Po stopách jediné pravé kolínské

Johann Maria Farina, dědic nejstarší německé parfumerie, je dnes spolu s bratrem jediným, kdo zná přesnou recepturu té jediné pravé kolínské. Ale samozřejmě se dá odhadnout, jaké ingredience se uvnitř flakónku s červeným tulipánem značky Farina skrývají.

V doprovodu průvodce Marka Maceje Lysakowského se vydávám do míst, kde se dodnes skladují sudy s vonnými esencemi. „Nacházíme se v původních prostorách, vidíme tedy, jak to tu vypadalo před třemi sty lety. Farinovi se podařilo vytvořit čistý destilát, do kterého přidal lehké esence z bergamotu, rozmarýnu, grepů, hořkých mandlí a dalších látek,“ přibližuje.

Jak se dozvídám, z bergamotového oleje se dnes vyrábějí už jen tři významnější produkty – Farinova kolínská, Angličané ho přidávají do čaje Earl Grey a Francouzi do bonbónů à la bergamot. Dováží se z Kalábrie a na jeden kilogram oleje se spotřebuje 200 kil těchto citrusů.

Výroba kvalitní kolínské není vůbec levnou záležitostí. „Jeden z nejdražších je jasmínový olej z Maroka, kilogram přijde na 15 tisíc eur. Na kilogram růžového oleje se spotřebují tři tisíce květů,“ upozorňuje můj průvodce.

Na jeden kilogram jasmínového oleje je třeba 700 kilogramů květů|foto: Klára Stejskalová

Každý den čichat kolínskou

Naivní by prý byla představa, že stačí smíchat různé esence a vůně je hotová. „Předpokladem je absolutní čich. To však zdaleka nestačí. Je třeba pracovat s čichem, tak aby se nepoškodily čichové buňky. A denně cvičit,“ zjišťuji.

Parfumér prý pro trénink potřebuje přibližně třicet lehkých esencí, ke kterým si přivoňuje každé ráno, ještě než si vyčistí zuby. Tyto podmínky sice nesplňuji, ale přesto přistupujeme s místním průvodcem ke zkoušce. „Tohle je úžasný příklad. Jde o stejnou sklizeň, ale z různých částí pole. Můžete se přesvědčit, jak jsou esence rozdílné,“ ukazuje můj průvodce.

Postupně čichám k levanduli a ambře, až mi vše splyne do jediného odéru. Je pravda, že Farinova kolínská je nesmírně svěží vůně. Proto byl její úspěch podle pana Lysakowského tak ohromující. A proto se ji tolik lidí snažilo napodobit.

Kolínskou se mnozí pokoušeli napodobovat

„Vše změnila Francouzská revoluce. Falešní výrobci kolínské se začali objevovat jako houby po dešti. Sto let po Farinovi přišel Wilhelm Müllens z Kolína s nápadem ukrást Farinovi jeho značku. Nešlo mu o recept, ale o jméno,“ popisuje Mark Lysakowski.

Etiketa jediné pravé kolínské Farina s řadou medailí a mezinárodních ocenění |foto: Klára Stejskalová, repro

Wilhelm Müllens podle něj šel tak daleko, že postupně zaplatil třiceti většinou chudým lidem ze severu Itálie jménem Farina za to, že může používat na svých výrobcích toto jméno.

„Celý spor trval 80 let,“ připomíná můj průvodce. „Až do roku 1881, kdy Vrchní soud v Kolíně zakázal používat Müllensovi jméno Farina. Místo toho začal používat označení 4711, což bylo popisné číslo jeho domu v Kolíně.“

Dodnes existuje více než 1200 plagiátů Farinovy kolínské. A dodnes si mnozí ve světě i v Německu myslí, že tou originální kolínskou je 4711. Přitom jen díky Farinovi se o Kolínu mluvilo jako o městě vůní dříve než o Paříži. I proto má zakladatel první voňavkářské firmy v Německu sochu na portálu nedaleké radnice.

Zvětšit mapu: Farinova kolínská se v Kolíně nad Rýnem vyrábí už 300 let