Pulkrab: V jeden moment jsem měl nabídku smlouvy od Sparty i Slavie. Šel jsem radši do Německa

Matěji, obě ruce máš „ozdobené“ sádrou po střetu s obráncem Baníku Ostrava Filipem Blažkem. Jste později v kontaktu, že by vám třeba napsal, že ho mrzí, jak to dopadlo?

Sháněl si číslo a napsal mi zprávu, ale to ještě přesně nevěděl, co se stalo. Slyšel, že mám něco se zápěstím a psal mi, ať jsem brzo fit. Dával jsem mu vědět, že jdu na operaci a pak už jsme si nepsali. Je to jiné, když jde o nechtěný souboj. Tady ale bylo vidět, že mi něco udělat chce.

Přečetl jsem si část tvého příběhu na Bez frází a poznamenal jsem si citaci: „Já chtěl být fotbalistou, ale nemít prožitek ze hry, ale získat sociální status.“ Co to znamená?

To jsme hodně řešili, když mi bylo šestnáct nebo sedmnáct let, tak jsem viděl ty hvězdné hráče ve Spartě, jak se měli krásně. Celou dobu jsem si šel za tím, ten fotbal mě až tolik nebavil. Tehdy jsem to řešil s trenérem Havlíčkem, který to se mnou řešil a otočil to na úplně druhou stranu a já to od té doby mám úplně naopak. Už jsem nechtěl být fotbalistou, ale chtěl jsem hrát ten fotbal. Takže najednou jsem nesnášel pozornost, rozhovory, i proto jsem si zrušil sociální sítě. Nejraději bych si zahrál tu hru a šel domů.

Co přesně se v tvém myšlení změnilo?

Vím, že mi trenér Havlíček ukazoval nějaké velké zápasy a že je krásné je hrát. To ostatní kolem pak třeba přijde. Pochopil jsem to a najednou jsem měl v hlavě, že chci hrát za A-tým Sparty, evropské soutěže a tak podobně.

Talent a velké zápasy

Jaký velký zápas kariéry si na první dobrou vybavíš?

Určitě proti Beer Ševě a můj jediný gól v Evropské lize, kdy jsem rozhodl o vítězství 1:0. To byl můj největší zápas.

Folpi, měl jsi to také tak, že ti jako mladému dělalo dobře, že jsi fotbalistou?

Měl jsem to trochu naopak. Celý život jsem měl rád fotbal jako hru. Nějak jsem v tom neviděl velký benefit. Nikdy jsem nepoznal ten pocit, aby mě poznávali lidé na ulici. Mě lidé poznávají víc, když jsem s fotbalem skončil. Samozřejmě v Liberci, v menším městě mě lidé poznávali, ale bylo to tedy na menší úrovni.

Čtěte také

Brankář se strachem nemůže chytat. Staněk patří mezi ty „blázny“, kteří strčí hlavu proti kombajnu, myslí si Folprecht

Matěji, mě tvůj citát z Bez frází překvapuje i proto, že jsem jméno Pulkrab měl spojeno s velkým talentem, o kterém se hodně mluvilo..

To ano. Bylo to ale až třeba kolem devatenácti let. Jinak už od žáků jsem dával čtyřicet, padesát gólů.. Jinak bych o sobě ale neřekl, že bych byl nějaký extrémní talent, spíš když se pak člověk podíval na statistiky. Dával jsem góly, ale když mě třeba někdo viděl, tak si řekl, zda mě s nohama nevezmou někam k doktorovi, než aby si řekl, že mám před sebou velkou kariéru.

Myslíš si, že tvůj příběh Bez frází četl bývalý olomoucký brankář Miloš Buchta?

Nevím.

9. dubna 2016 chtěl Miloš Buchta okusit tvrdost tvojí hlavy, kdy ti dal hlavičku. Ty jsi upadl na zem a hned vstal. Buchta dostal červenou kartu a na tiskové konferenci řekl:„Z konce zápasu nic nepamatuji a najednou vidím, že má rozhodčí v ruce červenou kartu a já se divím, co jsem vlastně udělal. Mám výpadky paměti, ale to mě neomlouvá.“

Myslím si, že šlo o můj asi tak čtvrtý zápas v lize. Šlo o dlouhý míč, brankář vyběhl za vápno a já ho trefil asi do břicha. Pískli mi faul, odcházel jsem zpátky na polovinu hřiště, on se najednou rozběhl, strčil do mě zezadu, otočil jsem se, dal mi hlavičku do čela, spadl jsem a hned se zvedl. On se chytil za čelo a spadl. Brankář dostal červenou kartu a my ostatní dostali žlutou (já a kluci, co mě šli bránit).

Pulkrab na rozcestí Sparty a Slavie

Matěji, co pro tebe znamená pražské derby, které jsi měl možnost zažít v mládežnických i seniorských kategoriích?

Vždy to byl velký stres. Do A- týmu Sparty jsem přišel na začátku éry, kdy se nám dlouho nedařilo Slavii porazit. Když jsem ale nastoupil, tak jsem za Spartu proti Slavii neprohrál ani jednou. Už když jsem byl mladý, tak jsme třeba v 94. minutě dostali gól na 1:1, kdy už to vítězství bylo blízko. V poslední sezoně, kdy jsem tam byl, tak jsme to konečně zlomili, vyhráli 1:0 a pak jsme je porazili ještě v poháru u nich. Pro mě to byl vždy stres, ale euforie, kdy odcházíš ze hřiště a vidíš zklamanou Slavii, je velká.

Matěji, nepředstavoval sis v osmnácti letech, že nyní, kdy je ti šestadvacet let, budeš fotbalově ještě trochu dál?

Myslím si, že přechod z mládežnické kategorie se mi docela povedl. V Liberci i ve Spartě to šlo. Nový Lafata je každý kdo hraje útočníka ve Spartě. Stačí dát jeden gól a článků je přehršel. Bohužel pak jsem měl první otřes mozku, kdy jsem byl dva měsíce mimo. Pak jsem nehrál do konce sezony, měl jsem jet na EURO jednadvacítky s ročníkem 93 a 94, což je s o tři roky staršími kluky. Po návratu do Liberce se mi povedlo jaro a znovu jsem šel do Sparty. Myslel jsem si, že budu znovu jednička, ale byl tam Tetteh, takže jsem znovu dostřídával. Následovala další zranění, achillovka a hodně jsem toho promarodil. Nikdy jsem se neprosadil na pozici právoplatné jedničky.

V poslední sezoně ve Spartě jsi měl docela dobrá čísla, kdy jsi za devatenáct zápasů dal sedm gólů. Smlouva ti doběhla, přišla nabídka na prodloužení smlouvy?

Bavili jsme se už v zimě o odchodu. Povedl se mi ale měsíc, kdy jsem dal sedm gólů, tak mi nakonec řekli, že se mnou počítají i na jaro a že až pak se budeme bavit o nové smlouvě. Namíchala se do toho i nabídka Slavie a dva dny na to přišla i nabídka od Sparty. Já už ale nechtěl prodloužit, protože jsem cítil, že by to bylo zase to samé. Podle mě totiž ta nabídka přišla jen návazně na nabídku Slavie. Sparta ze mě udělala „vol…“ Když jsem měl v jeden moment nabídku od obou pražských klubů, tak jsem šel radši do Německa.

Čtěte také

Folprecht: Proti Spartě a Slavii nervozita nebyla taková. Překvapivě to bylo horší proti outsiderům

Sparťanství přebilo to, že jsi nakonec do Slavie nešel?

Tomáš Rosický mi řekl, že je překvapený, že nad tím vůbec uvažuji. V každém rozhovoru jsem říkal, že mým snem je hrát za Spartu a že bych tam klidně strávil celou kariéru. Ale ne stylem, že se vždy koupí nový hráč a nechtěl jsem se tam trápit další roky jako dvojka nebo trojka útočník. Podle mě ta kauza s odchodem ze Sparty byla trochu uměle vytvořená. Chápu, kdyby odcházela nějaká legenda, ale já ve Spartě vlastně žádný velký úspěch nezažil a pořád jsem putoval po hostováních.

Jak dlouho jsi nad nabídkou Slavie přemýšlel?

Reálné to bylo. Pořád jsem ale říkal, že to chci řešit po sezoně. S agentem Paskou jsme to řekli vedení, pak jsem stranou řekl Bořkovi Dočkalovi, že takovou nabídku má.

Jak reagoval Bořek Dočkal?

Že si to nedokáže představit, ale jestli chci, tak ať jdu. Tak reagovali všichni. Láďa Krejčí mi tedy řekl, že by to v moji situaci chápal. Měl jsem sice spory s vedením Sparty, ale těšilo mě, že kluci stáli při mě a těm bylo líto, že s nimi nemůžu trénovat. Jak mě brala kabina i v té situaci, bylo super. 

Matěji, jsi opravdu známý tím, že nedáváš hezké góly?

Jo, traduje se to o mně. Je mi to ale jedno. Můj gól, který jsem dal nejdál od brány, bude když jsem proměnil penaltu. (smích)

Vystřelil jsi někdy zpoza vápna?

Asi třikrát. Bořek Dočkal mi řekl, že až dám gól zpoza vápna levou nohou, tak že mě pozve, kam budu chtít. (smích)

Trenér Holoubek, který tě vede v Mladé Boleslavi, je v současnosti nejmladším ligovým trenérem. Jaký on je?

Hodně energický a emotivní. Hodně prožívá každý trénink i zápas. Občas nechá nějaké hry na tréninku vyeskalovat i v emoční válku. Jeho hlavní předností je energie, kterou se do nás snaží dostat. Teď má k ruce asistenty, kteří se zaměřují na ofenzivu a defenzivu, tak aby to šlo správným směrem. Když se to všechno spojí v jedno, tak je to dobrý mix.

V současnosti jsi zraněný, ale kdy tě zase budeme moc vídat na hřišti?

Věřím, že se do tréninku dostanu na konci březnu. Ohledně zápasů zatím nevím, uvidíme, jak se to bude hojit.

První dotek Zdeňka Foprechta|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock