Příběh lásky a zrady z oázy uprostřed Číny

Před palácem panuje čilý ruch, vládce se totiž právě vrátil z dlouhé výpravy. U dveří ho vítá správce, zatímco služebnictvo se stará o velbloudy i koně. Po chvíli už guvernér Turfanu usedá do měkkých polštářů a občerstvuje se přinesenými datlemi a dalším ovocem.

Popisovaná scéna se odehrála někdy kolem poloviny 18.století a oním vládcem nebyl nikdo jiný než legendární hrdina Aminhezu. „Povím vám příběh z doby, kdy ještě nevládl,“ začíná své vyprávění průvodkyně starého paláce v Turfanu, patrové, převážně zděné stavby ve tvaru čtverce.

Jedna z historických zbraní|foto: Robert Mikoláš

„Narodil se v bohaté rodině v malé obci v Sin-ťiangu v roce 1694. Za jeho života se na trůnu vystřídali tři císařové dynastie Čching, které v dospělosti věrně sloužil. Důvěru panovníků Říše středu si získal udatnými a odvážnými kousky. Prvním z nich byla obrana rodné vesnice, z jejíchž obyvatel vytvořil malou armádu, a dokázal tak odolat mnohonásobné přesile mongolských nepřátel,“ pokračuje.

Stoupám po vstupních dřevěných schodech a vcházím do místností, které sloužily samotnému guvernérovi. Všude na zemi jsou rozložené měkké koberce, nechybí nízké stolky a historické vázy, na stěnách visí původní zbraně a v nikách jsou vystavené keramické džbány. Výzdoba je směsí čínských a islámských prvků.

Vstup do soukromých komnat guvernérovy manželky|foto: Robert Mikoláš

„Když byl Aminhezu mlád, potkal svou životní lásku. Dívka kvůli němu však hodně trpěla a nakonec se proti vlastní vůli stala ženou někoho jiného. Zajali ji totiž nepřátelé a jejich panovník ji přinutil, aby si ho vzala. Navíc na velkolepou oslavu pozval i samotného Aminheza, kterého chtěl zabít. Přestože ho otec varoval, že jde o past, nakonec se tam vydal. Chtěl ji ještě spatřit,“ dozvídám se další část smutného příběhu.

Mezitím sestupujeme do podzemních chodeb, které spojují obě hlavní části paláce. Ta druhá bývala určena ženám a nacházel se v ní i harém. Životní láska vládce Turfanu ovšem do těchto prostor nikdy nevstoupila. On sám se však zachránil jen díky ní.

Expozice v jedné z podzemních chodeb |foto: Robert Mikoláš

„Dozvěděla se o připravované léčce a chtěla ho varovat. Pohrozili jí však smrtí, pokud cokoli prozradí. Naštěstí si oba pamatovali společná tajná znamení, která v dětství používali. Když tedy Aminhezu vešel dovnitř, ihned jejím gestům porozuměl. Vymyslel si, že něco zapomněl u koní a že se pro to vrátí. Samozřejmě ujel pryč, a i když se za ním vydali, nedostihli ho,“ končí své vyprávění průvodkyně.

Socha legendárního čínského vládce Aminheza|foto: Robert Mikoláš

Někdejší strážce severozápadní hranice Říše středu milovanou ženu už nikdy nespatřil, o to více se zaměřil na obranu a rozvoj svěřeného území. A právě na jeho počest byla naproti paláci v 2. polovině 18. století postavena nejkrásnější a nejvyšší mešita v celé Číně nesoucí jeho jméno. A samotný Turfan, což v překladu znamená úrodná země, je dodnes označován jako zelený ostrov v moři písku.