Případ Arigona

Ve čtvrtek večer se před sídlem vlády a prezidenta sešlo téměř 10 tisíc demonstrantů, včetně známých herců, spisovatelů a dalších osobností, aby vyjádřilo podporu Arigoně a její rodině. Po deseti letech v Rakousku se totiž musí vrátit zpět do Kosova, protože nedostala azyl.

Celý národ se zabývá otázkou, co znamená slovo „unverzuglich“. Každý cizinec by běžně tento výraz přeložil jako „neodkladně“ nebo „bez prodlení“. Jenže co znamená tento výraz v běžné němčině, nemusí platit v úředním jazyce. I rodilí Rakušané se této zcela zvláštní formě mluvy učí, chtějí-li zastávat odpovědnou funkci v důležitém úřadě.

A tak ono kouzelné slůvko „unverzuglich“ začali objasňovat ti nejpovolanější, totiž odborníci ústavního soudu, ministerstva vnitra a také experti na azylové právo. Teď už každý ví, že když úřady rozhodly o odchodu osmnáctileté Arigony Zogaj, jejích dvou sourozenců a nemocné matky, neznamená to hned nebo zítra, ale třeba až po obdržení školního vysvědčení.

Arigona navštěvuje už 8 let zdejší školy. Perfektně zvládla němčinu, a tak prospívá s výbornými známkami. Škoda, že Rakousko nevyužije nákladů, které do jejího vzdělání vložilo. Rodina Arigony se dobře integrovala a nežije ze státní podpory. Navíc zdejší společnost stárne, proto bude potřebovat mladé síly. A jedna se nabízí.

Místo toho, aby společnost Arigonu v budoucnu využila, ministerstvo vnitra jí po 10 letech pobytu odmítlo udělit azyl. Lidé, kteří v sobě chovají nenávist k cizincům, tleskají lidovecké ministryni vnitra Marii Fekterové. Ostatní volají po udělení víza z humanitárních důvodů. Politici uvozují své názory frází: „Je nám líto, ale...“

Arigona se stala symbolem azylového práva. Udělení legálního pobytu v Rakousku by prý mohlo sloužit jako příklad dalším žadatelům. Jeden Afričan údajně čeká na udělení azylu už třináct a půl roku. Nebylo by tedy lepší udělování azylu vyřizovat „unverzuglich“, tedy neprodleně?

Z Vídně pro Radiožurnál Marie Woodhamsová