Pracují, pomáhají, chodí do školy. Jak si na život v Česku zvykají „naši“ Ukrajinci?

„Chceme pracovat, abychom mohly posílat nějaké peníze domů.“ Studentky práv Hana a Bohdana našly útočiště v tiskárně

Pár dní nato, co utekly před válkou na Ukrajině, našly dvě studentky práv práci v tiskárně v malé obci Svatava na Sokolovsku. Bohdana s Hanou mají výhodu, že se nemusejí starat o děti, na druhou stranu část vydělaných peněz chtějí posílat rodičům, kteří utekli na západ Ukrajiny a jsou bez práce a bez prostředků.

Průmyslový areál ve Svatavě vypadá na první pohled omšele a zanedbaně. Tiskárna stojí mezi cihlovými halami v zadní části a při pohledu zdálky bych si nevsadil, že uvnitř stojí moderní stroje a celý interiér připomíná solidní grafické studio i s výrobnou. Voní tu barvy a dřevo.

Čtěte také

„To je spíš vůně papíru,“ směje se šéf tiskárny Tomáš Trčka, dohola ostříhaný chlapík s výrazným dlouhým vousem. Z obchodního oddělení kráčí do provozu, kde u dlouhého stolu před hromadou papírů sedí dvě mladé ženy. „To jsou naše holky,“ říká vesele Tomášova manželka Lucie Trčková.

Lucie a Tomáš Trčkovi ubytovali i zaměstnali studenky z Charkova

Pro rodinu i dobrovolníky

„Ja právník“, říká Hana a Bohdana doplňuje: „Advokát“.  Studují právo v Charkově, a s češtinou teprve začínají. Po útěku se dostaly do Karlových Varů a v uprchlickém centru se přes dalšího člověka seznámily s manželi Trčkovými. V tiskárně začaly pracovat takřka hned.

„Děláme kde co, třídíme papír, připravujeme různé výřezy. Sice jsme to nikdy nedělaly, ale je to normální práce – děláme do šesti do půl třetí,“ popisuje mluvnější tmavovlasá Hana.

Tomáš Trčka je s posilou v tiskárně spokojený. „Holky jsou šikovné, a navíc tahle práce není nijak složitá. Domluva byla rychlá, anglicky nebo poločesko-ukrajinsky.  Je to práce sezónní, takže si pravidelně najímáme brigádníky. Ale říkali jsme si, že i kdyby se nehodily úplně, tak jim nějakou práci vymyslíme, protože jsme jim chtěli pomoct.“

Tohle Bohdana s Hanou vědí, protože jejich známí shání práci několik týdnů a ne vždy úspěšně. „Chceme pracovat, abychom mohly posílat nějaké peníze domů. Sháníme prostředky i pro dobrovolníky. Jasně, nejsou to miliony, ale aspoň něco. Moc děkujeme Tomášovi a Lucii, že tu můžeme pracovat,“ vyjadřují vděčnost.

Hana a Bohdana, ukrajinské studentky práv

Tři ženy v domě

Trčkovi se rozhodli pomáhat se vším všudy, a tak obě studentky u nich doma i bydlí. Lucie jim připravila jeden pokoj i se sociálním zařízením. „Sdílíme kuchyni a koupelnu, ale všechno je v pohodě. Na všem jsme se domluvili. Občas nám holky uvaří nějaké ukrajinské jídlo, je to bez problémů,“ popisuje.

Tomáš manželku poslouchá a při zmínce, že koupelnu využívají místo jedné hned tři ženy, se zasměje: „Je to pravda, tři ženské a ještě kočka, ale dobrý, žiju.“  Navíc mají podle Lucie tolik práce a různých koníčků, že stejně nejsou příliš často doma. „Soužití není problém.“

Bohdana s Hanou v Charkově sice studovaly a ještě by měly pokračovat, nemají ovšem s sebou žádné dokumenty, kterými by to dokázaly. S pomocí Lucie a Tomáše se jim ale podařilo přihlásit na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, chodí do kurzů češtiny a od září by měly začít studovat v Praze.  Když to všechno dobře dopadne.

autoři: Ľubomír Smatana , agf
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.