První jarní den. Proč je datum začátku jara pohyblivé?
Prakticky až do poloviny století bude prvním jarní dnem 20. březen, pak ale jaro přijde dokonce už na Josefa, tedy devatenáctého. Proč? A jak hodně to ovlivnil rok 2000? Poslechněte si reportáž.
Před sebou máme barevný graf, který znázorňuje data začátků jara v tomto století, a nejvýraznější je barva zelená.
Čtěte také
„Je vidět, že drtivě převažuje 20. březen, ten sloupec je opravdu vysoký. Něco přes jednu čtvrtinu je to žluté, což je sloupec, který představuje 19. březen, a pouze takový malinkatý, červený sloupeček je tam 21. března, prostě proto, že v 21. století na 21. března v našem středoevropském čase připadlo jaro jenom třikrát a už se toho do konce století nedočkáme,“ vysvětluje Jan Veselý z pražského Planetária, že začátky jara se mění ve čtyřsetletých cyklech.
„V následujících staletích bude ubývat toho devatenáctého, a když se podíváme na konec toho čtyřsetletého cyklu, čili tedy mezi lety 2301-2400, tak tam už devatenactýho není, tam je hlavní červená, což je 21. březen, takže převažuje jako začátek astronomického jara,“ uvádí Veselý.
Důvodem pohyblivého začátku jara jsou podle Jana Suchana z Astronomického ústavu Akademie věd přestupné roky, které v kalendáři srovnávají oběh Země kolem Slunce.
Na začátku 21. století uvidíme více jiných dat než jednadvacátý březen.
„Ostatně dneska už se v učebnicích nepíše 21. březen, ale píše přibližně 21. března a protože rok 2000 byl ten výjimečný, takže byl přestupný, tak na začátku 21. století uvidíme více jiných dat než jednadvacátý březen,“ popisuje Suchan.
I když v církevním kalendáři je právě to pevný den začátku jara, který stanovil koncil v roce 325, jak přibližuje historička Marie Bláhová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Systém jaro spočítá
Hlavním problémem církevního kalendáře bylo stanovení toho hlavního církevniho svátku, to znamená Velikonoc. Ve škole jsme se učili, že Velikonoce jsou v neděli po prvních jarním úplňku a po 21. březnu, protože za den jarní rovnodennosti se v církevním počtu vždycky počítal 21. březen.
Čtěte také
Z čistě astronomického hlediska nastává na severní polokouli první jarní den ve chvíli, kdy je Slunce přímo nad rovníkem. A to celkem jednoduše spočítá speciální astronomický software, který si právě otevírá Jan Veselý:
„Ukazuje polohu Slunce na obloze mezi hvězdami, to co tady je modře, tak jsou souřadnice, spojené s tím zemských rovníkem a to, co je oranžově, to je souřadnicový systém spojený s pohybem Slunce mezi hvězdami. A tady je právě vidět, že v okamžiku jarní rovnodennosti se to slunce nachází právě v průsečíku těch dvou systémů,“ ukazuje Jan Veselý.
20. března ve 4:06
„Takže tohle je pro astronomy jarní rovnodennost, kdy se slunce nachází přesně v tomhle místě na obloze,“ dodává.
Tento okamžik nastává přesně 20. března 2024 a to ve čtyři hodiny šest minut, kdy se Slunce nachází na obloze v takzvaném jarním bodě, a v tom okamžiku nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro.
Když je to rovnodennost, tak je samozřejmé, že den je stejně dlouhý jako noc. Jenže to je matematika, astronomie to vidí jinak. Den je o deset minut delší a může za to vzduch:
„Dochází k jevu, kterému se říká refrakce, vlastně ohyb světla ve vzduchu. Když se díváme na Slunce a vidíme ho těsně nad obzorem, je ve skutečnosti celé pod obzorem, protože ten vzduch jak ohýbá světlo, tak vlastně zvedne Slunce a vidíme jenom jeho obraz. Totéž se děje večer při západu Slunce a tím se nám stane, že když na obou stranách vzduch zvedne obraz Slunce nad obzor, tak nám Slunce nad obzorem vydrží delší dobu než je pod obzorem, vysvětluje Jan Veselý.
Jaro ale nemusí být jen astronomické, to klimatické začíná 1. března a vegetační podle teploty, takže letos přišlo už v únoru.
