Postava zdravotní sestry se mě držela. Mám v sobě stejnou temnotu, přiznává čerstvá držitelka Českého lva Klára Melíšková

Kvůli roli jste musela nosit brýle se silnými dioptriemi. Pomáhaly vám dosáhnout zamlženého pohledu, nebo vás naopak obtěžovaly?

Musím říct, že mi pomáhaly. Původně měla Eva Ungrová, umělecká maskérka, vymyšleno, že budu mít minusové čočky, aby se to vyrovnalo. Jenomže mně se z toho dělalo špatně, takže jsem nakonec hrála jenom v brýlích se třemi dioptriemi.

Klára Melíšková ve filmu Podezření|foto:Česká televize

A vlastně mi pomáhaly, protože jsem viděla okolí do půl metru přede mnou a všechno, co bylo dál, jsem měla v mlze, což mi pomáhalo hrát postavu Hany Kučerové, která – myslím si – takto fungovala, moc nevnímala vnějšek, byla uzavřená a nevycházela ven.

Na konkurzu na hlavní roli byla řada vynikajících českých hereček. Producent později řekl, že snad nikdo nechtěl tu roli tak moc jako Klára Melíšková. Co vás tak lákalo?

Cítila jsem, že v sobě tento charakter mám a že bych do role uměla dát všechny barvy, aby nebyla jenom černobílá, aby z ní nebyla zlá, ukřivděná paní, která škodí pacientům. Na kamerových zkouškách, kde už byla i Denisa Barešová, jsme do sebe úplně zacvakly, rozjela se mezi námi chemie a já si říkala, že přece všichni musí vidět, že jsme to my. A cítila jsem, jak se mě ta postava zdravotní sestry drží. A režisérovi Michalu Blaškovi jsem říkala – stejně ti to nevyjde, Míšo, jestli to vymyslíš hlavou, tak ti to neprojde.

Čtěte také

Díky trapným okamžikům objevuju sama sebe, říká herečka Klára Melíšková

V jednom starším rozhovoru jste se nechala slyšet, že jste při natáčení klíčové scény byla hodně ve stresu. Pochybujete o sobě?

Pořád, ale už méně. Šlo o nejdůležitější scénu. Michal Blaško mi řekl, že jestli netrefím polohu mezi jemností a hrubostí, ve které se postava pořád nachází, že to nemůže pustit dál. Takže jsem se v karavanu zkoncentrovala, a když jsem přišla na plac, bušilo mi srdce tak hlasitě, že zvukař říkal, že mě přes něj neslyší.

Scénu jsme jednou přehráli a Michal řekl, že je to tam, že už si s tím budeme hrát. Pamatuji si, že se mi tak moc ulevilo, že mi vypadl veškerý zbývající text, takže jsme si museli dát pauzu, abych si ho mohla znovu přečíst.

Postava Hany Kučerové má spoustu záporných stránek, je tvrdá, svým způsobem nešťastná. Ale vy mi taková nepřipadáte.

Ale přesto v sobě jakousi temnotu mám. Když jsem přemýšlela nad ženskou energií, dozvěděla jsem se, že k ní temné spodní proudy patří, že je to část celé velké mozaiky. A mně přijde skvělé, že je můžu použít při ztvárnění nějaké temné postavy, můžu ji objevovat a hrát si s ní.

Co jejímu životu přináší klid a co cítila, když ji režisér nechal zestárnout o 30 let? Poslechněte si celý rozhovor.