S Janem Krausem o herectví i režisérství

Host (Jan Kraus): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jan Kraus se narodil v roce 1953 v Praze. S herectvím začal v šesti letech. Hrál mimo jiné ve filmech Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny. Hostoval v několika divadlech, v Divadle Na zábradlí uvádí vlastní hru Na hniličko. V roce 1989 začal podnikat v oblasti reklamy. V devadesátých letech se dal do moderování. V televizi Prima uváděl pořady Sauna a Další prosím. V ČT Dvaadvacítku, Přesčas, můžete ho vidět v pořadu Ze života zvířat, v Reality show, Taxi prosím. Ve svých téměř padesáti letech se Jan Kraus pustil do režírování, to už jsme řekli. V České televizi právě dokončuje film Městečko.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na internetových stránkách České televize jsme se dočetli, že Městečko by mělo být mozaikou příběhů a epizod z malého města z období přelomu totality a demokracie. Napsal jste i scénář. Prý jsou v tom autobiografické prvky, jaké?

Host (Jan Kraus): No skoro všechny, protože mě většinou inspiruje, to, co zažiju a pak si buď trošku přidáte nebo uberete nebo něco vynecháte a něco přidáte, ale že abych si leh doma na gauči a vymyslel si, co se dělo lidem v malým městě, to teda opravdu je nad mý síly.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy znáte městečko, kde vyhrála volby v roce 1990 Nezávislá erotická iniciativa?

Host (Jan Kraus): No já byl u toho, tak já právě jsem z tý doby plnej dojmů a to je taky obsahem toho filmu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co že ty dojmy zrály tak dlouho? Zdá se.

Host (Jan Kraus): Oni nezrály tak dlouho, to až ty dojmy jsem měl hned po tom, co samozřejmě tam k tomuhle převratu došlo. Můžu Vás ujistit, že to bylo svým způsobem skutečně nádherný, ale dlouho trvalo, než vlastně došlo k týhletý realizaci a to proto, že mě před třema rokama vyzval Jan Šterm, abych napsal námět třeba toho, protože on to znal ode mě z vyprávění. Tak já jsem napsal ten námět a on mi pak řekl, že ten námět schválil, tak abych napsal scénář, tak já napsal scénář, on mi pak řekl, že ho schválili a tam začla ta kalvárie, komu bych to dal, protože já bych to nikomu nedal, aby to teda jako režisér ztvárnil, poněvadž vím, co by udělal, režisér by to udělal po svym, tedy ne po mym, já bych zabil režiséra a šel bych sedět, že jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Důležité je herecké obsazení, vybíral jste neokoukané typy, hlavně méně známé herce a taky neherce. Nebylo to pro to, že byste jako debitující režisér měl před renomovanými kolegy trému?

Host (Jan Kraus): No to vůbec ne, jako debitující režisér, pokud ušije nějakou levárnu, tak zve vždycky slavný herce, za ty on se schová, čili a to s dovolením, já tu profesi znám docela důvěrně, takže to tvrdím s naprostou jistotou. To se schováte za ty slavný, taky se s nima vyfotografujete, oni dostanou ňáký ty lvy potom za menší vedlejší hlavní role a vy říkáte, v mém filmu byli vyznamenáni, protože jsem je dobře vedl. No tak to v žádným případě, ale já nemám nic samozřejmě proti slavnejm a dobrejm hercům, ale mně se to tady do toho nehodilo do tý koncepce to za prvé a za druhý, jak říkám, když do pekla, tak na koni. To si přiděláte jenom strašný práce, když chcete nevokoukaný herce, protože si je musíte okoukat sama, za druhý musíte zjistit, jestli se na tu roli hoděj a já jsem dělal dlouho a pečlivě casting a pak jsem eště po castingu upravoval ty role podle vodhadu, co kterej herec tak může, ale zase abysme tady neklamali, to nejsou z velký části neherci, to jsou herci, který nejsou známí, ovšem to neznamená, že nejsou vynikající.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže v tom filmu nehrají ani Jana Krausová, ani Ivana Chýlková, ani Jan Kraus?

Host (Jan Kraus): Ne, to je tady pro tu společnost taková novinka, jak říkala jedna známá Ivaně: "Slyšela jsem, že Honza bude točit". A Ivana říká, ona říkala: "Kdy začínáte?" No já si myslím, že to je určitá pokleslost tady toho měšťáckýho blbnutí, že vždycky tam narvou ty příbuzný, tak já, i kdybych tam vlastně třeba Ivanu potřeboval nebo to, tak bych to v tom prvním filmu nikdy neudělal z principu.

Moderátor (Vladimír Kroc): No ale hudbu složil Váš nejstarší syn David.

Host (Jan Kraus): No tak je pravda, že když mi to řeknete takhle, tak to vypadá, že tam někudy ty děti narvu, ale tam je jinej problém. Podívejte, já nemůžu nikomu tak hučet do hlavy, jakou mám tu hudební představu, za prvé, za druhé, je to taky Kraus, čili kus tý krve tam je a smyslu pro tu věc by měl mít. Za třetí je to znalec toho prostředí a znalec týhletý doby, protože ji absolvoval, sice jako dítě, ale taky. A za čtvrtý on měl jeden song, kterej byl docel důležitej a kterej mě nabíd, že mě do toho filmu dá. Sice mi ho nenabízel nijak zdvořile, ale říkal "Chceš to a nebo to mám dát někomu jinýmu?" Čili já pod tímhle drobným vydíráním jsem řek, že bych si rád vzal tu písničku, protože jsem ji znal a na druhou stranu tam jsou pak určitý hudební motivy, ale ta písnička je docela důležitá pro tu věc, takže jelikož jsem ji chtěl, tak jsem taky chtěl svýho syna.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdy bude tahle hořká komedie k vidění, mimochodem jak rozumíte tomu pojmu "hořká komedie"?

Host (Jan Kraus): No hořká komedie, to je pro mě poměrně standardní pojem. Dokonce bych řek, je to tak, že někdo se v tom okamžiku chce zasmát a někomu to vůbec k smíchu nepříjde a vobráceně. A nebo i ta varianta, že když se tak jako rozesmějete, tak Vás ten smích poměrně rychle přejde, protože zjistíte, že to zase taková legrace není. Mně to příjde, že to je tak jako lidskýmu žití nejbližší. Druhá věc je, pro mě to byla hořká komedie, to, co jsem tam absolvoval, čili proto jsem se snažil, aby to tak působilo, ale to je můj záměr, jestli to tak bude, to já nevím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak kdy se můžeme vypravit na ten film?

Host (Jan Kraus): Na jaře. On by měl být do konce ledna technicky jaksi dokončenej, pak jsou ještě určitý fáze, ale na jaře, řekněme zhruba časově by moh bejt.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prozradíte, kde se natáčelo? Je to totéž městečko, které Vás inspirovalo ke scénáři?

Host (Jan Kraus): No samozřejmě, tak natáčelo se ve Zbraslavicích na Kutnohorsku, kde my kousek máme chalupu a kde já jsem velkou část těch věcí zažil, pak jsem samozřejmě spoustu věcí slyšel odjinud a tak dále. Tak vona je to taková kompilace a na druhou stranu některý lidi mě inspirovali přímo tam v tom městečku a někde zase odjinud. Von přece jenom aspoň, jak já to pamatuju, byl velkej rozdíl mezi tím, jak probíhala ta přeměna v Praze a tam, na takovým malým městě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Není to trochu paradox, že máte v televizi veřejné služby poměrně dost příležitostí a zároveň jste s ní od vánoční krize v roce 2000 permanentně v křížku? Na jaře jste odešel z pořadu Přesčas se slovy, že nejste lokaj, můžete to vysvětlit i těm, co nečtou pravidelně Vaše sloupky v časopisu Týden?

Host (Jan Kraus): No skutečně to je jaksi můj takovej závazek a životní touha nebejt lokajem, když chcete bejt moderátorem, tak tohleto se spolu neslučuje. Já jsem tam chtěl pozvat jako hosta do pořadu člena rady, tenkrát jsem chtěl paní Fibingerovou, protože jsem byl jeden z prvních, kdo věděl, že jezdí s paní Volfovou a pomáhá ji ve volbách pro sociální demokracii. Vím, že ze zákona člen rady nesmí vystupovat ve prospěch žádný politický strany, tak jsem se chtěl paní koulařky na to trošku proptat. Ta tam nechtěla, tak jsem chtěl pana Milera, což je Čech z ÚVKSČ, protože toho bych se zas rád zeptal, jestli nechce vypadnout z tý televize, že tam vlastně nemá co dělat, i když zamlčel, že pracoval na ÚVKSČ. No ale během toho vyřizování vznikla kuriózní situace, že sem viděl, že radní sice neprojevili jaksi ochotu tam přijít, což by mě nepřekvapilo, ale voni zavolali šéfovi publicistiky a tomu šéf publicistiky zařídil přes redaktorku, aby řekla Krausovi, že von si nemůže zvát radního, protože to je vnitrotelevizní záležitost. Na to já jsem řek, protože se mi to zdálo absurdní, že v takovém pořadu nebudu vystupovat a pod takovým vedením publicistiky nebudu pracovat a máte tři neděle, měsíc dozadu, kdy tam paní radní Šilerová vyprávěla vo povodních, čili proto jsem psal zase do sloupku: "Někteří radní tam možná můžou nebo k některým moderátorům možná můžou." Moderátor, kterej má ambici být jaksi svobodnej a řek bych nestrannej, nemůže hrát takovýhle hry.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu, když jsme u těch předvolebních podpor, vy jste se angažoval, pokud si dobře vzpomínám, ve prospěch pana Vacka...

Host (Jan Kraus): Z Liberce ale prosím Vás, pozor, on je tam pak ten lidovec z toho příbramskýho Palerma, za toho bych nevystrčil ani malíček. No za Jiřího Vacka, že jsem s nim jezdil. No já jako moderátor můžu jezdit, kde chci, že jo, protože já nejsem členem rady, to za prvé. Za druhý, já dokonce nikdy nedělal žádný vyvážený pořady. Přesčas není žádná politická žvanírna, kde bych měl zachovávat vyváženost politickým stranám. Za třetí, já si myslím, že to sou takový falešný hry, za který se schovává to, že se politiků nemůžete skoro na nic zeptat, hlavně abyste tím pádem byl takzvaně vyváženej. Podporoval jsem Jiřího Vacka, kterýho bych podporoval pořád, to je člověk, kterýmu věřím, poněvadž ho znám, je to můj přítel a jezdil jsem s nim na volební kampaň, který ty setkání byly docela zajímavý, protože my sme tam rozhodně to nedělali formou, že já bych ďál estrádu, aby on byl populární, to bylo prostě normální volební maso.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem vedl jste potom s vedením televize nějakou diskusi o tom, když Vám navrhovali nebo schvalovali, neschvalovali hosty do Přesčasu?

Host (Jan Kraus): No ono to na to nedošlo, já jsem odešel a bylo hotovo. Já jsem žádnou smlouvu s televizí neměl.

Moderátor (Naděžda Hávová): A nebyl to takový dětský truc?

Host (Jan Kraus): No to není žádnej truc, to je stejný, podívejte, já nemůžu mít ani leasing jako moderátor, protože já bych pak kvůli těm palčivejm splátkám prostě musel dělat kdeco. Já si jako, pokud budu mít ambice být moderátorem, musím držet takovou míru svobody, která mě umožňuje tuhle nezávislost, ale Vy se ptáte, jestli se mnou jednali a dětskej truc, všecko, co dělám a co jste zmínili: zvířata, taxik končí v prosinci, to jsou projekty z doby ředitele Chmelíčka, taxik vzniknul jinak, to mělo bejt projekt s panem Duškem, to se upravilo dodatečně. Městečko je projekt z doby ředitele Chmelíčka a já s tímhle jednáním televize jsem nemluvil vo ničem, já jsem tam nabíd ňáký pořady, voni je nechtěj a je to jednoduchý. Buď maj lepší a nebo je to levárna.

Moderátor (Vladimír Kroc): OK tedy Občan Kraus talk show vysílaná v exkluzivním hlavním sobotním čase se z Vaší vůle dočkala pouze dvou repríz, není to trošku rozmařilost pustit se do něčeho, co hned opustíte?

Host (Jan Kraus): Ne, ale to není exkluzivní čas, exkluzivní čas musíte posuzovat podle toho, kde jsou Vaši diváci a ne že se jich dívá nejvíc. To je stejné jako když my dva si půjdem zakopat na spartu a budem hrát místo Sparty, jo. Takže my dva budeme spokojený, že teda máme tolik diváků, ale ti diváci budou zoufalí. Můj exkluzivní čas je v deset a vejš, to si myslim já, takovej pořad bych chtěl někdy dělat, ne nikde, tak ho dělat nebudu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nelitoval jste zpětně odchodu z televize Prima, tam měl pořad Další prosím celkem solidní odezvu?

Host (Jan Kraus): No tak odezvu, já jsem ten pořad dělal rád, já jsem byl naprosto spokojenej, především protože jsem měl naprostou svobodu, já jsem měl tu svobodu, kterou požaduju, to znamená, já jsem ochotnej dodržovat disciplínu televize, zachovávat podmínky licence, zachovávat jaksi výrobní podmínky, ale chci mít svobodu v tom, co říkám. Tu jsem tam měl díky paní ředitelce Fričový, ta odcházela, nebyla garance, že bych tu svobodu měl nadále, nelíbilo se mi, jak byla televize, jaksi privatizovaná, čili odchod. Já Vám řeknu proč, protože Vám první odřekne a ty peníze tady z tý televize sou Vám ale dobrý, že jo. Ale ta televize taky třeba není regulérní. To si nemůžete dovolit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ivana Chýlková tvrdí, že Vás režisérka Andrea Sedláčková obsadila do role svůdníka ministryně, tedy Vaší současné partnerky Ivany Chýlkové, jen pro to, že jsou kamarádky, co vy na to?

Host (Jan Kraus): No tak je to možný. Já nemám, co bych k tomu říkal, ono dělat takový ty rozbory, proč Vás někdo obsadil, dost dobře nejde, že jo, to je stejnej rozbor jako proč jste se narodila, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Po jak dlouhé době je to filmová role, tohleto pole nedobýváte příliš snadno, myslím filmový svět?

Host (Jan Kraus): Jak Vy myslíte, jakou roli jste říkal, já jsem nerozuměl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Filmová, filmová role, po jak dlouhé době.

Host (Jan Kraus): Jo po dlouhé době, no, tak podívejte, já nejsem zase, vono filmování je velice jako myslim z hlediska herce náročná práce a za ten kus tý roboty tady nikdy vlastně, přiznejme si, nemůžete bejt honorovanej jako venku, to není jako že uděláte jednu hlavní roli a budete z toho pár let živ, čili já si to taky vždycky docela rozmejšlim, jestli do toho jít, protože je to opravdu je kus oběti, filmování, pro mě teda. Samozřejmě, jsou lidi, který to hrozně baví, ale..

Moderátor (Naděžda Hávová): Nemáte to znechucené z dětství?

Host (Jan Kraus): No je to pro mě kus takový rachoty, takže já chci, aby mě to hodně bavilo, ta role, a do toho dávám přednost tomu s kým než co, protože film většinou dopadne blbě, to si přiznejme, že jo, čili je důležitý, aby ten čas nebyl ztracenej.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu je to šestnáct natáčecích dnů, třeba v případě filmu Musím tě svézt.

Host (Jan Kraus): No, dyť to je ale šestnáct tak narvanejch, že musíte mít každej den asi deset stran textu právě pro to, aby se to stihlo, čili to je rachota, ale to jsem dělal rád. Když už to pak, se rozhodnu, že to budu dělat, tak já to dělám rád a tak jaksi, řek bych disciplinovaně, ale další věc je, že film Vám vždycky sežere úplně všechen čas vokolo, tak ono je to u mě trošku problém, že. Já teda ještě bych chtěl říct, že já filmový svět nedobývám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale mám pocit, že jste neřekl, po jak dlouhé době, jestli si vzpomenete, kdy byla poslední filmová role před tímto filmem.

Host (Jan Kraus): Ukrajinka Ušulika, to jsem dělal s velkou chutí, to je asi dva roky předtím nebo kolik, ale víte, von mě film ukrad dětství a kus života, čili tam není možný říkat, že já ho dobývám, on mě tak jako si vzal, jako si vezme vítr listí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když říkáte, že v podstatě nerad "filmujete", na co chodíte rád do kina, chodíte vůbec do kina?

Host (Jan Kraus): Ne, pokud možno ne. Já jsem byl naposled před několika lety na tom Formanově filmu Muž na měsíci, to mě nadchlo. Jednak mě zajímal, samozřejmě Handy Kaufman, kterýho miluju a pak jak to pan Forman natočil a oboje mě uspokojilo. Všim jsem si, my šli se synama a s Ivanou a smáli jsme se tam jenom my čtyři a ostatní se na nás tak jako vytřeštěně koukali, takže jsem byl úplně spokojenej a říkal jsem si, že Kaufman by byl taky spokojenej, ale jinak já do kina nechodím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se vrátíme k televizi, tak teď Vás v páteční večery můžeme vídat v seriálu Taxi prosím s Jaroslavem Duškem jste, jenom připomenu pro toho, kdo to případně neviděl, maskování za taxikáře, skrytou kamerou natáčíte rozhovory s nic netušícími pasažéry. Překvapilo Vás někdy, že někdo dal přece jenom souhlas k vysílání, že jste si třeba říkal "Tak tohle neprojde"?

Host (Jan Kraus): No mě spíš překvapilo, když ho nedal, abych řek pravdu, ale pak už jsem si na to zvyk.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bylo to často?

Host (Jan Kraus): Dost často, no čím nadutější, tím menší pravděpodobnost, že Vám souhlas dá, že jo, takže čím víc si jaksi hráli na snobi a podobně a případně se s nima povedlo si z nich docela udělat prču, tak pak teda ste moh zapomenout na svolení. To je jedna věc a druhá věc je, vono to je, to sem bral, že to je výzva něco takovýho zkusit, čili mě to přišlo velmi dobrodružný a taky to velmi dobrodružný bylo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Opravdu ty lidi nic netuší, přece jenom podivný taxikář vede podivné řeči, v kabině auta se svítí.

Host (Jan Kraus): No dyť to je ta magie, že jo, on tam dosedne a polovina řekne: "Co je to, zhasněte to." že jo, no a vy teda máte různý možnosti co s tím, od tý, že řeknete: "Já to zhasnu, ale musíte mi najít kde." až po tu, že jsme tvrdili, že to je povinná vyhláška Evropský unie a podobně, ale vo tom to je, že on dosedne a je tam něco divnýho, někdo si toho vůbec nevšimne, někdo s tím votravuje, ať to zhasnete, někdo Vás taky poznal, že jo, čili, ale jinak teda garantuju, že to není hraný, já bych žádný tyhlety hrátky nedělal.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na to jsem se chtěla zeptat, kde jsou meze, za které v tomto případě nejste ochoten zajít. Nachytal jste i vlastního syna Davida, ten Vás poznal až uprostřed cesty. Vyčítal Vám to potom?

Host (Jan Kraus): Nevyčítal, on říkal, že si připadal dva dny jako po znásilnění, ale von měl tu smůlu, že si sed dozadu,že jo, a já jsem se teda snažil připravit i těma fousama a všim, ale obával jsem se, že když si sedne dopředu, takže to je na minutu, že to bude takovej marnej pokus, ale že dobrá minuta. No a tím, jak si sed dozadu a do toho samozřejmě, víte, ono Vám tam hraje do karet hrozně to, že nikdo nemá potuchy, že by něco takovýho mohlo bejt, dokud ten pořad nebyl na světě, že jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte celkem tři syny, je mezi nimi věkový rozdíl zhruba jako mezi Vámi a Vašimi bratry. Máte dojem, že mohou mít podobný vztah jako sourozenci ve Vaší rodině, bylo Vás pět?

Host (Jan Kraus): No to je taková naše rodinná tradice, že my takzvaně děláme bordel i v generacích. To je ale docela dobrý, on se tam maže rozdíl pak mezi synem, otcem, strýcem, to se všechno vymaže, čili ono je to docela zábavný, tam věk nehraje tak roli, ale von nehraje ani na druhou stranu, víte. Vono z naší rodiny umřela jako první nejmladší sestra, čili vono je dobrý nebrat ten věk tak vážně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rodinu Krausových zdatně popularizuje zejména Váš o čtrnáct let starší bratr, spisovatel Ivan Kraus. Není tohle taky pro Vás další výzva, myslím psaní v Týdnu zdatně, teď už jsme o tom mluvili perodicky ve Světě kolem sebe.

Host (Jan Kraus): Tak za prvé, bratr nepopularizuje naši rodinu. Na naši rodině bratr popularizuje sebe. Ta rodina mu dala tuhle šanci. Druhá věc je, já jsem zažil stejný věci a některý jiný, ale stejně je vidím jinak a vnímám jinak a píšu jinak a myslim si, že to je dobře, protože ani jeden z nás nemůže mít pocit, že si lezem do zelí. Jenom mu vždycky připomínám: " Na tu historii nemáš práva autorský, ta je společná."

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale přesto, ptám se, napsal jste Městečko, scénář k filmu, který jste sám režíroval, teď ho stříháte. Nelákává Vás kniha?

Host (Jan Kraus): Moc ne, protože jednak dneska už není kniha to, co bejvala. Já jsem jeden z mála lidí, co ne napsal knihu a jsem na to pyšnej, protože dneska se stává výjimkou, když knihu nenapíšete a možná to vydržím. Druhá věc je, kdybych psal knížku určitě bych se vyvaroval všech těch forem, který nenávidím, jako "moderátor mezi slavnými" nebo " jak jsem je poznal" a tyhlety pitomosti, já to těžko snáším, nebo že bych psal vzpomínky, na to sem, myslim, sem velmi mladej, i když vy jste začli ten projev tady o mě, to bylo jak na pohřbu. Vy jste řekla slovíčko "téměř padesát let" to je jako bych se dožíval ňákýho vysokýho věku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy sám jste nám ještě před natáčením říkal, že film točíte zásadně jen každých padesát let.

Host (Jan Kraus): No, jednou za padesát let, no. Ještě jich mám pár před sebou, ale já si myslím, že s tou knížkou to člověk má dělat, když opravdu má silný nutkání a ne se do toho nutit, zatím ho nemám, ale vyloučit to nemůžu, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Víte, co by bylo zajímavé, kdybyste s bratrem třeba dostali stejné téma, na jaké psát, třeba "vzpomínání na dětství " nebo na to, co jste spolu prožili, tak jak byste to odlišně každý sám napsal.

Host (Jan Kraus): No a mně se zdálo ještě zajímavější jemu zadat, ať to píše jako že to píšu já a mě zadat, že to píšu jako že to píše von, protože to si myslím, že to bysme taky uměli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsem Vás zval tady do pořadu "Dva na jednoho", tak jsem začal tak omluvně, že budete mít v pondělí 28.října zřejmě lepší program, že určitě nebudete v Praze, že budete odpočívat, skoro jste se ohradil, že teda to rozhodně ne. To jste tak pracovitý a nebo uvědomělý a měl jste v úmyslu rozjímat nad státním svátkem.

Host (Jan Kraus): Ne tak, pracovitý, podívejte, já mám jenom jednu životní ambici:"Uživit se tím, co mě baví", to považuju za velmi těžký, ale pokud se to člověku daří, tak ono mu to přináší určitý povinnosti nebo ho to tak pak vleče, pak už Vás to třeba i nebaví a musíte to dělat, takže se dostanete do určitýho vleku, to je někdy i můj připad, ale zrovna teď ne, protože my teď stříháme v noci, dokonce, ten film a já to stříhám s chutí a tu práci dělám rád, protože jsem ji dělal poprvé.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co že stříháte v noci?

Host (Jan Kraus): No, no protože tam v střižně nejsou k dispozici ve dne nebo co, ale mě to nevadí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem myslela, že Vás osloví větší můza.

Host (Jan Kraus): A na střižnu nepotřebujete můzu, na střižnu potřebujete naopak bejt od toho, mít odstup, to je velmi bolestnej moment, kdy většinu tý dřiny vyhazujete, že jo, čili to je takovej magický okamžik, ale je zábavnej, protože to, jak Vás to mučí a to, jak se vám nechce to vyndat, to je kus toho dobrodružství a to k tomu patří, čili vono je to zábavný a proto člověk nemá nařikat na to, že nemá volno, má nařikat na to, když má pořád volno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to vysvětluje, proč teď nejste, jako možná mnozí naši posluchači, někde na chalupě. Já jsem četl, že tam jste prý nejšťastnější. Už jste si stačil zkontrolovat, že vichřice neodnesla třeba střechu?

Host (Jan Kraus): Mám zprávy, že neodnesla, ale já jsem na chalupě rád a dám si tam takovou klauzůru, že jsem tam úplně sám, ale ne dlouho. Já rád střídám Prahu s tou chalupou a chalupu s tou Prahou. Já jsem tam teďko byl měsíc na natáčení, čili já jsem docela nasycenej.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem myslel, že chceš něco říct, budeme se loučit. Naším hostem v pořadu Dva na jednoho byl Jan Kraus, děkujeme, ať Vám zůstane ta nasycenost v tom dobrém slova smyslu, nejenom chalupou, ale i prací, která jak jste řekl, Vás hlavně baví.

Host (Jan Kraus): Děkuju, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.