Přístupy českých a zahraničních učitelů k citlivým tématům ve výuce se podle studie příliš neliší

Tato témata bývají spojena se silnými emocemi, dokáží rozdělit různé skupiny a pro učitele jsou leckdy z různých důvodů ve výuce nepříjemná a jejich otevírání vyžaduje velké úsilí. 

Otevřít ve výuce citlivé téma pro učitele znamená, že se může dostat pod tlak žáků, rodičů nebo vedení školy. Daniela Prokschová ze Sociologického ústavu Akademie věd vysvětluje, s čím se konkrétně ve zkoumaných krajích setkali.

Daniela Prokschová: „Co se týče citlivých témat, tak to bylo jak regionálně podmíněno, tak také podmíněno aktuální politickou situací. Jedním z témat byla ruská agrese na Ukrajině a třeba i v kontextu složení té třídy, pokud byli třeba přítomni ruští žáci. Dalším z témat byly třeba etnické menšiny, například i situace Romů, ale rovněž to byla téma odsunu Němců, takže až historické téma. Bylo to více témat, která učitelé považovali za citlivá.“

S romskou menšinou byla spojena následující témata.

Daniela Prokschová: „Například při rozhovorech v Sokolově nebo v Chomutově se nám u našich aktérů objevovaly pochyby nebo určitá obava toto téma otevírat z hlediska toho, že třeba žáci na to nejsou ještě příliš zralí a že by mohli mít třeba nevhodné poznámky a říkat vtipy. Byla určitá snaha toto téma odsouvat až na dobu, kdy budou zralí. Ale byl to spíš takový obranný mechanismus ze strany toho pedagoga, což nám ukazují i studie v cizině, kde se toto objevuje.“

Pro učitele mají badatelé následující doporučení.

Daniela Prokschová: „Jedním z našich doporučení je, aby učitel malinko poodstoupil ze své pozice autority ve smyslu toho, že ho to zbaví i určitých tlaků. On pak nebude ten, kdo studentům říká tu jedinou možnou pravdu, a koriguje jejich názory z domova, které jsou někdy třeba v uvozovkách špatné atd. Ale spíš naopak se stane určitým moderátorem těch diskusí, určí pravidla těch diskusí a nastaví atmosféru tak, aby bylo vytvořeno bezpečné prostředí. A potom pomocí různých aktivizačních metod, například řízené diskuze, zkusí zavést různou pluralitu názorů a moderovat to, aby studenti měli možnost přijít i do kontaktu s jiným názorem, než je třeba v tom jejich okolí, a naučit se na něj adekvátně reagovat i třeba ve smyslu nesouhlasu, a umět ten nesouhlas vyjádřit a vyargumentovat svůj postoj.“

Vedoucí Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity Roman Švaříček k tomu dodává.

Roman Švaříček: „Takzvaná frontální výuka je určitě užitečná na spoustu jiných témat, ale na citlivá témata určitě ne. Což ukazují naše data, že když se ten učitel dostane do pozice já versus celá třída, tak se sám vystavuje tomu riziku, že bude muset rozhodnout nějaký spor těch žáků s ním. Zatímco když se postaví spíše do té moderátorské role, zavede pravidla, třeba nějaké soutěžní diskuze, kdy je jeden tým pro nějaké citlivé téma, druhý tým je proti, mají za úkol vymyslet argumenty pro tu danou pozici, potom musí reagovat na tu protistranu. Tak ten učitel je v této situaci ve velmi bezpečné situaci – z našeho pohledu i z pohledu těch učitelů, kterých jsme se dotazovali. On totiž může říct jen komentář za sebe a nemusí do toho vnášet nějaké to jedno správné řešení. Může říkat: ‘Musíme to prodiskutovat, probrat, jsou tady rozmanité názory, pojďme se podívat na argumenty pro ty jednotlivé pozice.’“

Daniela Prokschová uvádí ještě další možnosti.

Daniela Prokschová: „Velmi účinnou metodou může také být pozvat si hosta, pozvat si třeba pamětníka nějaké události nebo někoho, koho se ta událost přímo týká, případně s žáky absolvovat nějakou exkurzi. Aby si formou zážitku to téma nějak víc osvojili. A stejně tak bychom rádi apelovali na to, kdyby byly právě v těch regionech třeba učební materiály, které by zohledňovaly problémy toho regionu, ten regionální kontext. To si myslíme, že je velice důležité a pomohlo by to vzdělávání v Karlovarském a Ústeckém kraji.“

Podle výsledků výzkumu se přístupy českých a zahraničních učitelů k citlivým tématům ve výuce příliš neliší.