Práce 26 hodin v kuse se nedá vydržet. Lékaři jsou vyčerpaní, vyhořelí a propadají alkoholu, popisuje předseda Mladých lékařů

Čtěte také

iROZHLAS

‚Diskuse nebyla žádná, chystáme akci.‘ Lékařům došla trpělivost s přesčasy

Sekce mladých lékařů České lékařské komory v pondělí vyzvala politiky, aby sněmovna odmítla novelu zákoníku práce, která má mimo jiné zdvojnásobit limit přesčasů u lékařů, a to na 830 hodin ročně. Pro záchranáře má jít o 1000 hodin přesčasů za rok. Novelu do sněmovny vrátil Senát. Poslanci o ní mají hlasovat příští týden v úterý. Vedení sekce pohrozilo, že pokud poslanci návrh schválí, lékaři přestanou od 1.prosince sloužit dobrovolné přesčasy. Vy zastupujete spolek Mladí lékaři, což je jiný subjekt než Sekce mladých lékařů. Připojili byste se i vy k bojkotu přesčasů, pokud novela projde? 

Předně chci poděkovat kolegům ze Sekce mladých lékařů České lékařské komory, že této věci dali tak velký mediální prostor a eskalovali to. Ono to celé začalo na našem průzkumu, který udělal náš spolek. A toho se pak chytila Česká lékařská komora. Já bych se nerad stavil do role, jestli se připojíme nebo nepřipojíme.

My jsme všichni členové České lékařské komory, akorát náš spolek je samostatný právní subjekt, který funguje paralelně v českém zdravotnictví, tak jako spousta jiných subjektů, které asi nemá smysl jmenovat. Je tady mnoho lékařských spolků, my jsme jedním z nich, ale Česká lékařská komora je subjekt, ve které jsme ze zákona všichni povinně členovy.

Cítíte mezi lékaři velkou podporu této iniciativy? Opravdu hrozí, že ta hrozba bude naplněna a že od prosince bude provoz nemocnic výrazně omezen?

Míra podpory se velice obtížně posuzuje. Z jejich průzkumů, který teď udělali na téma podpory výpovědí přesčasů nad 150 ročně se zdá, že někde kolem 4 tisíc mladých lékařů a lékařek se vyjádřilo, že by eventuálně vypověděli tyto přesčasové hodiny nad 150 hodin. Vždy to je potřeba vztáhnout k nějakým mírám. V českém zdravotnictví je kolem 20 tisíc nemocničních lékařů, máme tady kolem 150 až 160 nemocnic, když si to propočítáme, vychází nám, že 4 tisíce je pětina doktorů. To rozhodně není málo.

Vy jste už před chvílí říkal, že jste jako Mladí lékaři v červnu zveřejnili průzkum, jak to ve skutečnosti ve zdravotnictví se službami a přesčasy je. Vycházeli jste z odpovědí skoro 600 lékařů z různých zdravotnických zařízení z celé republiky. A zjistili jste, že v průměru ti dotázaní sloužili 77 hodin přesčasů měsíčně. To je dokonce ještě víc, než kolik má umožnit  sporná novela zákoníku práce. Jsou v tomto směru výraznější rozdíly mezi jednotlivými typy nemocnic, třeba mezi velkými fakultními a mezi krajskými nebo oblastními?

Ten rozdíl je zcela jednoznačný. Ve fakultních nemocnicích je víc personálu, víc zdravotníků, víc lékařů. Dá se říct, že tam méně intenzivně porušují zákoník práce, než v těch menších krajských anebo nejmenších městských nemocnicích.

Podle průzkumu průměrná směna lékaře trvá 26 hodin. Opravdu lékař může udržet takto dlouho pozornost?

Čtěte také

iROZHLAS

Směna doktorů trvá 26 hodin i víc. ‚Klepou se vám ruce, nabouráte cestou domů,‘ popisují Mladí lékaři

Závisí to zcela jednoznačně na druhu pracoviště, na kterém pracuje jako lékař. Nelze si představit, že by jakýkoliv člověk byl schopen 26 hodin v kuse udržet pozornost a kontinuálně pracovat. To je jednoznačně nemožné. Já tady u vás sedím po 24 hodinách ve službě, takže jsem trochu unavený. Dovolil bych si to na svém příkladě ukázat posluchačům. Ráno jsem přišel do práce v 7:30. Pracoval jsem celý den, služba mi skončila v 7:30 ráno. Já pracují většinu času v dětské části Fakultní nemocnice v Motole.

Je jednoznačně nemožné, aby byl jakýkoliv člověk schopen 26 hodin v kuse udržet pozornost a pracovat.

Tam je poměrně velký urgentní příjem pro děti přímo v pohotovostní ambulanci. Chodí tam velká spousta lidí. Asi do 22:00 jsem v podstatě velmi intenzivně pracoval s tím, že tam ale byly nějaké momenty, které byly víc hluché. Těch pacientů nebylo tolik. Měl jsem chvíli čas na nějaký krátký odpočinek. A potom od 22:00 nebo 23:00 jsem si ještě dodělával nějakou práci z toho dne a kolem 1:30 jsem si šel lehnout. Ve 2:00 nebo ve 3:00 mě vzbudili. Musel jsem jít udělat dva ultrazvuky.

Než se člověk s těmi pacienty sejde, provede ultrazvuk, napíše vyšetření, tak mi to zabralo kolem jedné hodiny. Když se takto v noci vzbudíte, aktivizujete se, tak samozřejmě pak hodinu nemůžete usnout. Takže nějaké dvě hodiny jsem byl vzhůru. A kolem 5:00 jsem znovu usnul. Ten spánek už samozřejmě potom za moc nestojí, člověk je další den unavený. Toto je tedy popis jedné konkrétní služby.

Čtěte také

iROZHLAS

Předseda mladých lékařů: Dobrovolné přesčasy jsou iluze, mladí zdravotníci jsou do nich tlačeni

V minulém roce jste ve spolupráci s psycholožkou Michaelou Houdkovou provedli průzkum, který se zaměřoval na duševní pohodu zdravotníků. Co z něj vyplývá? 

Ten počet respondentů byl 465. Není to moc velký vzorek, ale dává to nějakou informaci. A 70 procent zdravotníků, kteří odpověděli, se cítilo vyčerpaně, 46 procent se cítilo vyhořeně, 33 procent uvádělo, že trpí úzkostnými poruchami, 28 procent uvedlo, že trpí depresemi, 37 procent uvedlo, že trpí psychosomatickými obtížemi. Dále 17 procent uvedlo, že má posttraumatickou stresovou poruchu a 20 procent nadužívá alkohol, léky nebo drogy.

Dvacet procent lékařů v průzkumu uvedlo, že nadužívá alkohol, léky nebo drogy.

Vy už jste se o tom zmínil několikrát, že praxe, o které mluvíme, je v rozporu se zákoníkem práce. Když se podíváme do zákoníku práce, jasně stanovuje, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, že maximum přesčasů je 30 hodin měsíčně. Váš výzkum zjistil, že v praxi jsou tedy oba tyto limity více než dvojnásobně překročeny. Jak je to možné? Jakým způsobem nemocnice obcházejí zákoník práce?

Tak ty cesty jsou. Zákoník práce se týká nemocnic i lékařů, a to zdůrazňuji z jednoho důvodu. Jestli lékař bude pracovat dva dny v kuse a způsobí nějakou újmu pacientovi a pacient ho bude žalovat, tak u soudu to bude lékaři přičteno jako přitěžující okolnost. Na to je judikatura, a to bych chtěl zdůraznit, že by kolegové lékaři a lékařky ve svém vlastním zájmu vůbec na toto neměli přistupovat.

Když bude lékař pracovat dva dny v kuse, způsobí pacientovi újmu a dojde k soudu, bude mu to přičteno jako přitěžující okolnost.

Protože pokud na to přistoupí a neohradí se vůči tomu, dojde k nějakému poškození a dojde k soudu, tak soud na základě judikatury, to víme, to bude vnímat jako přitěžující okolnost, že lékař porušil zákoník práce zcela vědomě.

Měl byste pro celou tu situaci nějaké řešení?

Čtěte také

iROZHLAS

Kdyby lékaři skutečně odešli do důchodu, tak se české zdravotnictví zhroutí, varuje šéf komory Kubek

To řešení je na více úrovních a toto je podle mě to nejdůležitější a relativně rychle dosažitelné, protože ty ostatní jsou na úrovní sci-fi anebo neproveditelnosti. Nelze zvýšit počet mediků a absolventů. Jen můžeme přijímat více lékařů ze zahraničí. Tam se dá udělat kus dobré práce, protože Česko bohužel není cílovou zemí pro lékaře z východní Evropy. Oni mnohem více směřují do Rakouska, Německa, protože jsou tam za prvé lepší platové podmínky a za druhé je tam systém chce pustit.

Je třeba přijímat lékaře ze zahraničí a pracovat na upgradu systému komunikace ve zdravotnictví.

A mnohem snadněji než u nás. U nás je skutečně ta administrativa kolem velmi náročná a vstup lékařů k nám je velmi složitý. Takže tady můžeme zapracovat. Pak je tady rozhodně potřeba začít mnohem efektivněji, rychleji pracovat na upgradu celého systému komunikace ve zdravotnictví, výměně informací, protože lékaři tráví ohromné enormní množství času přepisováním textů.

Pacienti si nosí svoje zprávy v textové podobě vytištěné na papíře. A nakonec, a to bych chtěl vypíchnout, nechci znít tak, že my chceme jen zvyšovat mzdy lékařů a že jsme jen lační po penězích, ale je potřeba lékařům zvýšit mzdy.

Souhlasí Martin Kočí s tvrzením ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, že jsou přesčasy lékařů dobrovolné a nikdo je k nim nemůže nutit? A je hlavním motivem lékařů přistoupit na více přesčasů vyšší mzda? Poslechněte si celý rozhovor.