Komunitní saunu ve městě zavřeli. Tak si brněnský saunař postavil vlastní doma na půdě

„Manželka říkala, ať si ji udělám radši ve sklepě, kde je dlažba, protože tady, když nám vyteče desetilitrová káď, tak si vytopíme dům. Ale jak nám nad námi dupu děti, tam by nebyl klid,“ popisuje Jan Liška.

Čtěte také

Do sauny je dobré chodit i v létě, lépe pak snášíme výkyvy počasí, doporučuje odborník

V modrém županu a čepici stojí u dřevěné krychle na půdě rodinného domu, teploměr ukazuje, že pod střechou je o jeden stupeň víc než venku. Takže pořádná zima.

Firmy byly zamluvené 

Půda je obrovská, sauna je jen taková kostka uprostřed. „Většinou jsem tady s třemi dětmi, lehnou si dole, já nahoře. Těch pět lidí je tak maximum,“ říká pan Liška, který do sauny chodil od malička.

Po covidu, když sauny v Drobného ulici zavřeli, tak si chtěl nechat saunu postavit, ale firmy byly zamluvené, a navíc to bylo drahé. „Rád pracuji se dřevem, tak jsem si ji postavil sám. Důležitý je materiál vevnitř, aby dřevo bylo pro saunu, aby to nepálilo a nebyla tam smůla.“

Schází jim komunita

Do skupinky pravidelných saunařů patří také Jaroslav Sedlák. I toho trápí, že malá, levná komunitní sauna v Drobného ulici v Brně je zavřená. Chtěli ji od města získat do nájmu a opravit, ale zatím pořád čekají na verdikt.

„Člověk se těšil, že jednou za týden se potká se stejnými lidmi. Byl to hezký rituál.“  Do sauny chodilo deset lidí, sem se jich vejdou čtyři. „Je to tady půdní provizorium, saunový azyl i exil dohromady.“

A po sauně ochlazení ve velké kádi, a pak si sednout na křesílka ke stolu a posvačit. I když jsou pánové v půdní sauně spokojení, mnohem radši by se vrátili za svou komunitou do sauny u Arnoldovy vily, která patří městu. Jestli ji magistrát někomu pronajme, nebo zbourá, to ještě jisté nemají.