Rozhodl bych se stejně, vzpomíná na své hladovky bývalý disident Stanislav Devátý
Petice za propuštění politických vězňů, kterou lidé v prvních měsících roku 1989 podepisovali, stála svobodu několika disidentů. Státní bezpečnost si přišla také pro Stanislava Devátého, jednoho z mluvčích Charty 77. Ten v reakci na zatčení okamžitě zahájil hladovku. Ta nakonec trvala 30 dnů a nebyla jediná.
„Stanislav Devátý, nyní vězněn v Brně-Bohunicích, zahájil hned po svém zadržení, tedy 16. března, protestní hladovku. Bude-li odsouzen, hrozí mu trest od jednoho roku do pěti let,“ informovalo Rádio Svobodná Evropa. V té době už vysílání nebylo rušené a zpráva se tak rychle dostala mezi lidi.
Státní bezpečnost zatkla Stanislava Devátého v Praze před soudní budovou, když se chtěl zúčastnit soudu s disidenty Hanou Marvanovou a Tomášem Dvořákem, členy Nezávislého mírového sdružení.
„Je obviněn z trestného činu pobuřování, kterého se měl dopustit tím, že se podílel na organizování petice za propuštění politických vězňů v Československu. Petici podepsalo 430 občanů z 90 míst republiky a byla doručena předsednictvu Federálního shromáždění a předsednictvu vlády,“ pokračovalo ve vysílání Rádio Svobodná Evropa.
Bylo to skoro sebevražedné, tvrdí o hladovkách kamarád Stanislava Devátého
Policie převezla po zatčení Stanislava Devátého do jeho bydliště ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. Následovala prohlídka a vazba.
„Jsou to vzpomínky. Byla to zajímavá doba a jsem rád, že jsem dělal to, co jsem dělal. Neměnil bych,“ vzpomíná Stanislav Devátý. „Válčili jsme proti režimu. Nikdy bych si neodpustil, kdybych jen seděl někde za pecí a sledoval, že se něco děje. Vždycky jsem do toho šel,“ dodává.
Stanislav Devátý dnes pracuje jako advokát a je známý tím, že při zatčení praktikoval metodu pasivního odporu. Příslušníci Státní bezpečnosti ho proto museli sami odnášet.
Kamarád Stanislava Devátého už od školních let vzpomíná na první hladovku. Tu držel Stanislav Devátý 30 dnů. „Pro člověka, který je v přiměřené zdravotní kondici, jde o obrovský zásah do zdraví. Měli jsme obavy, protože hladovka se opakovala ještě dvakrát. Bylo to skoro sebevražedné,“ uvažuje Bedřich Koutný.
Na vězení už nedošlo
Stanislav Devátý byl vůdčí osobností disentu na východní Moravě. Podle Koutného například dovážel do Zlína samizdatovou literaturu. „Pronikl do distribučních kanálů a dovážel do Zlína určité materiály, které se tehdy nazývaly protistátní, ale byly to knihy, časopisy a podobně,“ nastiňuje.
„Zlín se trošku vymykal ostatním okresním městům. Byla tu poměrně silná skupina lidí, která se angažovala zejména ve výrobě samizdatu, kopírování a tak dále. Tomu odpovídal i dohled Státní bezpečnosti,“ připomíná.
Stanislav Devátý byl nakonec odsouzen k 20měsíčnímu vězení. K odvolacímu řízení už však nepřišel a utekl z Československa. Skrýval se v Polsku, odkud se vrátil až v prosinci 1989.
