Projíst se do stovky

Francouzi jsou už teď druhý nejstarší národ na světě. Tedy co do počtu stoletých lidí. Před nimi je jenom Japonsko. V novinách psali, že je to díky vyvážené stravě a dobré lékařské péči. To druhé jsem ještě neokusil, pár obědů a večeří však ano. V čem tkví jejich blahodárný vliv na délku života?

Tahle domácí paštika se opravdu rozplývá na jazyku, je to podle receptu z Normandie, Savojska nebo Auvergne? K telecím játrům si můžete vybrat hned z několika druhů brambor. Doma by vás asi v hospodě nenapadlo, že existují různé brambory, které jinak chutnají a voní. A domácí citrónový sorbet vám celé menu sečte a podtrhne, naštěstí dřív, než to udělá číšník s účtem. Platí francouzský známý, který po dvouhodinovém obědě jde zase na chvíli do práce.

Francouz nikdy nepřijde na oběd včas. A hlavně se kvůli této nedochvilnosti nestresuje. To jen vy trochu zestárnete, protože se bojíte, zda se mu něco nestalo, když už vás na oběd pozval. Objednáte si v klidu předkrm, hlavní chod, dezert a musíte zapomenout na výchovu v dětství, kdy do vás vtloukali, že při jídle se nemluví. Ve Francii ano. Jídlo je svým způsobem prostředkem komunikace. A často taky jejím tématem.

Francouzi příliš nesnídají. Obvykle si dají kousek bagety, croissant a kávu. Nebo jenom kávu. Oběd neošidí. A večeře? Dlouho jsem si myslel, že se na noc jíst nemá. Francouzi se řídí opakem a večeří třeba i v 10 hodin večer, jak je ve Francii zvykem.

Jestli je tedy tohle hlavní tajemství dlouhověkosti, je snadné ho odhalit a ještě snazší se jím řídit. Projíst se do stovky je celkem přijatelný smysl života. Uvidíme. Povíme si za 50 let.

Z Paříže Jan Pokorný, Český rozhlas