Senátor kverulant

Když na konci 18. století rozhodovali otcové zakladatelé o podobě Kongresu, trápila je těžko řešitelná otázka: Jak vyrovnat moc lidnatějších států, pokud má počet zákonodárců poměrně odpovídat počtu obyvatel. Menší státy se pochopitelně bály, že je ty větší převálcují.

Nakonec se zrodil kompromisní návrh - údajně v hlavě Benjamina Franklina. Vznikne druhá komora, ve které bude mít každý stát dva zástupce bez ohledu na počet obyvatel. Jenže v té době bylo v Americe jen 13 států a rozdíly v jejich zalidnění nebyly tak obrovské jako dnes, kdy je států padesát.

Teď zastupují půlmilionový Wyoming dva senátoři, stejně jako 37milionovou Kalifornii. Tahle skutečnost spolu s některými zvyklostmi vede k zajímavým rysům senátního chování. Jednání o určité legislativě může zablokovat pouhých 41 ze 100 senátorů procedurou, které se říká "filibuster".

V krajním případě to může znamenat, že kdyby se domluvili senátoři z méně lidnatých států zastupující pouhou desetinu obyvatel Ameriky, zákon prostě neprojde, i kdyby se zástupci zbylých devíti desetin obyvatel stavěli na hlavu.

Senátor Jim Bunning, zmíněný v úvodu, teď využil skutečnosti, že federální vláda potřebovala rychle schválit výdaje, aby mohla vyplácet podporu v nezaměstnanosti, financovat několik desítek dopravních projektů a dalších programů.

Chtěla zákon takříkajíc prohnat zrychleným schválením. V takovém případě však stačí námitka jediného senátora a republikán Jim Bunning z Kentucky toho skoro týden tvrdohlavě využíval. Nebyl to sice technicky vzato "filibuster", ale výsledek byl podobný.

V takové situaci by se možná dala čekat debata o tom, jestli by se Senát neměl reformovat. Hlasy volající po změně jsou však - pro Evropana možná překvapivě - spíš okrajové. I Američané, kteří se o politiku nezajímají, dobře vědí, že je právě Senát se svými anomáliemi nesmírně důležitý.

Představuje poslední místo, kde se opozice může postavit silné federální vládě - bojiště, kde může menšina zarýt paty do země a odolávat náporu většiny. Průzkum za průzkumem potvrzuje, že v době vlády vizionářského prezidenta Obamy něco takového stále sílící většina Američanů považuje za velmi užitečné.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Spojené státy