Se psy se snažím kámošit, nesoupeřím s nimi, říká odborník na problémové psy Rudolf Desenský

„Mladší, perspektivní psy učím slušnému chování, vychovávám je, aby tolerovali lidi i ostatní psy, uměli se chovat na vodítku, nechali se zavolat. A když jsou v pohodě, tak je inzeruji a nabízím dál,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.

Se psy pracuje bez pamlsku, vychovává je takzvanými vlčími prostředky – smečka je jako rodina, každý doplňuje každého, navzájem kooperují. „Je to v podstatě jako firma, každý z nich umí něco, učí to svoje a nemůže do toho povídat druhým, který neumějí to, co oni,“ říká.

Když je vodítko volné, znamená to ok, ale ve chvíli, kdy pes napne vodítko, tak zakročím, protože napnout vodítko můžu jenom já.

Nesnaží se je přitom roboticky něco učit – každý pes nakonec zjistí, že je dobré dělat to, co říká a že je to pro něj výhodné. „Nesoupeříme spolu, snažím se psy vyjít tak, abychom byli kámoši, ne nepřátelé, neotročím je,“ dodává s tím, že lidé se často mylně snaží psy polidštit a myslí si, že nás vnímají tak, jak vnímáme sebe navzájem.

A jak se má pes správně chovat na vodítku? Jedna chyba je, když tahá moc dopředu, druhá, když ho musejí někam tahat smykem. „Pes by neměl napínat vodítko, jelikož vodítko je váš nástroj na psa, nikoliv jeho na vás,“ uzavírá.