Potkat je nechcete, pozorovat ano. „Medvědi nejsou krvelačné bestie,“ ujišťuje tatranský průvodce
Nad touhou vyrazit do hor za medvědy většina Slováků zdvihá obočí. Setkání s obávanou a údajně přemnoženou šelmou se většina snaží vyhnout. Právě na podzim je ale ideální čas na pozorování medvědů. S blížící se zimou totiž zvířata vystoupají na odhalené vrcholky Tater, kde se do zásoby přežírají borůvkami. K zážitku, který v Česku nenajdete, pak stačí jen dalekohled, trpělivost a šikovný průvodce.
„Medvědi mají takové svoje komunikační body, komunikační uzly, a to jsou medvědí stromy. Medvěd se postaví na zadní a tře se o strom. Ty jsou potom samozřejmě chlupaté,“ ukazuje Martin Peleš z organizace Lesmír na velkými drápy strženou kůru smrku, chlupy nalepené v pryskyřici nebo otisky zubů na rozcestníku. „Tímto způsobem spolu medvědi komunikují, aniž by se museli setkat.“
Čtěte také
Přímo na turistické stezce jsou spousty pobytových znaků medvěda hnědého. Že se jedná skutečně o medvědí chlupy, se dá ověřit jednoduchým testem. „Medvědí chlup je pružný, elastický – nezlomí se,“ ukazuje můj průvodce, jak vyloučit záměnu s chlupy jelenů nebo divočáků.
Hory jsou to pravé
Šlapeme dál Koprovou dolinou v západní části Vysokých Tater. Martin přednáší detaily z medvědího života, povídá o ekologii lesa, pojmenovává vůně i zvuky okolí. Celou cestu hlasitě mluví, hlavně mezi křovinami, aby dal najevo, že jsme tu, a zabránil přímému střetu s medvědem.
„Už jsme přes tisíc metrů, tady je přirozené prostředí pro medvědy,“ upozorňuje, proč zastavujeme na místě se širokým rozhledem na tatranské vrchy. Zvířata budeme pozorovat na dálku přímo z turistické stezky. Spolu s Adélou, Janou a Honzou zdviháme dalekohledy k horským loukám nad hranicí lesa a pátráme.
„Vojta, Kuba s Matějem“
Vystřídali jsme několik stanovišť, objevili majestátního jelena a několik laní, ale najít medvěda se dlouhé desítky minut nedaří. Úspěšný byl nakonec průvodce Martin.
„Máme tu medvědici se dvěma malými. Když se budete dívat takto, tak brzy vyjdou,“ radí, kam namířit dalekohledy. „To je jak Vojta, Kuba s Matějem,“ raduje se z roztomilé podívané členka naší výpravy.
Zatímco se medvíďata perou a skotačí, Martin vysvětluje, že úspěch leží ve znalosti doliny, medvědů, ale i toho, jestli zrovna plodí jeřabiny nebo je úroda limbových oříšků. Díky tomu ví, kam se koukat.
Čtěte také
Nebojte se medvědů
Medvědi byly na přelomu 19. a 20. století na západ od Karpat téměř vyhlazeni. Slovensko je pro jejich pozorování ideální zemí. Úspěšnost má Martin téměř stoprocentní. Jezdí Češi, Slováci, Němci nebo Američané.
„Měl jsem tu i chlapíka, který byl za medvědy na Aljašce a neviděl je. Byl neskutečně šťastný, že přijel sem na Slovensko,“ komentuje Martin.
Na Slovensku převládá z medvědů strach. Organizace Lesmír se snaží přinášet zážitky i osvětu o možném soužití lidí a šelem.
„Je krásné pozorovat tato zvířata v přirozeném prostředí, bez vyrušování, když o vás nevědí. Vidíte, jak se chovají, že to nejsou ty krvelačné bestie, jak jsou často prezentovaní, ale že žijí svým krásným životem. Třeba teď, když pozorujeme medvědici s mladými, jak na ně po celou dobu dává pozor,“ uzavírá průvodce Martin Peleš.
Související
-
Na šelmy znám finty. Naučil jsem si je tak, že jsou poslušní jako slepičky v kurníku, říká medvědář
Českokrumlovský medvědář Jan Míša Černý měl k medvědům vztah od dětství. „Mám na medvědech rád tu zvířecí důstojnost a hrdost. Je to jeden z pánů lesa,“ říká Jan Černý.
-
Medvědí maso chutná jako žádné jiné, doporučují Finové. A kdo radši něco běžnějšího, ať si dá soba
Ryby, kořenová zelenina, lesní plody a sobí maso. To jsou opěrné body finské kuchyně. V Helsinkách ji můžete vyzkoušet i na neobvyklých místech.
-
Co dělat při setkání s dvouapůlmetrovým medvědem? Předstírat,...
Situace medvědů grizzly v americkém národním parku Yellowstone se v posledních letech díky jejich přísné ochraně zlepšila. Stále častěji tak dochází k situaci, kdy ...