 let a léčí se na psychiatrii. Vše začalo tím, že nastoupil do třídy, kde učitel nerozpoznal šikanu včas. Byl dyslektikem, děti se mu smáli a pomlouvali ho. Potom přišla další stádia. Z posměchu se přešlo do urážek, fyzického napadání a v pozdějším věku psychického týrání.

Ilona Špaňhalová: To dítě, které je šikanované, může být různé. Může to být dítě, které je specielně inteligentní, je výborný žák, má třeba samé jedničky, jenom se jaksi nezařadí do toho celého kolektivu. Takže třeba, vzpomínám si na jedno dítě, které specielně si o přestávkách četlo a to bylo něco zvláštního pro ty ostatní, čili chtěli ho šikanovat. Nebo to může být dítě, které se, myslím si, určitým způsobem vyděluje z toho celého kolektivu a jakoby nezapadá.

V pokročilém stádiu šikany většina kolektivu přejímá normy agresorů. I mírní jedinci se najednou začínají chovat krutě. Žáci jsou rozděleni na dvě základní skupiny. Otrokáře, plantážníky, krále, mazáky, a na otroky. Co prožívá dítě, které je oním agresorem, popisuje psycholožka Špaňhalová.

Ilona Špaňhalová: Já si myslím, a nevím jestli budu za to bita, že svým způsobem se to dítě, které šikanuje, nemá dobře ve svém životě. Čili, že teoreticky chce vlastně tímto způsobem nějak vyniknout, nějak se ukázat před těma ostatníma, aby ho vlastně brali. Máme různé případy, kdy třeba to dítě, které šikanuje, tak se mu něco nedaří doma. Má nějaké problémy třeba v rodinné komunikaci nebo se mu nedaří jinak třeba vyniknout v tom školním kolektivu. Stává se, že třeba dřív v některých nižších ročnících bylo to dítě zakřiknuté, nemluvilo a teď najednou se mu zdá, že by mohlo vyniknout tím, že prostě kolem sebe shlukne nějakou partičku a začne být tím agresorem. Takže myslím si, že tohleto dítě, které šikanuje, měli bychom se na něho zaměřit a nechci říct, že je chudák, ale jakoby v tom prapůvodu nebo v tom prvopočátku, že je taky něco alarmujícího, že to nemusí být vždycky grázl nebo něco takového, jak se někdy o těchto dětech povídá.

Ač se nám může zdát šikana jako jev novodobý, patrně je stará jako škola sama. Psychologové se však shodují, že násilí přibývá v celé společnosti.

Projev obyvatel: Stalo se mu třeba, že v době, kdy ještě byl sníh, to znamená přelom února a března, mu spolužáci z úžasné legrace sebrali boty a bundu, takže šel domu ve sněhu, v takové té sněhové břečce, v bačkorách a ve svetru. To byly takové jakoby ty vnější věci. No, ale nejhorší bylo, že ho dostali postupně do závislosti, protože šikana v podstatě je závislost svým stylem, že ho i bili, psychicky ho terorizovali tím, že ho třeba donutili, aby udělal něco, co on věděl, že je špatně, ale pod pohrůžkou bití, a toho, že ho opravdu třeba i zbili, tak měl udělat něco, co je prostě špatně. A pak mu vyhrožovali, že to na něho poví a tím pádem po něm chtěli zase další a další věci.

Zajímá vás, jak poznáte, že je vaše dítě šikanováno?

Ilona Špaňhalová: Buď je to dítě někdy víc mlčenlivé nebo více se bojí jít třeba do školy. Může se stát, že ráno se mu nechce vzbudit, může třeba i ráno trošku zvracet nebo být opravdu smutné. Myslím si, že je potřeba s tím dítětem mluvit. Jak se těšíš do školy? Jak se máš? Co se dneska stalo v tý škole? Jaký to bylo? Co paní učitelka? Co spolužáci? Zkus mi něco povídat. Takže mluvit a udělat si hlavně čas na něho.

Šikanování se víceméně vyskytuje na každé škole, i na té nejlepší. Poslední celonárodní výzkum ukázal, že na našich školách je přibližně šikanováno 41 procent žáků.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.