Proud vydráždí pohyb, přibližuje průkopník elektroakupunktury Olšák. Pacientům obnovuje kontrolu nad tělem

O vás se hodně mluví v souvislosti s elektroakupunkturou a s tím, že lidé, kteří byli donedávna na vozíku, nehybní, dělají díky vám pokroky. Jak velké ty pokroky do budoucna budou, to už se dá říct, nebo nedá?

Do budoucna se to ještě říct nedá. Myslím, že si musíme počkat několik měsíců, možná i let, abychom jednak viděli, kolika procentům lidí budeme schopni pomoct a také v jaké míře, tedy kam až ten pokrok půjde. Jestli to bude jenom tak, že se naučí nějaké pohyby, které neuměli, anebo jestli se některým podaří vstát – anebo nějaká jiná aktivita, která předtím nešla.

Lucie Výborná si s rehabilitačním lékařem Peterem Olšákem povídala v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Rehabilitační lékař se může věnovat veliké škále disciplín. Jak jste přišel na elektroakupunkturu?

Na tu jsem přišel postupně. Na začátku to bylo tak, že na akutním lůžkovém rehabilitačním oddělení ve Fakultní nemocnici v Olomouci jsme měli pacienty, kteří měli různé typy bolestí a pomocí akupunktury se dařilo tyto bolesti poměrně výrazně stáhnout. To nám pomáhalo, když s těmi pacienty následně fyzioterapeuti cvičili.

Měli jsme také velkou spoustu pacientů, kteří byli ochrnutí, čili měli nějaké omezení pohybu, a ne u všech nám fungovaly naše klasické rehabilitační postupy. Takže jsem pořád přemýšlel, jakým způsobem bychom jim ten pohyb usnadnili, jak bychom to mohli udělat jinak.

Napadly mě nějaké postupy právě z elektroakupunktury, kterou jsem pozměnil. Na základě vlastní metodiky jsem pak byl schopný těm pacientům začít pomáhat i s tím, aby měli lepší pohyb.

Akupunkturu naši posluchači znají, je to celkem běžný a lékařsky uznávaný postup tady v České republice. Jak vlastně přišel nápad připojit na akupunkturní jehly elektrody tak, aby v těle vznikala nějaká odezva, když se třeba dolní končetiny po nějakém úrazu nehýbou?

Samotné připojení elektrod, to ještě není žádné novum – jak říkám, to se používalo už dlouhou dobu předtím. Ale forma, kterou jsem zvolil u pacientů, kteří mají nějaké omezení, je zvláštní tím, že ten proud je jiného typu, než se používá při klasické elektroakupunktuře. I výběr bodů je velmi rozdílný oproti tomu, co se používá při klasické elektroakupunktuře.

Čtěte také

Ne každá bolest zad je způsobená mechanicky. Potýkáme se se světem zaměřeným na výkon, tvrdí fyzioterapeut

Postupným bádáním jsme zjistili, že když se to udělá správně, když je to dráždění optimální, tak pacient sám může přebírat kontrolu nad pohybem. A jakmile jehly vytáhneme a proud už tam není, může pohyb sám udělat, aniž by na to potřeboval jakoukoliv jinou pomoc.

Jinými slovy, vy vlastně způsobujete nejprve začátky pohybu a potom, třeba v těch dolních končetinách, které byly odsouzeny k tomu, že už se nikdy nezvednou z vozíku, ten rozsah toho pohybu zvětšujete?

Dá se to tak v podstatě říct. To je asi takový klasický způsob, který vidí většina pacientů, případně dalších lidí, kteří se na to chodí dívat. Obvykle právě tím, že spustíme proud do některých bodů a drah, dochází k tomu, že pacient najednou díky tomu dráždění může začít sám ten pohyb dělat.

Dost často je to tak, že mu i ten samotný proud v tom pohybu pomáhá, ale nemusí tomu tak být vždy. Jsou aplikace, u kterých v podstatě žádný pohyb ani díky tomu proudu nenastává. Pacient se učí mimoděk, jenom díky tomu, že to dráždění správně probíhá.

Lékař Peter Olšák s pacientem při rehabilitaci|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

„Zázrak“ v přímém přenosu

Jak víte, kolik napětí tam má být?

To nám řekne pacientka za chvilku, protože už pomaloučku stoupám. Ona už o tom ví, že se tam něco děje, já to vím taky, protože tady vzniklo napětí. A pomaloučku stoupám... Ještě pořád jedu nahoru... Takhle necháme, výborně. Posunu se zase do druhé části.

To napětí cítíte kde?

Pacientka: U krku, nahoře, na těch elektrodách.

Peter Olšák: I když pacienti neví, co se děje dole – tam tu citlivost nemají –, vědí o tom aspoň z toho, že to dráždění je nahoře. Takže kdykoliv tam přijde impulz, můžou na něj zareagovat a můžou zkusit ten pohyb spolu s námi vykonávat.

Máme aplikaci provedenou tak, jak bychom si to přáli. Dochází tam k nějakému dráždění, které je celkem optimální. Můžeme s pacientkou komunikovat a zkusit to udělat tak, že ona nám vždy pomůže ten pohyb provést. Jeden už máme tady na pravé noze, za chvilku se dostaneme i k té levé. Tam impulz přijde teď.

Teď to vypadá jako zázrak. Ale až když jehly vytáhneme a zkusíme, co za pohyb zvládne sám pacient, tak se pravda ukáže.
Peter Olšák

Tady je to případ, kdy došlo k úplnému přerušení míchy pod čtvrtým obratlem, což se projevilo tím, že tam není ani pohyb, ani citlivost, respektive nebyla.

Reakce je poměrně velká. V celém průběhu aplikace se to takhle pacient sám učí. K obnově dochází nejen na základě toho, co děláme, ale sám pacient může navíc napomoct tak, že to zkouší provést.

Když člověk vidí, že se mu nohy nehýbou, doktoři mu řeknou, že už to jiný nebude, a najednou se ten pohyb začíná dít, jaké to je?

Pacientka: Na chocholouška. Je to hodně těžké to zpracovat. Jsou fáze popírání reality, že tomu nejdřív ani nechcete věřit, zkoušíte, jestli fakt to tak je, nebo jestli to je vysněný výsledek pana doktora.

Čtěte také

Vyhřeznutí ploténky může vést až k ochrnutí, varuje profesor ortopedie. Jak mu předcházet?

Já mám teda pocit, že se teď dívám na zázrak.

Peter Olšák: Teď to vypadá jako zázrak možná i tím, že ta reakce je velká, ale musíme zůstat na zemi. Až když ty jehly vytáhneme a zkusíme, co za pohyb zvládne sám pacient, tak se pravda ukáže.

Ale už teď z té aplikace, pokud člověk má dobrou zkušenost, spoustu věcí vypozoruje a pozná. Já už třeba poznám to, že v pánvi je ten pohyb zase o něco lepší, protože vždy byl náklon jenom určitým směrem a teď se pánev naklání už oběma směry.

Je schopná čím dál víc diferenciací toho pohybu, čili rozděluje, kdy kterou část pánve zaktivuje. Myslím si, že je to dané jednak aplikacemi, jednak tím, že to trénuje v rámci běžné fyzioterapie, kterou teďka navazujeme na léčbu jako takovou.

Když jste říkal léze, tak je to přerušená mícha v oblasti čtvrtého obratle?

Ano. Tady je to případ, kdy došlo k úplnému přerušení míchy pod čtvrtým obratlem, což se projevilo tím, že tam není ani pohyb, ani citlivost, respektive nebyla.

Teď už teda vidíte, že pohyb je poměrně velký. Změnila se i ta citlivost: už něco malinko někde víme, třeba na pánvi, i část toho vnímání stihne. To je velmi dobře, protože dost často – u některých dalších pacientů, které mám – k tomuto takovým způsobem nedochází. To je vždy větší problém, protože si pak končetiny nebo trup hůř kontrolují.

Jak se daří rozšiřovat kapacity pohybu dalším pacientům Petera Olšáka? Poslechněte si celý rozhovor.