Popelnicová pokuta
Kanadský soud nedávno potvrdil, že policie může prohledávat odpadky podezřelých osob. Pokud policisté v popelnicích najdou cokoli usvědčujícího, bude to napříště platný důkazní materiál. Zvláštní pozornost, kterou věnují frankofonní země odpadkům, je až zarážející. Vezměte si třeba takovou Belgii.
„My už budeme hodní. Budeme vše dělat podle pravidel, ačkoli vaši krajané si z nich pranic nedělají,“ museli jsme napřed ústně a pak i písemně slíbit na obecním úřadě bruselské čtvrti Ixelles, kam si naši rodinu předvolalo právní oddělení kvůli odpadovému prohřešku.
Větu, že Belgičané na svoje vlastní pravidla příliš nedbají, jsem si v mluvené i písemné formě samozřejmě nechal od cesty. Protože kdybych tento argument použil, asi bych z kauzy, kterou způsobilo přání mojí dceři k narozeninám, tak lacino nevyvázl.
Vyzvedl jsem si na poště doporučený dopis, který se tvářil docela nevinně. Když jsem ho otevřel a přečetl, nemohl jsem uvěřit tomu, co v něm stálo. Byla to výzva k zaplacení pokuty 80 eur za porušení pravidel odpadového hospodářství.
V Belgii se totiž domácí odpad nehází do popelnic, nebo kontejnerů. Zavazuje se do bílých pytlů, které se v určený den vynášejí na zvyklostmi daná místa na ulici. Nejčastěji ke stromům bohatě zdobeným památkami po psech.
V polovině ledna jsme podle úředního dopisu odložili pytel na směsný odpad ke stromu před naším domem mimo určený čas. Tedy, jak už teď vím, ne až po 18. hodině ve středu nebo v sobotu. A to se nesmí.
Také mne nikdo nesledoval. Obecní pohodný, dozorce nebo dohlížitel, kterému se někdy hezky česky říká "šedý mor", prohrabal prý náhodně vybraný pytel a našel v něm obálku s naší adresou. Tu z odpadkového pytle vyndal jako důkaz toho, komu ten předčasně vynesený odpad patří.
Když jsem ihned po obdržení výzvy k zaplacení pokuty zašel na naši radnici, tak trochu silácky jsem žádal důkaz toho, že šlo právě o náš pytel, co trestuhodně ležel u stromu dříve než měl.
Přinesli složku a v ní desky, ze kterých vyndali obálku s adresou: Markéta Nováková, Chaussée de Waterloo, Brusel. Poznal jsem přání k dceřiným 2. narozeninám. Pochopil jsem, že proti belgické úřední mašinérii jsem asi bezmocný, a postavil se raději do pozice nevědomého cizince.
Přípis s omluvou a vysvětlením, že jsme opravdu netušili, kdy mají plochy pro odkládání pytlů se smetím úřední hodiny, by měl vše vyřešit. Protentokrát. Napříště budu raději poctivě nosit odpadky před dům až po klekání a raději nebudu do pytle dávat nic, podle čeho by mne mohli identifikovat.
Belgické úřady jsou nevyzpytatelné. Co kdyby z našeho pytle s odpadky jednou vylovily i něco jiného.
Pavel Novák, Český rozhlas, Brusel
