Postava Lichoratky není jen zlá a temná, říká Jana Plodková, která hraje v pohádce Čarodějův učeň
Velké proměny mě nesmírně baví, přiznává herečka Jana Plodková. Dokazuje to i ve své nejnovější roli záporné postavy sudičky v pohádce Čarodějův učeň. Ztvárnit čiré zlo je ale podle ní velmi obtížné. Jak udělat zlou postavu, aby byla i zábavná?
„Nechtěli jsme, aby ta postava byla vyloženě jenom zlá a temná, aby se děti bály přeci jenom trošku, tak jsme hledali i nějaký ten humor,“ popisuje.
Lichoratka v pohádce kráčí dlouhým krokem, je shrbená – když člověk žije ve zlu, tak ho to ohne, jak se brání dobru. Postupem času se přidala i hlasový stylizace. „Když jsem se viděla první den v zrcadle, tak jsem byla nadšená, představa se sešla s výsledkem a hrozně jsem se na ten plac těšila,“ pochvaluje si.
Při pohádce je vždy větší zábava na place, než když se dělá drama, kdy jsou herci do rolí více ponoření. „Ale u pohádky když zlobíte, tak to zlobení vás doprovází i mimo kameru,“ usmívá se.
Ráda také, když se s ní při natáčení pracuje jako s materiálem - režisér se nebojí s ní provézt nějako změnu, ať už barvy vlasů, střihu, postavy… „Pokud tvořím postavu, tak si můžeme dovolit nevycházet jenom ze mě,“ nastiňuje.
Negativní postavy nabízejí větší prostor pro vrstvy zla, oproti tomu kladná role je obtížná – udržel linku, která nebude například přesladká. Ztvárnit čisté zlo ale je náročné. „Jedna vrstva, když je to jenom čiré zlo, tak to diváka nebude bavit,“ míní.
