Pokud to není opravdu nutné, necestujte, radí Romům ve Velké Británii Petr Torák
Velká Británie patří v souvislosti s epidemií covid-19 k nejpostiženějším zemím světa. Jak situaci zvládají tamní Romové přibližuje Petr Torák, který se tu věnuje práci s menšinami a s přistěhovaleckými komunitami.
Jak na současnou situaci reagují Romové ve Velké Británii? Nepodléhají panice?
„Do určité míry určitě ano, zejména v porovnání s jinými komunitami v Británii. Lidé mají strach o svoje bezpečí, o zdraví dětí a celé rodiny. Výskyt koronaviru je tu mnohem vyšší než v jiných zemích.“
Srovnávají čeští a slovenští Romové opatření ve Velké Británii s těmi, která jsou momentálně v České republice?
„V Británii nejsou nařízení tak přísná jako třeba v České republice nebo na Slovensku. Povinnost nosit roušky, omezení vycházení – to všechno je tu mnohem mírnější. Mezi lidmi to vyvolává strach a otázky. Proč to, co funguje v Čechách, není zavedené i v Británii? Zejména porovnáme-li počet obětí koronaviru a nakažených (Velká Británie eviduje k 15. dubnu téměř 100 tisíc nakažených).“
Vládne v Británii stejná solidarita jako v Čechách nebo na Slovensku? Šijí lidé roušky, předávají si dezinfekční prostředky?
„Lidé si tady z toho berou příklad. Musím říci, že většina Romů tady roušky nosí. Lidé, kteří mají peníze, roušky a dezinfekční prostředky mají, někteří si roušky šijí. Ti, kteří je nemají, mohou přijít k nám do Compas Charity. Rozdáváme zdarma jednorázové roušky, ale i ty šité, které nám dodává několik dobrovolníků. Máme proto roušky pro dospělé i pro děti. Zároveň rozdáváme hygienické gely na ruce, jídlo, toaletní papír, atd.“
Nechystají Romové kvůli strachu o rodinu, nebo z obav o ztrátu zaměstnání návrat do ČR na Slovensko?
Čtěte také
„Chystají a spousta jich už odcestovala. Motivací je jednak strach z nákazy, ale také i ztráta zaměstnání. Řada lidí o ni přišla buď úplně, nebo mohou pracovat jenom jeden den v týdnu a mají tím pádem méně peněz a nevystačí. Jen tady v Peterborough už se na mne s tímto problémem obrátilo přes 200 lidí, vím o potížích v Manchesteru. Lidé se zajímají, jestli mohou vycestovat a za jakých podmínek. Tedy ano, migrace je velká.“
Jedná se o lidi, kteří v Británii žili delší dobu?
„Jde o celé spektrum společnosti – od lidí, kteří tu dlouhodobě pracují po ty, kteří přicestovali nedávno. U nás zjišťují, za jakých podmínek mohou vycestovat, co k tomu potřebují. Říkáme jim, že musí mít formulář pro francouzskou policii, který je potřeba ukázat na hranicích, že musí emailem sdělit české ambasádě v Londýně svůj záměr vycestovat a u koho budou bydlet, atd. Zároveň se ale snažíme lidem vysvětlit, že pokud to není nutné, tak ať necestují.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.