Prostoje v soutěži byly nepříjemné, organizátoři zklamali. Páté místo ale beru, říká tyčkařka Švábíková

Amálie, gratuluji k pátému místu na halovém mistrovství světa. Máte za sebou hodně netradiční soutěž, kdy jste měla asi padesáti minutovou pauzu kvůli problémům na stojanech. Zažila jste někdy něco podobného?

Byla to asi moje nejhorší soutěž, co jsem kdy zažila. Prodleva byla dlouhá. Před druhým pokusem jsem se musela pořád udržovat. Jsem zklamaná, protože na 470 centimetrů jsem si věřila. Každopádně jsem spokojená s posledním pokusem na těch 470, protože to bylo nadějné. Těžko říct, kdyby ta soutěž byla hladší, jestli by to dopadlo jinak. Pro nás rozhodně udělali nejhorší podmínku, co mohli. Nemůžou za to, že se rozbijí stojany, ale když už fungovaly, tak organizátoři upřednostňovali běh na dráze. Pořád jsme čekali a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jako pozitivní beru to, že jsem o příčku lepší než loni v Glasgow.

Byl třetí pokus na 470 centimetrech i technicky jiný než ostatní?

Konečně to byl dobře doběhlý pokus. Zapracovala jsem tam dobře i na tyči, takže po technické stránce byl dobrý. Musím se podívat na video a zhodnotit co se stalo špatně, že to tam nezůstalo. Beru to jako nejlepší pokus, který jsem předvedla od zranění.

Limitovalo vás nějak zranění zadního stehenního svalu?

Ne, už vůbec ne. Samozřejmě někde v hlavě vzadu mám pořád obavu. I tím jak jsme dlouho čekali, tak v soutěži vytuhneme. V hale se pak udělala zima, takže jsem se snažila udržovat pořád v teple, aby se mi nic nestalo.

Na chvíli jste dokonce zmizely v útrobách haly. Tak jak probíhala komunikace s organizátory?

Zmizely jsme jenom proto, že jsme si v rámci čekání odskočily na záchod. Komunikace s organizátory byla vážně špatná, protože oni sami nevěděli, co nám mají říct. Bylo to pro nás hrozné.

Zlatou medaili získala překvapivě Francouzka Marie-Julie Bonninová, když překonala 475 centimetrů. Je to překvapení i pro vás?

Je to překvapení. Přeju jí to, protože skákala celou sezonu stabilně a potvrdila formu i tady.