Rozhovor s Ladislavem Smoljakem

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 v Praze. Po maturitě se nedostal na DAMU, vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické. Dva roky byl asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy, potom učil na jedenáctiletce v Brandýse nad Labem a také ve večerní škole pro pracující v brandýských strojírnách a slévárnách. Odtud jste čerpal námět ke scénáři pro film Marečku, podejte mi pero?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Dá se říct, že ta zkušenost mě ovlivnila.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ladislav Smoljak pracoval jako redaktor kulturní rubriky časopisu Mladý svět. V letech 1963 až 75 byl redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Patnáct let byl zaměstnanec Filmového studia Barrandov, nejprve jako scenárista, pak jako režisér. V roce 1966 byl jedním ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, které si příští týden připomene čtyřicet let od první premiéry hry Akt. V roce 1998 založil vlastní Studio Láďa. Ladislav Smoljak je třikrát rozvedený, má syny Davida a Filipa a dcery Kateřinu a Alžbětu.

Vladimír KROC, moderátor:
Čtyřicet let autorského divadla, to je skoro na zápis do Guinessovy knihy rekordů, ne? Nezjišťovali jste to?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
To jsme nezjišťovali, ale myslím si, že je to hodně dlouhá doba na divadlo. Jak jsem slyšel, tak předpovídají třeba divadlu, který vznikne jako autorský divadlo, tak takových sedm, deset let, tak těch čtyřicet let už hodně přesluhujeme.

Vladimír KROC, moderátor:
A vůbec dokázali jste si to představit, že byste spolu vydrželi dvacet let nebo čtyřicet let, když jste začínali tehdy v tom roce 67?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, my jsme samozřejmě měli velice skromné představy o naší budoucnosti, když jsme začínali. Mysleli jsme si, že to bude takový naše hobby. Pověstná je věta Boženky Svěrákové, když Zdeněk říkal: "My budeme muset příště udělat ještě tam to a to." A ona říká: "Vy to chcete hrát ještě jednou?"

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy byste byli bývali rádi oslavili výročí novou patnáctou hrou. Jenže se to někde zadrhlo. Kde?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, zadrhlo se to, že jsme to ještě nedopsali, takže nemůžeme začít zkoušet. Jsme teprve tak zhruba v polovičce, spíš malinko před polovičkou.

Vladimír KROC, moderátor:
Co můžete prozradit, o čem ta hra bude?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Tak my jsme si zvolili téma nebo já vlastně teď prozrazuju špatnou věc, my jsme našli v Cimrmanově pozůstalosti zatím jenom koncept a torza a vypadá to, že Cimrman to mínil jako jednu ze svých posledních, neli vůbec poslední hru, že to bude takový odkaz národu, takže to má podtitul od nás danej Cimrmanův dramatický kšaft a odehrává se to v nebi, jmenuje se to České nebe a sejdou se tam významné postavy našich dějin od praotce Čecha až po Tyrše. Ne, teda samozřejmě všechny, to bysme nezvládli herecky.

Vladimír KROC, moderátor:
To by se tam měli potkat s Járou Cimrmanem, protože málo scházelo a byl by tedy vyhlášen největším Čechem.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, tentokrát se Cimrman do té hry nenapsal, jako to udělal v Liavci, kde si napsal sám oslavu na sebe. To tady bude skromnější.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na 4. října jste připravili zvláštní představení Ze hry do hry, kterou natočí taky Česká televize. A třicátiny jste oslavili programem Zapomenuté věci zapomenutého génia. Tak, co představíte na padesátku? Asi je to možná v předstihu trošku, ale ...?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Já myslím, že my tu padesátku už ani neplánujeme.

Vladimír KROC, moderátor:
O čem bude ta ..., nebo co se dá říci, bude to plné překvapení ten 4. říjen letošního roku?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
To nevíme, jak to dopadne. My jsme si řekli, že napíšeme takový scénář, který je šikovně vlastně udělaný z toho, co herci znají, protože to budou ty hry, který hrajou. Každej tam bude hrát svoji roli, ale budou mít trošičku potíž, že se bude muset rychle převlékat, protože vlastně v tom jednom večeru se zahraje všech těch čtrnáct her. A když uvážíte, že většinou tak mají průměrně šest lidí, šest postav teda, čili je to čtrnáct krát šest, čili tolik postav tam jako vystoupí a lidi se budou muset převlíkat, takže to bude trošku technicky náročný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jaká postava je vaše nejmilejší, pane Smoljaku?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Moje postava? Já rád hraju učitele ve Vyšetřování ztráty třídní knihy, protože jsem si to sám napsal a tak mně ten text nějak jde dobře do pusy a potom rád hraju Blaník třeba. Docela rád hraju roli v Dobytí severního pólu Varela Frištenskýho, ale to celý představení je dost fyzicky náročný, protože jste celej, celý představení v teplým, rukavice, šála, čepice, dlouhý spodky.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Možná to zahrát někde venku jako venkovní představení teď na podzim.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
My neradi hrajeme venku, nám se to neosvědčilo. My jsme v počátcích, když jsme jako byli vděčný za to, že nás vůbec někdo jako zve, tak jsme hráli třeba v zahradách pražských. V jedný zahradě pražský, už nevím, jak se jmenovala, naproti francouzskýmu vyslanectví.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jé, tak to taky nevím.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Tam jsme hrávali asi třikrát Hospodu Na Mýtince a neosvědčilo se nám to. My potřebujeme ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
No, tak hrát Hospodu Na Mýtince v zahradě pod Pražským hradem. To jsme měli hrát někde na mýtince.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, ale je to hezký samozřejmě to prostředí, ale my se nehodíme k tomu, my potřebujeme komorní, komorní prostředí.

Vladimír KROC, moderátor:
Vyšetřování ztráty třídní knihy, to byla hned druhá hra, která byla uvedena 8. listopadu 1967 v Malostranské besedě, tedy krátce po Aktu. Vy jste říkal, že jste tam nebo že rád hrajete učitele, ale vždyť hrajete ředitele, ne?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, já hraju obě role, protože ...

Vladimír KROC, moderátor:
Takže učitele máte raději?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Já jsem původně hrával ředitele, Zdeněk učitele. My jsme měli jenom jedno obsazení, že jo, Jarda Weigel hrál ...

Vladimír KROC, moderátor:
Inspektora.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
... toho inspektora a Miloň Čepelka zemského školního radu. Ale potom, jak jsme to zdvojili, tak mám alternaci na ředitele. A když je ta alternace ředitele, tak Zdeněk vlastně mně může pustit tu roli učitele a mně se v ní zalíbilo.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
V Respektu jste psal o tom, že dvě akce, které se vázaly ke jménu génia Járy Cimrmana, výprava na Altaj a pak pamětní deska na Lomnickém štítě se nesetkaly s jednoznačně pozitivní odezvou. Opravdu uvažujete o tom, že byste přibrzdili?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Uvažujeme. Já jsem přišel vlastně na to to první vyslovit. Mám pocit, že to cítilo celý divadlo, ale nikdo to neřekl nahlas. A já jsem napsal, sedl a napsal jsem článek a když jsem ho poskytl Respektu k uveřejnění, tak jsem ho přednesl na zahajovací schůzi letošní sezóny našeho divadla a všichni s ním vyslovili souhlas. Takže je vidět, že jsem mluvil ze srdce i ostatním kolegům.

Vladimír KROC, moderátor:
Nebylo to trošku proto, že vy jste nakonec na tu Altaj nemohl jet?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, tak my jsme to cítili. Samozřejmě já jsem si vzal tu Altaj a ten Lomnický štít jenom jako takovou literární oporu proto. Tam se také poprvé projevilo to nepřátelství. My jsme ale cítili, že i v těch ostatních, že je toho moc těch mimodivadelních, těch všech literárních, všech kaváren, restaurací u sirotků, pamětních desek, naučných stezek, ulic a tak dále, což nám samozřejmě strašně lichotilo, ale najednou ...

Vladimír KROC, moderátor:
Mimochodem bylo nějaké kritérium, podle kterého se jste rozhodovali s čím ještě spojit jméno Járy Cimrmana a s čím už ne?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, my jsme ze začátku zavazovali takový ty lidi, kteří to potřebovali ke svému podnikání, jako třeba restaurace, takže jsme řekli: "Dobře, ale pošlete deset tisíc třeba na Paraple," zavázali jsme je k nějaký charitě aspoň a že každej rok třeba. Většinou to dopadlo tak, že to poslali první rok a pak už se na to vybodli. Takže tam už jsme si říkali, že už bysme ty kavárny a tohle to neměli podporovat. A jinak to řešíme případ od případu, prostě zvážíme, co to je za lidi, co tím sledujou, jestli nám nebudou dělat ostudu.

Vladimír KROC, moderátor:
To se těžko odhaduje dopředu.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, těžko se to odhaduje, a proto je lepší jako to přibrzdit. Dělat jenom opravdu věci, který maj jako takovej důvod, kterej nás přesvědčí.

Vladimír KROC, moderátor:
Je spousta lidí, kteří se odkazují na vás. Vy zase třeba rád vzpomínáte na Semafor a domluvili jsme se, že si uprostřed našeho rozhovoru pustíme nějakou písničku. Nakonec jsme se rozhodli pro Jiřího Šlitra, je to tak?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak Jiří Šlitr pro našeho dnešního hosta v pořadu Dva na jednoho Ladislava Smoljaka a vlastně i pro Naděždu Hávovou, protože, jak jde o jídlo, tak jí to hned udělá lepší, lepší náladu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A neříkej, Vláďo, že tobě ne.

Vladimír KROC, moderátor:
No, ale ty už jsi obědvala na rozdíl od nás.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
No, pánové, vy jste ještě nic neměli. Pan Smoljak říkal, že měl takovou malou svačinku v podobě bramborové polévky.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A to není tak špatné, ne, mít ke svačince bramborovou polévku. Většinou lidi mívají ...

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Není, ale myslím si, že ten, k tomu Šlitrovi bych řekl, že vlastně je to dobře, že jsme si ho pustili, protože Suchý a Šlitr, myslím, nás hodně inspirovali ne jako přímo konkrétně, že bysme takový divadlo chtěli dělat, ale tím duchem toho divadla.

Vladimír KROC, moderátor:
Co se vám tak honí hlavou, když jste na pódiu a já nevím, třeba Hospoda Na Mýtince už dávno měla tisící reprízu. Zkrátka představuju si, že už možná jste duchem nepřítomen, že možná, kdybyste byl /nesrozumitelné/, tak myslíte na to, co bude k večeři nebo ke snídani. Je to tak, že třeba chvílemi ani ta ..., tedy myslí nejste přítomen na tom jevišti?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Myslím si, že to se stane, jenom když sedíme na židli při semináři a někdo má hovor a vy čekáte, až na vás přijde řada. Tak tam může ta myšlenka utéct, ale v tý hře ne. Já teda si to hlídám sám sebe a vlastně jde to ..., jde o to, abyste do toho divadla, na to jeviště šel s chutí a aby to člověka bavilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Aby vás to bavilo. No, ne, někdy je člověk ve své kůži, někdy má starosti. Je to možné, že vám běží třeba právě ten soukromý život hlavou?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Myslím, že ne, teda jsem přesvědčenej, že ne. Je pravda, takhle, že třeba někdy jdu ze šatny po schodech nahoru na jeviště a ptám se kluků: "Co dneska hrajem?" Protože ty semináře hrajeme ve stejným kostýmu, to není kostým, to jsou prostě společenský šaty, který mám pro všechny semináře stejný a protože mně opravdu stačí se to dozvědět na těch schodech, protože ten svůj příspěvek znám zpaměti a než dojdu na to jeviště, tak jsem už plně soustředěnej na tu vlastní věc. Ale protože hrajete denně takhle a na zájezdě a tak, tak to nenosím v hlavě, co zrovna dneska večer hrajeme. Ale na tom jevišti si myslím, že musím bejt sto, sto pět procent v tom.

Vladimír KROC, moderátor:
Žižkovské divadlo je poměrně malé. Prohlížíte si třeba tváře diváků v hledišti? Zaujme vás nějaká pěkná osoba?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Zase jenom když sedím na tý židli, tak si je můžu prohlížet, ale není to moc dobrý se na někoho dlouho dívat, třeba na nějakou hezkou divačku.

Vladimír KROC, moderátor:
Špatně to pak končívá?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
A když člověk pak mluví u pultíku, tak je dobrý se i dívat tu a tam, ale zase neulpět na nikom pohledem, ale jako vidět ty oči těch lidí, komunikovat s nima, protože tam je to na místě, ale ve hře ne. Ve hře, si myslím, v divadelní postavě, že je chyba se byť i na zlomek vteřiny někomu podívat do očí.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď z vás promluvil režisér.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Hloubáte někdy nad tím, pane Smoljaku, jak je možné, že se vašemu humoru smějou dneska už vnuci těch, kteří na vás chodívali v šedesátých letech?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, my nad tím nehloubáme, ale stále nás to udivuje. Je to takovej podivnej úkaz, protože přece ty děti, že jo, víme, že se jim líběj jiný věci. Mně třeba, ne, že by se mi nelíbil ten Harry Potter, ale jako nečtu ho, protože mě to nebaví a ty děti to zase příšerně baví, že jo. Takže ta disproporce tam je v tom vnímání a je to zajímavý. Kdo ví, jestli si z těch her neberou něco jinýho.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Humor Járy Cimrmana je takový dost specifický, ale myslím, že většina Čechů ho má ráda a přišla mu na chuť. Jak jsou na tom třeba krajani v cizině, kteří nevyrůstali s Járou Cimrmanem, byli vytrženi z domácího prostředí, jak oni se na to dívají? Těší se na vás, když někam jedete hrát?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Zatím jsme to zažívali tak, že hrajeme pro český publikum i v cizině. Jezdíme často do Vídně, kde je velká česká komunita, ale to jsou lidi, který vlastně jsou neustále v kontaktu s náma, jezděj sem teď dokonce, že jo, po listopadu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale hráli jste třeba taky v Kanadě, pokud vím?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Ano. Hráli jsme v Bruselu taky pro českou komunitu. A já jsem v Kanadě jsem byl jenom já sám pozvanej do Toronta dvakrát, kde je ochotnický spolek česko, dá se říct, slovenský, protože jsou tam i Slováci a jmenuje se to Nové divadlo. A tam jsem hrál dvakrát Záskok a Švestku a jednou jsme to spojili, že jsem hrál Záskok ve Vancouveru, tam je Divadlo za rohem se to jmenuje a to je zase taková česká komunita. A tam je vidět, že ty lidi jako to berou a velice se jim to líbí. Ohlas byl stejnej jako v Praze. Jenom jsem se dozvěděl jenom o jednom člověku mladým, který tam zřejmě emigroval jako dítě a kterej nemůže tomu humoru trošku přijít na chuť, protože říkal třeba: "Já nechápu, co je na tom vtipnýho, když se lidi domlouvaj, že snědí svýho kamaráda," /nesrozumitelné/ Dobytí severního pólu.

Vladimír KROC, moderátor:
Pane Smoljaku, už se vás na to dlouho chci zeptat, nikdy jste neměli problém s tím, že neoprávněně používáte akademické tituly? Vy jste třeba profesor Smoljak, myslím, že Zdeněk Svěrák je docent.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Zdeněk je doktor.

Vladimír KROC, moderátor:
Doktor.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
On je skromnej. No, protože měli jsme tam člověka, kterýho jsme přijali jako z technický oblasti a říkali jsme mu inženýr a on si přišel říct, jestli by nemohl být doktorem. No, a Svěrák má měkký srdce, tak mu to povolil, takže teď je doktorem. Jednou mu dokonce někdo řekl omylem docent, což ho strašně potěšilo. No, já můžu bejt profesorem, protože nám se říkalo pane profesore, když jsem učil na gymplu vlastně, to byla ta jedenáctiletka, ale říkali nám soudruhu profesore nebo pane profesore, tam už se to lámalo, některý se odvážili říct pane profesore.

Vladimír KROC, moderátor:
Ty jste měl hned radši?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Což jsem měl radši, ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jako filmový režisér jste debutoval filmem Kulový blesk, tehdy to bylo pod vedením Zdeňka Podskalského a prvním samostatným filmem byl potom Vrchní, prchni. Není to škoda, že už se téhle tvorbě nevěnujete?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Kdo ví? To se musí ověřit nebo muselo by se to ověřit praxí. Já jsem samozřejmě chtěl pracovat dál, ale potom listopadu nastaly takový poměry, teď zrovna Hospodářský noviny v příloze psaly o tom, jak se zatočilo s Barrandovem. Najednou prostě ten režisér musel umět sehnat peníze a najednou byl podnikatel. A já jsem tohle neuměl za prvé. Za druhý zrovna jsem neměl žádnou nabídku. A tak vlastně z nouze ctnost jsem začal se víc věnovat divadlu a zjistil jsem, že to divadlo mě baví víc, protože, když bych to tak jako shrnul, tak v tom divadle je devadesát procent tvůrčí činnosti umělecký a jenom deset procent takový tý organizačněadministrativní a tak, kdežto v tom kině, bych řekl, je to tak padesát na padesát.

Vladimír KROC, moderátor:
Mě teď napadlo, když se tady tak dívám do toho vašeho životopisu, studoval jste matiku a fyziku na začátku, že vlastně díky té původní odbornosti byste mohl umět posoudit možná rizika vlivu onoho hodně diskutovaného případného amerického radaru v Brdech. Jste mezi zastánci nebo spíš mezi odpůrci?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
No, tak já už jsem, myslím, známej, takže vy se tváříte, že to nevíte, ...

Vladimír KROC, moderátor:
Já se tvářím za posluchače, kteří to možná nevědí.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Já jsem samozřejmě tím podpůrcem, ale v tom nehraje ...

Vladimír KROC, moderátor:
Řekl jste podpůrcem?

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Ano, podpůrcem, podporuju prostě.

Vladimír KROC, moderátor:
Zkrátka jste pro.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
A důvodem není moje bývalá profese, já jednak jsem strašně věcí zapomněl a jednak ta jaderná fyzika, to nebyla úplně moje profese, já jsem byl pedagog, takže jsem učil fyziku a studoval jsem fyziku jako v širším oboru, čili toho jádra tam bylo málo. Tam jenom jsem dospěl k přesvědčení, že bychom měli velice preferovat jadernou energii, protože, a to zase není z mý profese, ale když se rozhlídnete po světě a vidíte jako kdo má naftu a kdo má plyn a jak nás držej pod krkem tyhle ty špatný státy, který jich maj hodně, tak si říkám, že to je jediná cesta, jak se vyvlíct z toho chomoutu. A s tím radarem, jestli chcete vědět, já si prostě myslím, že taková věc by neměla bejt vlastně ani námětem k diskusi. Já jsem marně hledal nějaký ohlas z pětatřicátých let, kdy psali Čapek a Peroutka a všichni o politickejch věcech, že by se diskutovalo o tom, jestli máme stavět na našich hranicích ty pevnůstky. Jedinej hlas nebyl, nikoho nenapadlo vůbec o tom vést diskusi, protože lidi se věnovali svý práci a museli nechat samozřejmě tohle rozhodnutí na vojácích a na vládě. Je pravda, že ta vláda a ti vojáci byli trochu kvalitnější, než jsou dneska, to bych se odvážil tvrdit, protože taky ti důstojníci a vojáci pak bojovali v zahraničí a dneska holt ještě prostě myslím si jsme se nedostali na takovou politickou a jako bych řekl i mentální úroveň, jaká panovala za první republiky v politice, i když to taky samozřejmě nebyla idyla, ale přece jenom si myslím, že tam bylo víc politiků, kteří měli ambice stát se státníky, a lidi to nechali na nich. Já bych dneska, kdybych byl předsedou vlády, tak bych řekl: "Co o tom se mnou diskutujete? Zvolili jste mě na čtyři roky a já vím, že tohle je pro naši zemi, na to mám prostě poradce, odborníky, jo, na to mám ministerstvo obrany, aby to všechno zjistili, a my se prostě proto rozhodneme." A ne proto, co jako vrtkavá nálada veřejnosti zrovna se přikloní k tomu nebo k onomu, když jde o takhle důležitou věc.

Vladimír KROC, moderátor:
Ukazuje se to, co jsme samozřejmě tušili, že půlhodinka na povídání s Ladislavem Smoljakem je málo, už vypršela. Mohli bychom samozřejmě v tom tématu pokračovat, ale bude třeba příležitost zase někdy jindy. Děkujeme za to, že jste přišel. Na shledanou.

Ladislav SMOLJAK, promovaný pedagog, herec, režisér, dramatik:
Já vám děkuju za pozvání.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To byl host pořadu Dva na jednoho Ladislav Smoljak. My děkujeme, ať se daří i vám, milí posluchači, a zůstávejte s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem. Za týden bude naším hostem další v podstatě lodní kapitán, my jsme dneska ani se nedostali k tomu, že Ladislav Smoljak je vášnivým jachtařem.

Vladimír KROC, moderátor:
Přijde herec Petr Čtvrtníček.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ano, Petr Čtvrtníček. Takže Vladimír Kroc a Naděžda Hávová se s vámi příště těší na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.