S Jankem Ledeckým nejen o vánočním popu

Host (Janek Ledecký): Dobrý den. Já bych chtěl jenom říct to, co nebylo slyšet, protože tam do toho běžel ten džingl. My jsme si tady mezitím s Naďou potykali. My si tady už tak trochu tykáme vánočně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak Janku, ahoj.

Host (Janek Ledecký): Ahoj.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekla jsem, že jsi vánoční ikonou popu. Cože ses k té vánoční tvorbě tak upjal? Vydal jsi už druhou kolekci vánočních písní.

Host (Janek Ledecký): Oni si stejně lidi myslí, že jsem se upjal třeba jako k těm muzikálům, ale k tomu dochází naprosto nenápadně a nenásilně. To si pamatuji úplně přesně, jak to bylo. Tenkrát po mně chtěli kluci z vydavatelství nějakou vánoční píseň na vánoční výběr, kde bude spousta vánočních zpěváků a zpěvaček. Já jim říkám: Tak jo, kluci, tak já napíšu něco, ale musím vidět ten strom doma rozsvícený, musejí ty prskavky, aby byla ta atmoška. Pak přišli po Vánocích a říkali: Tak co? A já jsem líný od přírody, takže když prostě nemám nějaký opravdu, že už jde do tuhého, tak nic. Takže nic. Potom mě dokopali v létě, bylo asi 30 ve stínu, slunečník a rvali do mě bílý střiky tak dlouho, dokud jsem nenapsal ty Sliby, jak se mají plnit o Vánocích. To trvalo fakt 2 hodiny. To se málokdy povede, že člověk napíše něco takhle rychle. To jsem vůbec netušil, co jsem tím odstartoval, protože za 2 roky potom přišli a říkali: Tak k tomu dopiš ještě nějaký a uděláš celou vánoční desku, dopiš tam ještě 9. Já jsem jim říkal: Vy jste se zbláznili, 9 vánočních písniček, aby byla každá jiná? To nejde. Oni říkali: No tak to doplníme nějakým, tady od Lenona něco vezmeme. Jak jsem to začal psát, tak jsem prostě s překvapením zjistil, že ten šuplík v hlavě s nápisem Vánoce mám prostě tak narvaný, a vůbec jsem to netušil. Já si myslím, že to mají všichni od dětství, to je strašná spousta zážitků a mně se to psalo úplně samo. Tak takhle k tomu došlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Janek Ledecký se narodil 27. července 1962 v Praze, vystudoval práva. Se skupinou Žentour se pustil do muzicírování hned po škole. V roce 1992 se vydal na sólovou dráhu. Účinkoval v muzikálu Pěna dní. Založil vlastní muzikálové divadlo Kalich, kde jako autor debitoval muzikálem Hamlet, který by měl být uváděn i ve Spojených státech. Úspěch slaví s muzikálem Galileo, ten se v brzy přestěhuje na Slovensko. Janek Ledecký má kromě jiného cenu Grammy, je dvojnásobným stříbrným a čtyřnásobným bronzovým Slavíkem. Je ženatý a má 2 děti.

Host (Janek Ledecký): To je hezké, když se to takhle pěkně řekne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dnes večer začíná série vánočních koncertů v Praze. Zájem byl prý tak velký, že se muselo ještě jedno vystoupení přidat?

Host (Janek Ledecký): Také jsme ho přidali, ve středu. Je to v divadle Kalich a je to od půl osmé.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč jsi přizval i Nosticovo kvarteto?

Host (Janek Ledecký): Ono to je takový zvyk. Totiž ta deska, která vyšla tenkrát v roce 1996, tak tam na většině písniček mi hostovalo Vihanovo kvarteto. Když jsme potom začali jezdit, tak dvakrát se tam objevili Nosticové jako záskok za Vihany. Prostě už u toho zůstalo. My jsme se teď koukali, že už spolu budeme hrát 8 let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co je pravda na tom, že si dřív právě v čase Vánoc trpěl depresemi?

Host (Janek Ledecký): To myslím, že většina lidí, ne?

Moderátor (Naděžda Hávová): Já netrpím.

Host (Janek Ledecký): No to máš kliku. Většina lidí prostě s těma depresemi, a je to čím dál tím blíž k polárnímu kruhu, tak je to čím dál tím horší, ti Švédové, Norové, Rusové, ti mají pekelné depky, ty se tím v podstatě živí. Je to tím, jak ubývá toho světla a je větší kosa. Z toho nikdo nemá radost, ale existuje na to ten recept a já mám to štěstí, že jsem si mohl dovolit, že mám 2 domovy a jeden máme v Praze a jeden máme ve Špindlu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stěhování prý patří vždycky ke Štědrému dni u vás, je to pravda?

Host (Janek Ledecký): No jasně, a ty hory tu zimu ospravedlňují. To je v podstatě jediný, že se dá klouzat, protože jinak je zima úplně k ničemu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se tam stěhujete s rodinou až do Velikonoc. Jak to řešíte s dětmi, ty už chodí do školy?

Host (Janek Ledecký): Já bych tohle téma docela nerad provětrával v éteru, protože jestli to bude poslouchat někdo ze sociálního úřadu. Prostě se to musejí naučit. Už jsme zkoušeli spousta systémů, i prostě střídat ty školy a zjistili jsme, že lepší je takový ten individual.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ty jsi říkal, že před Vánocemi máš deprese především z toho, že je všude zima, je brzy tma.

Host (Janek Ledecký): Už nemám, já se právě těším na ty hory.

Moderátor (Naděžda Hávová): Určitě kvůli zimě a kvůli tmě lidi mají deprese a mají je určitě z toho, že se zapojí do toho předvánočního nákupního šílenství. Jak tohle zvládáš?

Host (Janek Ledecký): Mně ty Vánoce letos začaly v červenci na Levkádě, když jsme tam byli s rodinou surfovat. Tam jsem začal psát ty vánoční věci. Musím říct, že já letos spoléhám na to, že ten Ježíšek něco přinese, protože já jsem prostě se ještě v žádném obchodě nezastavil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď začínám chápat to, co jsem si někde přečetl, že i když tvoje děti chodí do čtvrté a páté třídy, tak částečně prý ještě věří, že dárky nosí Ježíšek.

Host (Janek Ledecký): Doufám, že to neposlouchají, protože oni tomu věří úplně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono to je jinak?

Host (Janek Ledecký): No právě, já se také tak dívám, na co se mě tady snažíte upozornit tak nenápadně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Po dvou letech se muzikál Galileo v polovině února stěhuje na Slovensko. Nesliboval sis od něj v Praze trochu víc?

Host (Janek Ledecký): Sliboval, ale co se dá dělat. My chceme odcházet tak jako to bylo s Hamletem v plné síle a ne prostě čekat, až se budeme koukat do poloprázdného hlediště, protože tyhle vzpomínky bych si nerad vybudoval, takže odcházíme v plné síle. Musím říct, že do té Bratislavy se strašně těším. Oni si myslí, že to říkám jenom kvůli tomu, že jsem na Slovensku, že jsem zdvořilý. Musím říct, že slovenský ženský, ta kumulace, já nevím, jak se to stalo, ti Avaři, Hunové, Tataři, všichni, co tam tu krajinu převálcovali, tak tam něco po sobě nechali. Je to opravdu pozoruhodný i v rámci celé Evropy. Druhá věc je, že jako publikum jsou ti Slováci úžasní, oni mají posunutý ten práh těch emocí někam jinam než my tady. Tam já si pamatuji třeba Hamlet, když se tam uváděl, tam prostě po každém představení byly ovace a bravo a tak. Tady prostě lidi tleskali, že je to bezvadný, fajn, klaničky, všechno, ale prostě ti Slováci to vždycky vypadalo, že padne divadlo. Na to se těším, to bude ta třešnička na šlehačce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Galileo se stěhuje do Bratislavy se vším všudy?

Host (Janek Ledecký): No, se vším všudy. Ta scéna je tak náročná, co dělal Šimon, to by bylo strašně drahý dělat nějakou repliku a tak. Takže tam stěhujeme úplně všechno. Zjistili jsme, že ten zájem v Bratislavě je enormní o to tam vidět to naše obsazení, protože tuhle sestavu vidět i tady v Praze najednou na jevišti je dost velký zážitek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli tomu dobře rozumím, tak budeš mít teď 3 domovy?

Host (Janek Ledecký): Já bych to tak nedramatizoval. Já jsem zvyklý, že třetinu z roku strávím někde po nějakých hotelech.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak je to s avizovaným uvedením Hamleta ve Spojených státech?

Host (Janek Ledecký): Je to tak, že my jsme měli loni na podzim hodinovou předváděčku, kde oni to mohou číst z not, zpívají na mikrofony, nesmí mít kostýmy, herecké akce musí být jenom takový naznačený. Ono je to dané tím, že mají ty mikrofony na stojanech, tak se toho také nedá moc udělat. Takže je to takové polokoncertní předvedení. To jsme tam měli na podzim tři za sebou a teď na jaře dvě. Tyhle dvě už byly pod vedením Roberta Johnsona, což je režisér, který mě vyhecoval k tomu, že uděláme tak zvanou americkou adaptaci. Takže já jsem k tomu napsal ještě 4 další hudební čísla a některý se rozvedly a přeházely, tak se to celý překopalo. Musím říct, že to je tedy fakt po čertech zajímavé, a já se hrozně těším, že my to tady v létě uvedeme. Pro nás to bude taková jako dílna, kde si to ještě s živou kapelou a v angličtině tady v létě v Kalichu v srpnu po vedením Roberta celé dáme dohromady.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zpívali to naši zpěváci?

Host (Janek Ledecký): Tady to budou zpívat naši, na Broodwayi jsem měl jejich první ligu. Gertrudu mi zpívala Luisa Petr, která zpívala hlavní roli v Mama Mia 3,5 roku. Měl jsem tam třeba teď Joscha Taura, to je Lev Simba ze Lvího Krále. Musím říct, že Lví Král je prostě něco tak krásného, že kdyby někdo se ocitl tady, kdo nás poslouchá v Londýně nebo v New Yorku, a věděl, že mu nezbudou peníze než na jedno představení, tak ať jde na tohle, protože tam je úplně všechno. To je prostě opravdu divukrásný představení, i pro děti, pro dospělý, všichni se úžasně baví. Měl jsem tam mistra Selofana z Chicaga, B.J. Benjamina. Ten kluk, co mi už dvakrát zpíval Hamleta, se jmenuje Jeremi Kushner, je to Kanaďan, ten zpívá hlavní roli v Rentu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl jsi nějaké slovo při výběru těch zpěváků nebo jsi do toho vůbec mluvit nemohl?

Host (Janek Ledecký): První věc je, že si tam člověk musí nejmou casting direktora, potom ty všechny agenty. Teď je legrace, že tyhlety lidi stojí fakt řádově v tisících dolarech na ten jeden reading. Kdežto tyhle hvězdy, s kterými tam týden pracuji, a potom mi tam zpívají, tak ty jsou po sto dolarech za to celý. To je zase proto, že on je tam opravdu jiný systém, že třeba ta Lui Petra, tak fakt zpívala tu mámu v té Mama Mia 3,5 roku 8krát týdně. Takže pro ně je to šance, protože vědí, že na to přijdou producenti a režiséři se podívat a lidi z branže, tak se prostě ukázat v nějaké jiné roli. Další krok bude, až to tady v Praze dáme dohromady, děláme to z ekonomických důvodů, protože jakýkoliv divadlo, do kterého to teď má jít na tak zvané test show, což by mělo být v Bostonu, v Seatlu nebo v Chicagu. Teď se mluví nejvíce o tom, že na podzim v příští sezóně by to mělo být někde v Londýně. S čím přišli ti Američani. Já jenom tak zírám, koukám, co se děje. Oni chtějí test show, aby věděli, jak na to reaguje americký divák. K tomu nám tam nabízejí nějakých pět dní na zkoušení. My to chceme mít opravdu dobře nazkoušený, takže to uděláme tady. Já s tím nikam nespěchám. To není otázka toho, že když to nebude teď do měsíce, tak jsou šance ztracený, furt to tam postupuje. Já se tím skvěle bavím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že už hledáš materiál pro třetí muzikál?

Host (Janek Ledecký): To je pravda, ale pravda je také, že ho nemůžu najít.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže zatím nespěcháš ani v tomhle?

Host (Janek Ledecký): Prostě ho hledám. Pro mě jak Hamlet, tak Galileo byly věci, že prostě během pěti minut, když se mi to zavrtalo v hlavě, tak jsem věděl, že to je přesně ono, a byl jsem ochoten udělat cokoliv. Já už ten pocit znám a já na něj čekám, až to přijde, já se nechci do ničeho nutit. Navíc jsem teď, jak jsem tak brnkal na kytaru, tak prostě jsem se vrátil a zjistil jsem, že mám materiál na celou desku, kterou jsem natočil. Já teď na Štědrý večer, až se dostaví ten Ježíšek, tak hned od 25. prosince mi zbývá ještě 8 textů dopsat, pak už jenom v únoru tu desku dotočím a pak musí vyjít.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak přejeme hodně inspirace. Na jaře ses nechal slyšet, že nám vstup do Evropské unie přinese nový totáč. Potvrdilo něco tuto tvou obavu nebo jsi změnil na členství v pětadvacítce názor?

Host (Janek Ledecký): Zatím jsem na to nezměnil názor. Musím říct, že jsem se snažil přijít na ten klíč k tomu, co by nám to mohlo přinést dobrého. Je fakt, že když se vedle sebe dají ty peníze, který my posíláme do té unie, a když se potom dají peníze, který my od unie dostáváme, tak to vypadá, že by nám to mohlo pomoct, ale já se ptám, proč musí ty peníze cestovat dvakrát a hned v zápětí si na to odpovím, protože si z nich cestou někdo ukrojí. A těch úředníků je prostě čím dál víc a čím dál těžší bude kontrolovat, kdo si z toho ukrojí, kdo po právu a kdo ne a kdo víc a kdo méně. Tak to jenom hlásím dopředu. Jinak pro mě zatím jediný a velmi drsný důsledek toho vstupu a současně důkaz toho, jak ta vláda se na to totálně nepřipravila, jak to absolutně podcenila, je to, co se děje na dálnicích. Mohu vám říct, že to jsem ještě předtím nezažil nikdy. To jsou kamiony, který se předjíždějí sedmdesátkou, a ty smrťáky na těch dálnicích a všechno, za to nese někdo přímou odpovědnost a ten někdo je vláda, která nebyla schopna, i když jí to všichni říkali: Připravte se na to, budou využívat vaši infrastrukturu. A také ji po čertech šikovně využívají, poněvadž my máme levnou. A nic se s tím nedělá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když tě tak poslouchám, tak v pátek jsme tady měli Evu Holubovou v odpoledním Radiožurnálu. Vy jste tam v Kalichu asi všichni poměrně angažovaní politicky?

Host (Janek Ledecký): Já nevím, já právě si myslím, že ne, a úplně se za to stydím. Já teď slyšel zrovna v pátek, já poslouchám Radiožurnál, protože mám rád rádia, kde se hovoří. Tam padly 2 informace pro mě, který opět mně se líbí, jak si to načasují ti poslanci před těmi Vánocemi, kdy lidi říkají: Ale teď fakt nemůžu, ještě musím tady a kapra a stromek ještě nemám. Po Vánocích se najednou zjistí, že vždyť je to nakonec jedno. Takže jak si omylem přidali na těch platech a slibovali, že to hned vyřeší, že to je jenom taková formalitka, tak už teď řekli, že vlastně ani se scházet nebudou, že také mají právo si užít svátky, hlavně ten plat, co dostali navíc, tak si musí prostě užít. Myslím, že to je zrovna taková věc, kterou se posuneme zase směrem na Balkán. Druhá věc je, že si schválejí doživotní imunitu poslaneckou, která je prostě takový pohrobek z první republiky, to musím říct, že to už je věc, která nás posune ještě..., mně to připadá jako Severní Korea, kde prostě je současně uzákoněná vůdčí síla Komunistické strany a současně že je to dědičný, to se mi strašně líbí. Tak to už tady, myslím, k tomu směřujeme také. Prostě v tom momentě, kdy zjistím, že hlasují proti tomu zrušení té doživotní imunity společně ODS s komunistama, tak mi to vyrazí všechny argumenty a dech. Já opravdu jsem totální skeptik v tom, co tedy máme dělat. Co my voliči, který si přečteme ten volební program, a teď máme honičku v tom, abychom si nepopletli DPH a HDP a teď po třech stránkách zjistíme, že tomu vůbec nerozumíme, co nám nabízejí. Musím říct, že jediná taková vlaštovka, ale bohužel to je smutný osud, protože to také nikam nevede, jak se ukazuje, Hana Marvanová, která je podle mého jediný politik, který prostě si nevzal do huby slovo diplomacie a pragmatismus, což je jejich první, co udělají po těch volbách, když se tam dostanou, protože to vypadá, že prostě každý, kdo dostaneme mandát, tak se z něj automaticky obratem ruky stane hovado. Musím říct, že Hana Marvanová byla první, která řekla: Tak ne, mě zvolili, protože jsem slibovala tyhle věci, a teď mě na první schůzi nutíte, abych to zmačkala a hodila do koše. Takže odešla. Je hrozný, že kdyby jich bylo víc těch lidí, tak prostě možná dají dohromady nějakou skupinu, kterou by stálo za to podporovat, ale takhle fakt nevím. Budeme si přát hezké Vánoce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Janek Ledecký se rozhovořil na téma, které jsme ani nečekali, protože jsme měli připravený ještě další témata. Teď budeš moderátorem, budeš uvádět anketu Deska roku.

Host (Janek Ledecký): Já bych chtěl říct, že to je výjimečná věc, Deska roku, ukecali mě a já jsem prostě řekl, že dobře, že tam tím ty lidi provedu, ale byl bych rád, aby mě nikdo s moderováním do budoucna nespojoval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl jsi rozepsaný scénář celovečerního filmu. To už tě pustilo?

Host (Janek Ledecký): Leží to v šuplíku. Musím říct, že teď s odstupem času, jednak jsem se naučil na tom, vždycky, když člověk píše, tak se prostě při tom něco učí. Vůbec toho nelituji. Vznikly k tomu 3 desky, který byly hrozně slavný a strašně dobře se prodaly. Kdežto ty filmy, mám pocit, že by nebyly moc dobrý a ani by se třeba moc dobře neprodaly.

Moderátor (Vladimír Kroc): Janku, snad zase někdy příště. To byl Janek Ledecký v pořadu Dva na jednoho. Díky za návštěvu a pěkné vánoční svátky a pěkné vánoční koncerty.

Host (Janek Ledecký): Já bych posluchačům popřál, ať dostanou to, co zaslouží od Ježíška. Ne, já jsem si dělal legraci. Ať dostanou to, co si přejí. Hezké Vánoce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loučí se také Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.