Rodičáky po americku

Americké školství se netěší ve světě dobré pověsti. Když odmyslíme od špičkových univerzit a soukromých ústavů, mluví se o amerických školách jako o sebestředných zařízeních, které poskytují žákům mizerné obecné vzdělání, minimální nebo žádné povědomí o světě mimo Spojené státy a rodičů se na nic neptají.

Naše zkušenost z washingtonského předměstí Bethesda je naprosto jiná. Za tři měsíce, po které náš syn navštěvuje druhou třídu v jedné ze zdejších státních základních škol, jsme byli do školy zváni mnohokrát. A nebylo to proto, že by si nás někdo zval na kobereček kvůli alotriím naší ratolesti.

Škola si zve rodiče často a ráda. Na začátku školního roku chce rodičům ukázat třídu, ve které se děti učí, a vysvětlit, co se učit budou. Za pár týdnů představuje třídu takříkajíc v akci, takže vás na jeden den pozve přímo do výuky. Neuplyne měsíc a škola chce diskutovat o novém výukovém modulu matematiky, na jehož tvorbě se mohou aktivnější rodiče podílet.

Velmi činorodá je i obdoba českého SRPŠ zvaná PTA, v překladu Asociace rodičů a učitelů. V té naší se chopila iniciativy skupina velmi agilních maminek, jejichž dynamičnost a hlasitost mi nahání až trochu strach. Pořád by něco organizovaly, o něčem diskutovaly.

Už se nedivím, že někdejší republikánská kandidátka na viceprezidentku Sarah Palinová zahájila svou politickou kariéru právě v PTA a hrdě se k tomu hlásí. Trošku podezřívám několik maminek v té naší odbočce, že mají také politické ambice a čekají jen na vhodnou příležitost.

Čtvrtletní rodičovská schůzka pak probíhá tak, že má pan učitel na rodiče každého z žáků dvacet minut čas a zevrubně s nimi probere všechny jeho slabé i silné stránky.

Náš syn zatím prospívá dobře a rodičáků se nebojí. Znejistěl jsem spíš já. Mírně řečeno se netěším na další pozvánku do školy, která, a o tom nepochybuji, přijde brzy.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington