„Ukrajinky nečekají na pomoc, pracují hned, jak to jde.“ V kempu v Řevnicích vaří ukrajinská jídla

V malé kuchyni se mezi hrnci a varnými plotnami otáčí tři ženy. Česky s přízvukem mluví třicátnice Viktorie, která se do Česka přivdala před dvěma lety.  Nejstarší je Erika, která česky nemluví ani trochu, stejně jako její dcera Naděžda. Obě utekly před válkou. Upekly spolu pampušky, které se podávají jako příloha k boršči.

„Vařila jsem u nás v restauraci, takže vlastně dělám to, co jsem dělala doma. Teď připravuju ještě brambory na vareniky, ty budou k obědu zítra.“ 

Veronika drží pokličku, Viktorie obsluhuje|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Ukrajinská kuchyně

Dnešní menu je hodně hustý, do ruda zbarvený boršč s kusy hovězího masa a karbanátky s bramborovým salátem. „Karbanátkům říkají na Ukrajině kotlety,“ dodává Veronika, partnerka majitele kempu, která má kuchyni na starost a teď zrovna prodává obědy ze stolu před restaurací.

Čtěte také

„Exploze v tobě probudí živočišné instinkty.“ Dva psychologové o útěku z války i pomáhání v Česku

„Okénko jsme tu měli i přes covid, takže pokračujeme. Ženy si tady spolu vařily, nám to zachutnalo, tak jsme to začali nabízet hostům, ať taky propagujeme ukrajinskou kuchyni.“

Várnice s borščem stojí na modročerveném ubruse, karbanátky se schovávají pod pokličkou a Veronika vítá další hosty. „Ze začátku, když byla velká solidarita s uprchlíky,  jsme prodali i sto šedesát obědů za den. Teď, co byly studené dny, tak to trochu pokleslo,“ hodnotí.

Z kempu uprchlický tábor

Někdo si bere jídlo ke stolu, musí ale svítit slunce. Většina zákazníků si odnáší jídlo v krabičce a třeba dvě místní ženy, vnučka s babičkou, si přinesly vlastní nádoby. „Chceme je podpořit a zároveň se nám líbí, že nečekají, že něco dostanou na ruku. Pracují a snaží se nás obohatit. Budeme to určitě šířit dál,“ slibují před odchodem. Mezitím přicházejí další hosté.

Musíme se uživit sami, a když vyjde příspěvek od státu, tak to bude bonus navíc.
Štefan Oršoš, majitel kempu v Řevnicích

Stůl s jídlem je po stranách ozdobený květinami, které přivezl majitel kempu Štefan Oršoš. „Modré a žluté, to se celkem povedlo,“ usmívá se spokojeně. Kemp předělal na „uprchlický tábor“ v podstatě okamžitě, jak začali přijíždět první uprchlíci.

Naděžda to rozjíždí v kuchyni|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

„Udělal jsem to rychle, impulzivně. Jako všechno, co dělám, takže to bylo přes noc vymyšlené. Chtěl jsem vyjádřit odpor a rezistenci k tomu, co se děje. A tohle mě napadlo,“ shrnuje lakonicky.

Kemp nebude letos pro turisty otevřený, v chatkách zůstanou bydlet ženy a děti. Otevřená naopak zůstane restaurace, kde se pravidelně konají přes léto kulturní akce.

Se ztrátami se počítá 

Štefan Oršoš s ekonomickými ztrátami počítá, na druhou stranu získal dárce, sponzory a příspěvky chodí i na zřízený účet pro ukrajinské uprchlíky. „Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, jak se k tomu stát postaví. My jedeme modelem, že se musíme uživit sami, a když vyjde příspěvek od státu, tak to bude bonus navíc.“

Podle Štefana Oršoše už pracují všechny ženy, které v kempu bydlí. „V kuchyni se jich střídá šest, další chodí různě uklízet po domácnostech a některé pracují na zahradě. Více méně všechny ženy tady práci mají,“ vypočítává Štefan Oršoš.

Práci ukrajinským ženám sehnal spolu s přáteli a se spolkem, který tady v okolních obcích působí. 

Bez šašliku to není ukrajinský oběd|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas