Plastový odpad je velkou bolestí světových oceánů, řešením by mohly být sinice. A to i ve sladké vodě

Kolem je spousta zkumavek s tmavě zelenou tekutinou, a všechno to jsou sinice a řasy. Ondřej Pěnčík z Mendelovy univerzity popisuje funkci sinic a jejich možné využití:

„Většina lidí si představuje sinice a řasy jako něco velmi škodlivého, nicméně není to pravda. Řada sinic a řas je nezbytně nutná pro fungování ekosystému. Aktuálně se zaměřujeme na sinice, které jsou schopné degradovat plasty.“

Dej do toho sinici

Na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity zkoumají, jestli sinice dokáží v oceánech požírat plastový odpad, a to díky takzvané genetické modifikaci.

„Metoda spočívá v tom, že se gen, běžně vyskytující se v bakterii, která žije na skládkách, přeneseme do sinice. Ty bychom následně introdukovaly do oceánu, díky čemuž by bylo schopné degradovat plastový odpad,“ popisuje Pěnčík.

Vzorek znečištěného oceánu je možné přirovnat k naředěnému mléku: „Nasimulovali jsme podmínky v odpadkových skvrnách. Plasty v oceánu představují velký problém, protože máme sice velké plasty, nicméně větší nebezpečí představují ty menší kousky, takzvané mikroplasty a nanoplasty.“

Pomoc i pro sladkou vodu

Čtěte také

Do boje s plastovým zamořením oceánů se pouštějí lidé po celém světě. Talentované děti i univerzitní profesoři

Metoda by mohla pomáhat především v mořích a oceánech. Výzkumníci testují ale i další způsob, který by čistil i sladkou vodu. To umí některé sinice ve své přirozené podobě, a to ty, které mají specifickou slizovou vrstvu. Na tu by se odpad jakoby nalepil.

„Díky tomu, že je na sebe nachytají, utvoří doslova chumly, díky čemuž je možné z vody dostat poměrně snadno dostat sedimentací. Pak je voda prakticky čistá,“ přibližuje Pěnčík.

Takové sinice najdou využití třeba v čističkách odpadních vod. Zachycovaly by mikro a nanoplasty plus další škodlivé látky, například hormony a pesticidy.