SERIÁL

16) Pomoci v nejtěžších chvílích. Petru Kuntošovou inspirovala vlastní zkušenost s nádorem mozku

Petra Kuntošová
Předchozí díl
Následující díl

Liberecká pobočka spolku Amelie, který pomáhá onkologicky nemocným, by patrně dodnes neexistovala bez Petry Kuntošové. Drobná dáma s krátkým ohnivě rudým sestřihem a usměvavýma očima před sedmi lety vyhrála s pomocí lékařů boj s rakovinou. Se svými zkušenostmi sociální pracovnice se pak rozhodla, že začně pomáhat ostatním.

„Bylo mi 32, měla jsem dvě malé děti. A zničehonic mě začala bolet hlava. Tak jsem šla do nemocnice, kde mi diagnostikovali pokročily nádor mozku,“ vypráví Petra Kuntošová, jak svou nemoc odhalila. „Během léčby jsem zjistila, že po zdravotnické stránce je o mě perfektně postaráno. Ale nikdo neřeší můj psychický stav, nebo na co mám nárok.“

Mezitím její dcera začala chodit do první třídy a mladší syn do školky. „Manžel se musel ze dne na den vyrovnat s tím, že je na vše sám.“ Podle Petry to zvládl perfektně a ona se uzdravila. Trvalé následky ale zůstávají: problémy s chůzí a se zrakem. „Ale jsem ráda, že to takhle dopadlo.“

Když se začala cítit lépe, asi dva roky po operaci nádoru, si uvědomila, že by chtěla pomáhat lidem s podobnými problémy. A tak založila libereckou pobočku spolku Amelie.

Někdy stačí poradit

„Nemocným a jejich rodinám zajistíme psychologa. Dopad onkologické nemoci často zasáhne i jejich blízké.“ A na co se lidé ptají nejčastěji? „Nevědí, jak vyřídit dlouhodobé ošetřovné. Lékaři pustí pacienta ze dne na den domů, ale nikdo jim neřekne, jak vyřešit otázku důchodu, nebo jak dál pracovat či jak ukončit dosavadní pracovní činnost,“ přibližuje koordinátorka spolku.

Petra Kuntošová věří, že díky své zkušenosti může onkologickým pacientům lépe pomoci – zná problémy, se kterými se setkávají, dokáže je vyslechnout a hlavně je příkladem, že všechno může dobře dopadnout.