Rychetský: Některá vládní krizová opatření jsou za hranou ústavnosti. Rozhodnutí padne velmi brzy
Rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení části volebního zákona vyvolalo řadu emocí u premiéra, ministryně spravedlnosti, i čtveřice ústavních soudců, kteří s většinou svých kolegů nesouhlasili. Jak finální nález vznikal? Je normální, když soudce ruší něco, pro co v minulosti sám hlasoval? A jsou vládní protiepidemická opatření protiústavní? Hostem Tomáše Pancíře ve Dvaceti minutách Radiožurnálu byl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Skupina senátorů oznámila, že dává podnět Ústavnímu soudu k přezkoumání vyhlášení nouzového stavu a dalších vládních krizových opatření. Dá se odhadnout, kdy byste se k projednání této stížnosti mohli dostat?
Předpokládám, že to bude relativně brzo, protože jsme podněty dostávali opakovaně, ale nebyly od aktivně legitimovaného subjektu. Teď to bude konečně návrh skupiny senátorů, kterým se dokonce musíme zabývat.
To otevírá prostor, aby se Ústavní soud zabýval otázkou, jaké jsou kompetence vlády, když je vyhlášen nouzový stav. V současné době to je tak, že tím, kdo má kontrolovat vládu, je sněmovna, protože vláda ten stav nemůže vyhlásit bez jejího souhlasu.
Čtěte také
Vy jste říkal, že to konečně přichází od aktivně legitimovaného subjektu. Máte radost, že se tím budete zabývat?
Pro nás je to svým způsobem oživení, když nemusíme jen odmítat a můžeme se začít zabývat tak závažnou věcí, jako je současná situace. Jsme svědky střetu dvou ústavně chráněných hodnot. Na jedné straně je ochrana veřejného zdraví. Vláda je povinna hledat, nalézat a vyhlašovat opatření, která šíření pandemie zamezí nebo dokonce sníží. Na druhé straně je tady svoboda jednotlivce a ta opatření do ní zasahují.
Ústavní soud musí začít posuzovat střet těchto dvou zájmů. V daném případě – jestli ta opatření vlády nejsou přes míru a na druhé straně musí přihlížet k veřejnému zájmu, který je nepochybný. To není jednoduché rozhodování, ale mohu vás i posluchače ubezpečit, že to nebudeme odkládat tři roky, rok ani pět měsíců. Rozhodneme velmi rychle.
Aniž bych se teď ptal na tu konkrétní ústavní stížnost. Předpokládám, že jako právník neustále analyzujete a přemýšlíte o proticovidových opatřeních. Máte vážné pochybnosti, že jsou za hranou ústavnosti a že neobstojí v tom poměřování hodnot?
Záměrně se nebudu vyjadřovat k současné situaci, protože se to projeví v tom našem rozhodnutí, ale když vláda zakázala i konání bohoslužeb, tak se mi to zdálo přes míru. Tam by ústavní soud patrně zasáhl, ale nestihl to, protože vláda si to uvědomila a rychle tuto část krizových opatření stornovala.
Je něco z těch opatření, kde si myslíte, že to za tou hranou je?
Je, ale neřeknu vám to. Myslím si, že vláda musí velmi vážit právě ten konflikt – chránit veřejné zdraví a současně ctít, uznávat a respektovat osobní práva jednotlivých občanů.
U vládních krizových opatřeních chybí odůvodnění. Je to podle vašeho názoru v pořádku?
To je problém, na který bude muset Ústavní soud odpovědět. Nechci předjímat, ale nepochybné je, že tak zásadní opatření, která vláda přijímá ve vztahu k občanům, by měla být odůvodněná tak, aby občané pochopili jejich nezbytnost a akceptovali je.
Související
-
Změna volebního systému: Co v praxi znamená středeční rozhodnutí Ústavního soudu?
Jak rozhodnutí ústavních soudců hodnotí politici a odborníci na ústavní právo? A ovlivní nová situace předvolební taktiku stran a hnutí? Poslechněte si Speciál Radiožurnálu
-
Pavel Rychetský: Demokratický právní stát je v hluboké krizi
Rozhovor s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským nejenom o tom, kdo by měl stanout v čele Nejvyššího správního soudu. Moderuje Jan Moláček.
-
Rozhodnutí Ústavního soudu žádný z kritiků věcně nezpochybnil, říká bývalý ústavní soudce Balík
Premiérova kritika načasování rozhodnutí ale podle Balíka není relevantní, protože ústavní soudci jsou prý vytíženi i dalšími složitými případy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.