Před 78 lety vypálili nacisté obec Lidice. Německá demonstrace moci šokovala celý svět

Čtěte také

iROZHLAS

Z dobových materiálů vyplývá, že lidé detaily o tragédii Lidic nevěděli, říká jeden z největších sběratelů

„Do dneška jsem se nesmířila se smrtí tatínka. Jemu bylo padesát let a něco tušil, protože u branky mi řekl: Snad dá Bůh, že se ještě uvidíme.“ Jaroslavě Skleničkové, poslední žijící lidické ženě, bylo šestnáct let, když se uprostřed noci musela rozloučit se svým otcem. Jen o pár hodin později zastřelili 173 lidických mužů a chlapců.

Tragédie lidických dětí

Mezitím Němci násilím odebrali matkám děti a ženy poslali dál do koncentračních táborů. Nikdo tehdy netušil, že jsou jejich děti v Lodži a zbývá jim jen několik týdnů života, říká historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.

3. července 1942 přišlo rozhodnutí, že děti budou převezeny do vyhlazovacího tábora Chelmno nad Nerem. 82 dětí nacisté zavraždili, jen několik jich vybrali na poněmčení. O osudu dětí se matky dozvěděli až po válce.

Z koncentračních táborů se vrátilo 143 žen. Dětí se podařilo vypátrat 17.

Ještě dlouho po válce měly matky z Lidic naději, že se jejich děti najdou. Z knihy Osudy lidických dětí.|foto:Bronislava Janečková

Demonstrace moci

Vypálení Lidic znamenalo v pro český národ v první chvíli obrovský otřes, řekl u příležitosti loňského výročí Českému rozhlasu vojenský historik a současný ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Čtěte také

iROZHLAS

Nacisté se chtěli Lidicemi pochlubit. Bylo to zvěrstvo i na druhou světovou válku, říká historik Stehlík

„Takové zvěrstvo, jaké nacisté na Lidicích spáchali, patřilo k výjimečným i přes to, že byla druhá světová válka. I z toho důvodu, že se jím doslova a do písmene veřejně pochlubili. Obec byla srovnána se zemí, jméno obce bylo vymazáno. Mělo to opravdu předvést celému světu, čeho jsou schopni.“

Lidice jako symbol

A svět si toho všiml. Celá řada měst a obcí například buď pojmenovala na památku Lidic náměstí či ulice, nebo se dokonce některé obce přejmenovaly na památku Lidic, upozornil Stehlík.

„Pro naši exilovou reprezentaci to znamenalo možnost prosadit, že Československo je národem bojujícím. A to nejenom díky atentátu a tomuto obrovskému nacistickému zločinu. Mohli tak dosáhnout oduznání mnichovské dohody.“