Poskytnutí první pomoci

00174074.jpeg

Možná, že i vy jste se někdy dostali do situace, kdy bylo nutné někomu pomoci. Máme na mysli zraněného člověka, třeba po automobilové nehodě. Ale mohlo by jít i o někoho, komu se udělalo špatně například v tramvaji či na ulici. Podle přednosty ortopedické kliniky pro děti a dospělé Fakultní nemocnice v Praze Motole Tomáše Trče, první pomoc někteří lidé dokáží poskytnout, jiní zase ne.

Trč: Domnívám se, že je více těch, kteří by to zvládli, ale obávají se třeba ublížení postiženému a proto pomoc raději neposkytnou. Při nečinném čekání na sanitku se také může pacientovi negativně změnit zdravotní stav.

Sehrává tady jistou roli i lidská lhostejnost?

Trč: Nedokáži to posoudit, myslím si, že zájem o pomoc trpícímu tady je, ale spíš bych mluvil o neznalosti. Mnozí lidé se také domnívají, že medicína vše zvládne, sanitka přijede co nejdříve i se zkušeným lékařem, který situaci vyřeší. Přece jenom doprava třeba po ucpané Praze trvá několik desítek minut a odborná pomoc pak třeba přijde pozdě. Někdy by stačilo málo a poraněný by mohl být zachráněn.

Jak bychom se měli chovat ke zraněnému, čeho se vyvarovat a jaký učinit zásah nejdřív.

Trč: Nejprve dáme pozor, abychom se neporanili sami, protože někdy místo poskytnutí první pomoci jednomu jsou nakonec zranění dva. Rozhodneme se, zda má pacient porušeny životní funkce a ty se snažit zachránit.

Jak to poznáme, můžeme s takovým člověkem hýbat?

Trč: Pokud nejde jinak zjistit, jestli mu tepe srdce, zda dýchá a výrazně nekrvácí, musíme s ním pohnout. Jinak se nám nepodaří tyto věci bezpečně poznat.

Sanitka hned nepřijede, jak se chovat dál?

Trč: Snažíme se udržet životní funkce, to znamená krevní oběh, dýchání a zabraňujeme nějakým dalším následkům. To je základ první pomoci, zní velmi jednoduše, ale praxe někdy bývá velmi složitá.

Učí se tyto věci na našich školách:

Trč: Ano a i na základních. V některých anketách mají školáci větší znalosti než dospělí lidé.