Rozhovor s Jiřím Vyvadilem

00372794.jpeg

Hezký den, vítám vás u poslechu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Hostem pořadu O kom se mluví je dnes bývalý náměstek ministra spravedlnosti, soudce Nejvyššího správního soudu Jiří Vyvadil. Dobrý den. Jste, pane doktore, stále soudcem a nebo vás postavili mimo službu, nebo jak to je?

Host (Jiří Vyvadil): Jsem stále soudcem.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak dlouho myslíte, že soudcem budete?

Host (Jiří Vyvadil): Jo, to já nevím.

Moderátor (Jan Pokorný): Spojujete se soudcovskou profesí svoji budoucí kariéru?

Host (Jiří Vyvadil): No, pane redaktore. Možná po tom pondělku, úterku, když vidím, jak Baxa, Němec, prostě jak to intenzívně pracuje na tom, abych byl, pokud možno, jako ten soudce vylikvidován, že bych jím mohl vůbec být, tak upřímně řečeno jsem teď v té fázi, kdy jsem doma s chřipkou a začínám přemýšlet. Jestli oni mi dali nějaké lhůty, tak to byly ultimáta. Ty jsem nebral vážně. Teď sám jsem doma, piju ten čaj a přemýšlím. Dal jsem si sám pro sebe nějaký ten horizont. Příští týden, abych se rozhodl, co a jak dál?

Moderátor (Jan Pokorný): Vy říkáte Baxa, Němec. Mluvíte o Josefu Baxovi, předsedovi Nejvyššího správního soudu, Pavlovi Němcovi, ministru spravedlnosti. Vy si myslíte, že ti dva se na vás domlouvali?

Host (Jiří Vyvadil): Tak zcela nesporně to muselo být konzultováno, protože bez Josefa Baxy bych nebyl odvolán jako náměstek ministra, zcela nesporně. Razance, řekl bych, jeho mediálního útoku, to bylo dokonale připravené. Já bych řekl, že už tak měsíc na to čekal, aby něco tak zásadního mohl pronést do té televize. Když jsem tam i přišel na to setkání, tak to bylo hrůzný. Tam bylo pět lidí. Šest lidí. Zapisovatelka, diktafon a bylo to prostě v té podobě tak, tady je ten list na vzdání se mandátu. Vzdej se a nebo prostě kárná žaloba. Mně to připadalo tak pomalu, jako kdysi padesátá léta. Jako, pochop to, strana to od tebe potřebuje. Když se vzdáš, tak to bude dobré. Tak prostě takto to bylo.

Moderátor (Jan Pokorný): Máte, máte na mysli, pane doktore nebo uvědomujete si, že mluvíte o jedné z nejpodstatnějších soudcovských institucí v zemi? O Nejvyšším správním soudu?

Host (Jiří Vyvadil): No to si uvědomuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Že říkáte, jako padesátá léta?

Host (Jiří Vyvadil): Já jsem tam, ne. No při tom pohovoru jsem měl ten pocit.

Moderátor (Jan Pokorný): Jaká to byla pro vás zkušenost, být na stáži na Ministerstvu spravedlnosti?

Host (Jiří Vyvadil): To bylo, musím říci, pro mne mimořádně také užitečné. Mimořádně také zajímavé. Je faktem, že od polovičky prosince jsem opakovaně chtěl odejít, protože to hlavní, co jsem chtěl, to je formulovat nějaké základní principy a to já jsem nikdy nezakrýval, které by přijala do svého programu evidentně jedna ze dvou nejsilnějších stran ČSSD z hlediska justice, kde se tam dostalo. Já musím říci, že o tom věděla i soudcovská unie. Všichni věděli, že chci prosadit některé věci, po kterých soudci volají 10 let. Takže ten kontakt tam prostě s tím musí být. Takže je tam nejvyšší soudní rada, posílení pravomocí. To bylo dokončeno někdy v tý polovičce prosince. A co dál? Tady nemá smysl, abych tady mluvil.

Moderátor (Jan Pokorný): Říkal jste. Chtěl jsem několikrát odejít. To už říkáte poněkolikáté. Proč jste tedy neodešel? Jste dospělý muž. Svobodný muž.

Host (Jiří Vyvadil): Jsem svobodný muž. Taky jako já musím říci, že když se mě někdo ptá, kde jsem udělal chybu nebo jestli jsem udělal chybu, tak zcela nesporně toto byla moje chyba. Ne, že jsem opakovaně, protože třeba 5. ledna bylo jednání předsedy vlády, ministra spravedlnosti i mě, kde jsme si, teda já s panem ministrem vysvětlili, že nemůžeme spolu být. Že rozhodně nemůžeme spolu být.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak proč jste tedy neodešel?

Host (Jiří Vyvadil): Jiří Paroubek vyjádřil názor, že bychom to měli vydržet. No a to je teda, já vnímám, to je moje chyba, pane redaktore.

Moderátor (Jan Pokorný): Že váš kamarád, Jiří Paroubek, že....

Host (Jiří Vyvadil): Ne, ale ne. Že jsem prostě měl....

Moderátor (Jan Pokorný): Co je na tom špatného, na kamarádství? Jste přátelé?

Host (Jiří Vyvadil): Já musím taky říci, že všechno toto je motivováno. Já nevím, jestli jsme přátelé, kamarádi? Já jsem cítil k němu ten kamarádský vztah. Tak jsem řekl dobře, ano. Víte, nesmíte zapomínat, že...uvedu příklad. Dneska budou za chvilinku interpelace. Jistě tam budou interpelace i ohledně mně. Teď prostě ten předseda vlády leckdy potřeboval informaci z hlediska justice. Pravidelně ho interpelovávali. No ale on přece potřeboval alespoň někdo, kdo mu bude schopen rychle, během půl hodiny zařídit, že na tu ústní interpelaci bude schopen odpovědět. Já jsem ho chápal v tom, potřebuje mít, byť minimální kontakt, kterému prostě důvěřuje a který bude schopen během půl hodinky ty věci připravit tak, aby byly relevantní. To jsem vnímal.

Moderátor (Jan Pokorný): Mezi přáteli nebo dobrými známými se může stát, že když dojde k nějaké podobné situaci, tak ten jeden toho druhého podrží. Došlo k tomu?

Host (Jiří Vyvadil): Já musím říci, že lidsky myslím, že Jiří Paroubek mě držel po celou dobu. Nemám nejmenší pocit, Absolutně nemám nejmenší pocit. Vůbec, aby celá ta situace už se vyvinula tak, že jak už jsem doma s tou chřipkou, tak vlastně to je takový nadhledový a říkám si, no to je tak zajímavý období mého života, že proč ne? Je to dobré poznat všechno. Co tě nezabije, nebo jak to je? No prostě....

Moderátor (Jan Pokorný): Co tě nezabije, to tě posílí. V rozhovoru pro Radiožurnál jste v sobotu prohlásil, že by se měla ČSSD od vás distancovat. Jakoby jste měl být tím horkým bramborem.

Host (Jiří Vyvadil): No tak, distancovat? To asi jsem řekl. Podívejte se. Já, jako, tedy oni trvale a každý mi vsugerovává a každý mi položí takovou tu sugestivní otázku. Počítá s vámi předseda vlády? Počítá a počítá a každý chce slyšet prostě zase, jakože tam jsou někde ještě nějaké ty politické ambice. Distancovat, tak zase možná přehnal. Ono není za co. Nesporně není za co. Ale na druhý straně, na druhý straně jsem rád, že se bude..... dneska bude taky jeden z posledních asi rozhovorů s vámi a že prostě se dostávám na to ústraní a že jsem jako spíš v tom klidu. To jako po těch třech nedělích spíš si to přeju.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak, abyste nevyšel ze cviku, pane doktore, počítá s vámi Jiří Paroubek třeba na post ministra spravedlnosti?

Host (Jiří Vyvadil): Jiří Paroubek.... No vidíte to. Tyhle ty hlouposti už přestaňme tedy říkat. Já bych řekl, že teď on musí mobilizovat všechny zdroje, aby takovou tu drobnou depresku, která tam teď někde nastala a které myslím, že souvisí spíše s jinými oblastmi, musí asi uklidnit spíš lidi z hlediska zdravotní péče a dát to dohromady. Co bude se mnou? Je upřímně řečeno marginální záležitost.

Moderátor (Jan Pokorný): Ještě jedna otázka, kterou taky dostáváte pořád, ale dát ji musím vzhledem k tomu, že jste říkal, že je to možné. Jeden z vašich posledních rozhovorů, to setkání s Tomášem Pitrem. Proč k němu muselo dojít?

Host (Jiří Vyvadil): No tak nemuselo.

Moderátor (Jan Pokorný): Rozumím. Proč k němu došlo?

Host (Jiří Vyvadil): Já už jsem snad o tom stosedmdesátkrát povídal. Přišel kontakt. Bylo to ještě před opční smlouvou. Ta se uzavřela den, právě to je, všechno to byla, taková ta souhra, jakoby i časově nešťastná. Protože ta se, to jsem já sám z rozhlasu, když už jsem tam jel zjistil, že se podepsala někdy v ten pondělek. Ta Setuza musí být zachráněna. Zcela nesporně. Je to prioritní podnik, který musí fungovat. Jinými slovy...

Moderátor (Jan Pokorný): Když to řeknu v nadsázce. Musí Setuzu zachraňovat soudce Nejvyššího správního soudu?

Host (Jiří Vyvadil): No soudce Nejvyššího správního soudu Setuzu nezachraňoval.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak proč se tedy soudce Nejvyššího správního soudu....

Host (Jiří Vyvadil): Soudce Nejvyššího správního soudu tam nebyl... nebyl, nebyl tam, nebyl tam, pane redaktore, protože měl pozastaven výkon. Já musím říci jedno a to je věc, tak pojďme si to objasnit. Jako soudce bylo pro mne nepřijatelné, nemyslitelné se setkat s někým, kdo prostě může být někde stranou nebo obviněným nebo podobně. Uvedu jiný příklad, kde by to bylo nepřijatelný. Že pan ministr, pokud víte, když vydával katarského prince, tak se někde v soukromém bytě setkal s emisary ohledně toho vydání. On byl tím rozhodujícím....

Moderátor (Jan Pokorný): To vysílal Radiožurnál před čtrnácti dny.

Host (Jiří Vyvadil): Dobře. Ale to je ten rozhodující orgán, kdy toto nemělo nastat. Já s Pitrem si v životě nikdy, nijak... ani jako právník nedovedu představit, že prostě někdy se s ním setkám. Toto jsem udělal. Důsledek za to nějakej nesu. Myslím si plný, plnohodnotný, že to nemá chybu. Tak si ho ponesu a pokud to povede k tomu, že se ta Setuza nějakým způsobem vyřeší, tak já budu jedině rád.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste, pane doktore Vyvadile, neuposlechl výzvy svého nadřízeného Josefa Baxy, abyste do pondělí rezignoval na místo soudce. Naopak jste oznámil, že se budete ucházet o místo trestního soudce na jednom z okresních soudů v severních Čechách. Platí to ještě?

Host (Jiří Vyvadil): Pojďme se domluvit v době, když jsem jako měl odcházet. Já jsem dostal tolik nabídek. Já jsem nedořekl jakých a všichni mysleli, že z vnějšku. No ne. Samozřejmě z justice. Takže místopředseda krajského soudu pro zřízení pobočky v Karlových Varech, protože každý ví, že já mám Karlovarský kraj hrozně rád. Já musím říci, že ještě ve čtvrtek před mým osobním, ale i dokonce po mém odstoupení jako náměstka ministr. Nevím, jestli frajersky najde odvahu pan doktor Sváček, předseda městského soudu v Praze, to potvrdit. Ale byli jsme dohodnuti, že se přesunu na správní úsek městského soudu v Praze. Pravda, pokud by nebyla podána ta kárná žaloba, která musím říci, nemá v českém kárném řízení obdoby. To jako musím říci, že byly podány pro všechno, ale pro politické důvody nebo já nevím, já je neznám teda ty důvody.

Moderátor (Jan Pokorný): Kárná žaloba má být postavena na tom, že jste se projevoval veřejně ve sdělovacích prostředcích takovým způsobem, že jste ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování soudu. Tak schválně. Na čem postavíte svoji obhajobu?

Host (Jiří Vyvadil): Takhle. Zaprvé bych to nechal potom už na to kárné řízení. Já jsem vycházel z toho, že jsem měl před očima právě toho Josefa Baxu jako prvního náměstka ministra, který byl tři roky náměstkem ministra spravedlnosti Otakara Motejla, ačkoliv byl samozřejmě soudce. Činil desítky prohlášení v novinách, v televizích. Všechny měly vždycky už samozřejmě jakýsi politický akcent. Jinými slovy. Já jsem neměl pocit, že dělám něco jiného, možná někde s trošku jinou slovní zásobou, ale něco jiného, co dělal on. Upřímně řečeno. Do této události, pane redaktor, zaregistroval jste vůbec, že jsem byl náměstkem ministra spravedlnosti? Zaregistroval jste nějaký můj článek?

Moderátor (Jan Pokorný): Ve funkci náměstka ministra spravedlnosti přiznám se, že si nevybavuji.

Host (Jiří Vyvadil): Tak a tady jsme u toho. Prostě abych byl upřímný. Já jsem se stal teď....

Moderátor (Jan Pokorný): Ale ve funkci soudce Nejvyššího soudu ano.

Host (Jiří Vyvadil): Poté jsem byl Josefem Baxou navržen na náměstka. Tak, jestli mi rozumíte. Jestli jste teda zaregistroval nějaký články? Já jsem asi patrně ještě nějaký napsal. Teď jsem, jakoby, je dána kárná žaloba za nějaké články ve funkci náměstka ministra. Vy sám jste je ani nezaznamenal, takže asi nebyly tak nějak jako revoluční. Předtím jsem psal nějaké články a přesto jsem byl uvolněn pro tu funkci náměstka. Já to nechci řešit tady přes ten rozhlas. Řeknu to jinak. Myslím si, že v České republice by už nebyl žádný jiný předseda soudu, jakéhokoliv soudu, který by v této věci, v té mé, podával kárnou žalobu. Buď by prostě toho Vyvadila tam nepustil na to ministerstvo. To je v pořádku. A nebo prostě pustil. A když pustil, tak chtě, nechtě to má své aspekty, legislativa, jednání ve výborech, chtě, nechtě prostě tam jsou aspekty, které mají i prostě svůj politický.

Moderátor (Jan Pokorný): V souvislosti s tou žalobou u kárného soudu říká Josef Baxa, že soud bude muset vymezit hranice politiky a justice. Podle vaší politické i soudcovské zkušenosti, pane doktore. Je nutné takové hranice precedentně vymezovat?

Host (Jiří Vyvadil): Víte pane redaktore. Já jsem začal tím, že budu teď sám přemýšlet, co dál se mnou? Ale víte v čem je pikantnost? Já kdybych odešel někdy v tom lednu, únoru, tak absolutně vlastně jsem neměl nejmenší pocit, že bych, že by mohlo něco nastat. Musím říci, že ještě dneska dopoledne mi volala místopředsedkyně krajského soudu v Ústí nad Labem, že v tom Chomutově jsou jednoznačně připraveni. Stále mne přijmou. Dokonce mi říkala, že údajně včera pan ministr měl někde prohlásit, že by mi ten výkon nepozastavil. Ale problém je, že i to jsem ji říkal. Já už v této době naprosto nikomu nevěřím. To mohl být prchavý okamžik, že má problémy s trestním zákonem a co já vím, zase to bude schváleno a už ten pocit nebude mít. Takže já, já prostě mám pocit, že to co jsem měl předtím, tam problémy bych neviděl. Chtě, nechtě teď se ze mne stala mediální postava. Já si dennodenně odečtu ty noviny a pro trestního soudce je to, upřímně řečeno, naprosto jako jedno. Já jsem byl trestním soudcem v Sokolově, kde jedna čtvrtina, možná jedna třetina svědků a obviněných byli buď moji voliči nebo protivoliči. Oni chodili k tomu soudu. Někteří obvinění říkali. Já jsem vás volil. Dostal šest měsíců nepodmíněně. Takže já musím říci, že jako v čem ta politika byla? A to bylo vyloženě v tom Sokolově, kde evidentně jsem teda politicky působil. No, budu-li na Chomutov.... Já musím říci, teď nechci se dotknout. Myslím, že tam neznám naprosto nikoho a vůbec si nedovedu představit, jaký by to mohlo mít vliv.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuju za rozhovor. Hostem dnešního pořadu O kom se mluví byl bývalý náměstek ministra spravedlnosti, soudce Nejvyššího správního soudu Jiří Vyvadil. Hezký den a nashledanou. O kom se mluví. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem pořadu O kom se mluví dnes byl bývalý náměstek minstra spravedlnosti, soudce Nejvyššího správního soudu Jiří Vyvadil. 221552155 nebo 221552255. Telefonní čísla. Čekáme na vaše názory. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Jemelka, Brno. Mně je tak trošku líto doktora Vyvadila. Co mne ale děsí, opravdu děsí je jednání premiéra Paroubka. V dnešní demokratické společnosti, jak může pověřit Doležala, doktora Vyvadila jednání v kause Unipetrol. Já myslím, že je to na hranici opravdu korupčního prostředí. Zneužívání politické moci, samozřejmě za podpory komunistů. To mne děsí. Pan premiér Paroubek.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor a mějte se hezky. Na slyšenou. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Pavel Levý, Pardubice. Já jsem chtěl říci jenom tolik, že pan doktor Vyvadil byl za komunistů členem mimořádně odporné kolaborantské organizace Československá strana socialistická, za kterou byl i v Parlamentu, kde nehlasoval proti pendrekovému zákonu. To byl prostě mimořádně, prostě hnusnej zákon a pan doktor Vyvadil proti němu nehlasoval. Kromě toho měl prostě otevřené všechny cestičky, protože jeho tchán Bohuslav Kučera byl předsedou této kolaborantské organizace.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslím, že tento názor už jste nám telefonoval do jedné debaty, pane Levý, že je to tak?

Dotaz posluchače: Byl tam u toho pan Vyvadil.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuju za něj a mějte se hezky. Na slyšenou. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Jan Kukačka. Já už jsem to opakoval. Já to zevšeobecním. Já si myslím, že v této zemi někteří pro zemi něco chtějí udělat. Odcházejí a to nejenom na úrovni prostě tohodle soudce, ale prostě vůbec i neparlamentní politici jsou diskriminováni. Vidíme to na panu Cibulkovi. Nedostane se vůbec do médií, aby sdělil lidem to, co chce. Dostanou se tam jenom ti, kteří prostě v podstatě vedou tu republiku sametově k tomu, aby prostě Češi byli chudí a tady vzkvétal zahraniční kapitál. Bohužel.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane Kukačko díky a mějte se. Nashledanou. Další telefonující posluchač je asi na druhé lince.

Dotaz posluchače: Černá, Praha. Já se nevyjádřím politicky. Spíš ve smyslu toho, že mám dojem, že pan Vyvadil by potřeboval poradu nebo vyšetření u psychologa nebo psychiatra, poněvadž ty události, které se na něj řítí jsou tak překotné. Mám dojem, že už není schopen sám je zvládnout. Děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Předposlední telefonický názor. Dobrý den, jste ve vysílání Radiožurnálu.

Dotaz posluchače: Milan z Prahy. Chtěl jsem říci, jestli víte rozdíl, jakej je mezi dobrým soudcem a panem Vyvadilem? To je taková otázka.

Moderátor (Jan Pokorný): Pardon. Přeslechl jsem vás?

Dotaz posluchače: Jestli víte, jakej je rozdíl mezi dobrým soudcem a panem Vyvadilem?

Moderátor (Jan Pokorný): To asi budete vědět vy.

Host (Jiří Vyvadil): Je to jednoduchý. Dobrý soudce by nikdy v televizi a jinde o sobě neříkal, že je dobrej soudce, na rozdíl od pana Vyvadila.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuju za názor. Poslední telefonát. Dobrý den. Zde pořad O kom se mluví.

Dotaz posluchače: Veverka. Já bych jenom na základě jistých znalostí charakteru pana Vyvadila a na základě znalostí jeho politický práce popřál mu velice úzkou a dobrou spolupráci s panem Paroubkem a doufám, že Sociální demokracii pohřbí tak, jako již předchozí stranu. Děkuji a nashledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Tak to byl poslední telefonát do dalšího vydání pořadu O kom se mluví, kde byl hostem Jiří Vyvadil. Bývalý náměstek ministra spravedlnosti, soudce Nejvyššího správního soudu. Jan Pokorný přeje dobrý poslech u dalších programů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu a děkuje za pozornost věnovanou pořadu O kom se mluví.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.